Jdi na obsah Jdi na menu
 


14.09. 2012 - Tom Jegr & Gang - Brno, Stará pekárna

RTY, KTERÉ NELŽOU

aneb

LA STRADÁÁÁ

Report / Tom Jegr & Gang / Brno, Hudební kavárna Stará Pekárna / pátek 14. září 2012, od 20 hodin

Pátek to byl čtrnáctej, ta naše slavná vláda zavedla prohibici a člověk si mohl říct akorát „když proudem tekl líh“.... Mno, zakázat tvrdý alkohol strana a vláda může, ale zakázat Žízeň už nikoliv. A tak jsme si v prvotní víkendový večer namísto rozličných kořalek naordinovali početně doušků muziky, která má šťávu, opojná je věru dostatečně a rozhodně není pančovaná: hard blues rock formace Tom Jegr & Gang.

Na Starou Pekárnu jsem se na Jegra vrátil po roce a půl.  Člověka potěší už jenom takové vstřícné gesto, jako je možnost spolu se vstupem (80 Kč) zakoupit i Jegrovo sólové CD Jukebox 2010, za souhrnnou cenu 150 Kč, když jenom CD samotné stojí běžně 250 korun! img_0019.jpgSám jsem CD sice již měl, ale kamarádce Gabče, jež měla tu čest být na téhle muzice poprvé, jsem jej zkrátka upřít nemohl. A tak má teď Gabča doma „džůbox“, kterej hraje jenom a jenom poctivý blues.

A poctivý, vypečený blues se peklo i v Pekárně: žádnej zmraženej polotovar, ale výsostně čerstvé produkty - křupavé, horké a rozplývající se na jazyku, pardon – na duši.

Vždycky, když na mě přichází Podzim, zachraňují mne krom mého milovaného metalu a hard rocku (mimochodem, mladýho Jégra jste už viděli? odkaz) čtyři bluesové desky: když vynechám ty dvě od „Čárlíků“, jedná se o Jegrův Jukebox 2010 a Prokopovo Poprvé Naposledy. To jsou placky, který Vám hodí záchranný pás i v těch nejřezavějších depresích, kdy máte pocit, že jste spolkli barel žiletek, který se vám v žaludku vysypaly, a teď tam trkají jak stádo nadržených stepních koz.

Na Jegrovi jsem nebyl poprvé, a pevně věřím, že ani naposledy – vždyť další koncert má tenhle chlapík naplánovanej s Charlie The Bomber už na sobotu 29. září v Metru; i dnes zaznělo pár zákusků od „Čárlího“ (Láhev s jedem nebo Nositel řádů a vin), ale dominoval pochopitelně „sólovej“ Jégr.

Tom Jegr Gang je taková sestava řekl bych 2 + 2: na jedné straně stoici či „sedici“ Hynek Maňák a Přemek Dofek, a na tomtéž břehu divočáci Jegr a Michal Kusmen Kusák. Musím subjektivně říct, že s příchodem bubeníka Kusmena získalo Jegrovo blues fantastický drajv, ten člověk, ač sedí, tak lítá – no koneckonců od čeho je naše fotogalerie, že?

Kudy kam (všimněte si prosím, že místo hustého lesa se zpívá les tmavej), Nemám klid, Homeless blues, Rty které lžou 2, Mississippi blues? Jo. Šťourám se anebo Král bláznů, který hraje taky Charlie The Bomber, asi na oplátku Láhve a Nositele? Taky jo. A rovněž moje milovaná nejmilovanější Stará 19 (přátelé, prosím, nečíst „stará devatenáctka“, protože devatenáctka není nikdy stará, ale fakt „stará devatenáct“, totiž jistá brněnská lokalita) se svým famózním refrénem „V noci chodím zadem / okolo tmavejch hal / přes dvůr těžkým smradem / aby mne nikdo nepotkal / Občas zakopávám / o flašky od vín / směrem od plynáren / je sem cítit plyn“, přičemž zejména obrat „směrem od plynáren / je sem cítit plyn“ považuji za takřka geniální - uf, Petře Hradečný, ty „lehká čapo“, tenhle text se Ti fakt dost povedl. 

Můžete mít doma X Jegrových desek, počínaje Krabatem, přes Detto, až po zatím poslední, „čárlíkovský“  Šťastný dny přijdou, ale atmosféra koncertu je prostě stratosféra koncertu. Pan zvukař postupně vyladil sound k dokonalému obrazu, takže gangovské hard blues hřmělo Staroimg_0014.jpgu Pekárnou jak nálet rockových bombardérů, a navíc – koncertní „improvizace“ dělá zkrátka své, a tak leckteré písně jsme slyšeli s úžasným intermezzem, které na desce holt kvůli omezené stopáži prostě není. Chtělo se mi včera zařvat jediné slovo: „BLŮŮŮŮZ“, ale naštěstí jsem držel hubu a ostatním ten koncert nekazil.

Pokud jsem slyšel správně, tak Gang si střihl i koncertní novinku, Můj kabát, což ve mně tímto souslovím evokovalo Kern s jeho stejnojmennou písní; mno, i Maťo Ďurinda by mohl tohle téma lehce glosovat. Anebo že bych byl býval slechl špatně, a ve skutečnosti to byl Můj Krabat? :-)

Gang Jegrových hochů roztančil pekárenský parket, a najednou bylo v klubu plno. Upřímně řečeno, už dlouho jsem neviděl svého bratra Boba tancovat. Ehm, tancovat – v tanečních by to za jedna asi nebylo, ale tady brácha předváděl – no prostě tanec! A když kouknete do galerky, tak jedna z pořízených fotografií, kdy dovádí s kamarádkou Gabčou, je z klidného rodinného hlediska zkrátka skoro diskreditační. (Ha ha.)

Užili jsme si to prostě všichni, všichni přítomní. Tom Jegr jsou rty, které nelžou, Tom Jegr je jízda, magistrála, cesta. Cesta, která nekončí, a po níž jdete ne proto, že byste chtěli dojít k cíli, ale proto, že prostě potřebujete jít. A ten cíl vlastně žádný nechcete. Proč? Protože cílem cesta končí, zatímco u týhletý cesty si přejete pravý opak: aby nikdy neskončila.

A proto – la stradáááááááááááááááááááááááá!!!

Dědek? – Zde!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář