Jdi na obsah Jdi na menu
 


23.10. 2013 - Tom Jegr & Gang + Pavel Gregory Řehoř, Radimec & Old Horses, Lidopop - Brno, Metro Music Bar

LIDOPOP, „LIDOJEGR“
A BOSÁ MATA HARI

aneb

KŘEST KŘTŮ

Report / Tom Jegr & Gang + Pavel Gregory Řehoř, Radimec & Old Horses, Lidopop / středa 23. října 2013, od 20.15 h. / Brno, Metro Music Bar

Když jsem měl tu čest dělat s Tomem nedávno v létě rozhovor, na jednu otázku mi odpověděl: „Miluju AC/DC a občas si je asi s Pavlem Řehořem od podzimu zahrajem.“  Hmm, nějak jsem asi nezaregistroval, že už je podzim – tož hrálo se vskutku i AC/DC! Jenomže kdybych se na tomhle místě rozepisoval více, tak budu psát report od konce, což nechci – já chci jít pěkně od začátku, protože ta celá cesta ve středečním Metru opravdu stála za to.

Radim Zelina – taky se s Tomem cosi nahrál, a dnes rozhodně nebyl nahranej, ale dost vyhranej, a spolu s ním jsme to vyhráli všichni. Do arény vběhli „staří koně“ alias Old Horses img_1545.jpg(pravda, trošku prořídlí :-), a k nim jeden divokej Radimec.

Nemám důvod dýl tady stát? No to si pište že jo! Mimo jiné proto, že Žízeň mám obrovskou. Tož jsem se Po cestách, věru různých, vydával směrem k baru a pil a pil a pil. Jo a abych nezapomněl na jednoho „pidižvíka“, kterej se vzápětí k „radimcům“ přidal: kdosi v publiku říkal, že préé to je Tom Jegr, tak mu věřím a píšu: k Radimcovi se přidal Tom Jegr :-).

Ono to vůbec onen večer bylo krásné prolínání, muzikanti se vzájemně sdružovali, občas jich bylo na pódiu tolik, že i Gustav Brom by zbledl zvástí, ale bylo to fajn, strašně moc fajn. FAJN!

A teď si představte, že do klubu vběhne lidoop (no když můžete na Radhošti potkat medvěda brtníka, proč byste nemohli v Metru potkat opici? – ehm, přišla zakrátko...). No tak tedy pardon, nikolivěk lidoop, ale Lidopop s charismatickým Martinem Kudličkou. Někdo, možná to byl samotný konferenciér Jégr, říkal cosi ve smyslu tom, že zahrajou tak „cirka cca“ tři písně. No a woni zahráli fakt tři písně! Inu, nelhal ten kořeň, co prej je Tom Jegr (stále čerpám pouze informaci z publika, eh).

Ty dvě předtím zahráli sami (jedna prý byla na Mistrovo přání), a na tu třetí s názvem Vlajka se přidal právě ten chlapík Jégr a stříhal to a stříhal a stříhal, až mu NA tý jeho geniální hlavě vůbec nic nezbylo. Důležité ovšem je, že mu toho zbylo dost V jeho geniální hlavě.

Což se vzápětí samozřejmě potvrdilo. Tom Jegr & Gang & rhythm & blues & sex & drugs & rock & roll.........METRO. Úvodní řízná Kudy kam byla jenom pozvánkou, malou pozvánkou na všechno, co se dělo pak.

Pavel Gregory Řehoř & Tom Jegr. Dovolím si opětovně citovat úvodní slova z publikace Rockmapa z roku 1992, sekce Detto: „S bývalým spoluhráčem, spoluautorem kámošem Tomášem Jégrem jsme zakládali různý kapely asi od 13img_1608.jpg let. Měly bombastický názvy, např.The Plaectrum, Super Toxic, Supersonic apod.“... Jak dlouho spolu nebyli na rockovým pódiu? Nevím, nicméně Změna je život – písnička právě od Pavla Řehoře, která je i na novém CD a je majestátně magická a fantastická. Fantastická? Hovno, vždyť je reálná. A zatímco na kotoučku ji zpívá Jegr, v Metru - ve svém vlastním klubu, si ji s nefalšovanou chutí zapěl pan Pavel Gregory Řehoř! Tenhle bývalej Krabaťák a Detťák a taky Drunk President si prostě zařval song, výborný song, k němuž složil hudbu i text.

A hrál se třeba i Blíženec, po jehož refrénovém Přemkově-Dofkově sloganu „Je to nebezpečný“, se jmenuje i nové Tomovo CD - Je to nebezpečný. A je to fakt nebezpečný, tahle výborná muzika – je to nebezpečný, šílený, ale...rozhodně ne zbytečný.

Pod poklopem Jegrova hudebního génia bobtnaly i další špeky jako třeba Jdu dolů, Mata Hari, Kainarův kabát (přesněji řečeno Kainarův Můj kabát), anebo Vrátnej, píseň Tomem Jegrem věnovaná Pavlu Pařovi Pernicovi, kterýho před pár měsíci srazilo v Komíně nějaký debilní auto (pakliže se nepletu, tato skladba, nebo její základ, zněla poprvé v den Pernicova pohřbu v Rusty Nail).

