Jdi na obsah Jdi na menu
 


27.04. 2013 - Tom Jegr & Gang - Brno, Rusty Nail

KUDY KAM? – PŘÍMO DO
RUSTY NAIL!

aneb

OSTROVY TOMA JEGRA

Report / Tom Jegr & Gang / sobota 27. dubna 2013, 20.30 h. / Brno, Rusty Nail Club

No jdu si takhle po Veveří do Rusty Nail, a koho nepotkám? Pepu Trumpeše. Přijdu takhle k Rezavýmu hřebíku a koho nevidím? Toma Jegra. Vstoupím dovnitř a kdo tam nesedí?

No nesedí tam ještě nikdo, panč je sedm hodin a já su vlastně první, panč jsem si „přivstal“. Ale stojí tam – třeba basák Hynek Maňák, který má od mé kamarádky Amneris přezdívku img_1089.jpgManiak, jenomže tentokrát to Amneris nemůže komentovat, jelikož je mimo Brno. 

„Mimo“ jsme za okamžik všichni, protože když „se spustí“  a „spustí svou“ Tom Jegr, jedná se o záležitost mimo tento pozemský svět. Rachotí úvodní dvojka Kudy kam a Nemám klid, abychom vzápětí poskočili o šestku dál na Šťourám se a Král bláznů, zkrátka Jukebox 2010 jede i 2013, a jede jede jede až třeba k Láhvi s jedem, což je samozřejmě nikoliv Gang, ale Charlie The Bomber z roku 1994.

Ano, velmi „žíznivý“ dvojblok vytvořila skladba Žízeň, po které bicman Michal Kusman Kusák vypil asi půl půllitru, a v symbolu dehydratace bylo úspěšně pokračováno právě zmíněnou „methanolovou hymnou“ - Lahví s jedem, kde se zpívá opět cosi jako „jen mi přilej / žízeň mám“...

Žízeň jsme rozhodně neměli, neb jsme byli úspěšně zásobování Bačovými zásobami typu Poutník 12 a Weizenbier 12, a já v ony chvíle svým způsobem děkoval tomu, že část osazenstva našeho stolu dorazila později, poněvadž tím pádem byla židle u našeho stolu volná, a kdo myslíte, že se na ni v ten krásný večer posadil? Tom Jegr i se svou kytarou. A seděl a hrál, dokud se opět nevrátil na své pódium, kam navěky patří.

Navěky? Koncert začínal mít jakýsi bilanční (nebo balanční?) rytmus, když nám Mistr Jegr z onoho pódia sdělil dvě zprávy, jednu výbornou a jednu jinou. Ta výborná je, že má už skoro dokončeno nové CD (s Gangem), které by chtěl vypustit někdy na podzim, a ta jiná, že to bude jeho poslední nahrávka, a pak už nic.

Neznám důvody takového rozhodnutí, ale když Tom do solidně plného publika vysypal krabici se svými cédéčky a nechal je na podlaze pod stejdží k volnému rozebrání (kotoučky zmizely během mžiku), začalo být jasné, že se něco děje.

A dělo se i dál – Gang v životní formě řezal jednu pecku za druhou, a kromě tradičních dvou charlieovských (citovaná Láhev s jedem + Nositel řádů a vin) zařadil i jeho majestátní baladu Ostrovy, při které můj brácha skoro štěstím slzel a já k tomu kurwa neměl daleko.

Holt jsme se ocitli v pasti Jegrova génia, ocitli jsme se V Kleci, jejíž živé provedení lze vyslechnout na aktuální kompilaci Brněnský Beatfest Live (odbočka: sakra, čárlíci, vydejte ty nahrávky Ladi Frgala z Musilky, o nichž psal Goliš v guestbooku, prosím!). 

Kytarák Přemek Dofek hrál chvíli obutý a chvíli bos, což vtipně kontrastovalo s Tomovými pověstnými teniskami (viz foto), a Přemek nejprve s vlasy do culíku a následně rozpuštěnými, což pro změnu kontrastovalo s bujnou kšticí Jegrovou. Ten ovšem ve svých kreacích pozadu nezůstával, takže se v polovině koncertu svlékl do půl těla, pročež se z publika vilným hlasem ozvalo zhruba něco jako „No na to čekám celej koncert!“

Prošvihlý lhůty jsou jednou ze skladeb, kde se Tom Jegr autorsky potkal se svým mnohaletým souputníkem Pavlem Řehořem, v jehož klubu Metro Music Bar se ve středu 26. června 2013img_1128.jpg odehraje unikátní představení spočívající v tom, že se na jednom pódiu potkají jak Gang, tak Charlie The Bomber. A kdo tam nebude, nebude už nikde!  :-)

Ať už méně častý song Blíženec, anebo tradiční boogie Stará 19 s Hradečného famózním textem - ou, tu prostě miluju - bylo jasné, že směrem od Jegr Gangu  je sem „cítit“ Jegr. Na závěr pár přídavků typu „Maďaři“ (bližší info v minulém reportu z Charlieho, taktéž z Rusty Nail) a - - - KONEC.

Jenomže ne tak docela. Když už se zdálo, že všechno utichlo, nastoupil na podium zcela sám Maestro, rozhlédl se do zurčícího baru, řekl, že kdo chce poslouchat, ať drží hubu, a lyricky spustil čistou Golišovku Fousy blues, kterou najdeme – anebo ztratíme – na posledním CD Charlie The Bomber Šťastný dny přijdou. 

A jak se pro nás pro všechny Jegr znova rozjel, bylo radostné pozorovat, kterak jen háže jasné pohledy do éteru, aby od nálevního pultu sezval zpět na hřebíkovské pódiátko svůj milovaný Gang (pravda, klukům se od píp a půllitrů moc nechtělo, ha ha...teď samozřejmě kecám), ale za chvíli byla čtyřka opět před námi a nádherně vystřihla Mississippi blues.

I když už hudba - zvukově naprosto perfektní - dohrála, čekaly mne ještě dva zážitky. Třeba když si Tom Jegr přisedl k našemu stolu a rozvykládal se o kytarách Fender Stratocaster a Gibson z let 1965 a 1964... aneb “ten starej Gibson, cos na něj vždycky hrál“...

...a pak jsem chtěl, vida Jegra a Maňáka již definitivně odcházet, poděkovat jim za fantastický večer, a představte si, že ten „zatracenej“ Tomáš Jégr, ač měl obě ruce plný muzikantskýho vercajku, se zastavil, a půlku toho materiálu - stejně geniálního jak on sám - položil na zem, aby mi mohl podat ruku. Je jen málo chvil v tomhle slzavým údolí, kdy jsem měl pocit, že jsem na lepším místě v tu chvíli nemohl bejt.

Ostrovy Toma Jegra? Tom Jegr je sám Ostrov, ostrov, na kterej sice nelétají aerolinky největších leteckých společností, ale ostrov, kde si letíme kam chceme a kde - „vyženeme z hlavy to palčivý a černý“.

Protože na tom ostrově dýcháš čistej vzduch, a přitom – ani nedýcháš...

Tady Dědek; fotky Mamette, Bob, Radek & Dědek.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Poděkování

(Dědek, 5. 5. 2013 12:51)

Jééé, Bačo, tak to díky strašně moc, to jsi napsal tak krásně, že se tetelím blahem. Děkuju děkuju děkuju, tady Dědek.

pochvala

(baca, 1. 5. 2013 16:00)

Díky Dědku za krásný článek.Protože to co umí Jegr s kytarou Ty dokážeš perem a každá tato činnost je povznášející a velmi velmi potřebná.