Koukám nějak to nejde? - Koukám, „nějak“ to šlo. A dost dobře. Na stejdži se střídali šicí skvělí muzikanti (krom stálých hráčů mj. Darek Neuman, Martin Kudlička, Libor Mikeš Mikoška, Pavel Bříza - akorát Petr Vavřík chyběl, prej hrál někde s Redlem, nešťastník jeden :-).  A nejen hudebníci: svoji slávu pod neony si užil i producent nové desky Jarda Škvarna, a tento člověk se fakt nemá za co stydět. Ta deska je prostě skvělá!

Moje počáteční obavy, nakolik bude relativně velké Metro uprostřed týdne na blues zaplněné, se rozplynuly v okamžiku, kdy jsem pro přílišné množství diváctva přestával na Jegra vidět. Jo, img_1624.jpgchvíli jsem neviděl, ale byl jsem nadšen – Metro bylo tak solidně zaplněný, že jsem to fakt v tento den nečekal.

Co dál? Moje euforie z celé akce byla natolik obrovská, že jsem se málem napil cizího piva – naštěstí dotyčný majitel mne rychle, ale velmi přátelsky usměrnil, že svoje „žrádlo“ mám těsně vedle. 

Jo, bylo to žrádlo! Aj samotný Tomáš si všechny lidi strašně užíval, prostě je „doslova“ žral, a odtud moje slovní hříčka v titulku „Lidojegr“. Slovo „lidojed“ na místě není, v žádném případě, jednak proto, že Láhev s jedem se tentokrát nehrála, a jednak z příčiny té, že muzika Gangu není jed – muzika Gangu je protijed, proti všem svinstvům na týhle zkurevný, ale přesto jistým způsobem hezký planetě.

Zato ale Metrem duněly plody jako Nositel řádů a vin z debutu Charlie The Bomber anebo famózní Stará 19 z pera hudebního génia Petra Hradečného, jenž byl na křtu rovněž přítomen, a hrozně hezky mne zdravil, což mi udělalo obrovskou radost, protože znát se s takovým člověkem je holt fakticky -radost.

Někde tak zhruba mezitím vším se pokřtilo aj to nový CD, jenomže to byl tak rychlej střik, že jsem to nestačil zachytit, a moje kolegyně Věra taky pro tu rychlost „nadávala“. Schválně su zvědav, jestli někdo – tj. ne my se svými digi-prdítky, ale nějakej profi fotograf, kterých bylo v Metru docela dost – ten střik (rozuměj) křest má věčnej.

No a už jsme u těch „aka daka“. Tož jaká? No divoká. Já si sice v rodině docela profláklej, že od AC/DC nepoznám jedinou skladbu, ale přeci jen jsem jednu „zavětřil“: víte, že z brněnského Metra vede dálnice až do pekla?  A víte kudy vede? Hlavní navigátoři Pavel Řehoř a Tom Jegr! HIGHWAY TO HELL!!!!!!!

Ovšem nikolivěk peklo, alébrž nebe rozprostřelo se v podzemním Metru, rozprostřelo se a nechtělo se mu nikak jinam. A nám se taky nikam jinam nechtělo. Celkový pocit z toho, že někdo dokáže udělat tak bravurní večer tří kapel za 110 korun a že dokáže prodávat „zlisu“ nové CD světové kvality za 200 Kč, to mne holt a jednoduše rajcuje. 

Tož jsem šel posléze Tomovi do zákulisí poděkovat, potřást si s ním tou jeho neuvěřitelně šikovnou rukou, a byl jsem z toho následně zřejmě natolik rozrušen, ža jsem při cestě nazpátek přehlédl schod a řízl sebou jak ožralec první třídy (což pivopitelně nejsem, vždyť mne přece znáte, no né?). Touto cestou velmi děkuji nejen té krásné dívčině, jež mne obětavěimg_1760.jpg zvedala směrem vzhůru (nevím, zda se jmenovala Gabriela nebo úplně jinak), a jíž jsem oplátkou a vděkem směl políbit její krásnou ručku - a zas ta šikovná ruka! :-).  A tak bych v důsledku oné události hodlal parafrázovat známé heslo „po přízni řízni“ ve smyslu tom že „po vyjádřené přízni sebou řízni“.

Něco jsem možná nenapsal, na něco zapomněl, nevím. Bylo toho strašně moc, strašně moc krásnýho, ale o tu přesnost asi vůbec nejde. Život je o pocitu, jak mne „naučil“ můj nejlepší kamarád Kolda, který se bohužel v důsledku antibiotik na křest nemohl dostavit, a kterej mne taky odnaučil přemýšlet o hovadinách. Jemu vděčím za to, že už hezkých pár let žiju spokojeně, a Tomu Jegrovi za to, že už pár letu žiju šťastně...s jeho hudbou.

„A já půjdu (zas) někam tam, kde jsem Tě neztratil. Protože...protože v očích se mi odráží....VČEREJŠEK.“

Tady Dědek. 

P.S.: Nebyla to Mata Hari, ale byla jediná nádherně naboso v celým Metru. Zatímco jiné ženy se obuly natolik, že svoje bosé nohy beznadějně skryly, tato je měla...měla...měla...mňam. Uctivě vám děkuji, Ctěná Neznámá Ženo, za ten nádherný zážitek.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář