Jdi na obsah Jdi na menu
 


12.07. 2013 - Tom Jegr & Gang - Brno, Duckbar

TEN(TO)KRÁT V KAMENCE

aneb

ČTYŘI STATEČNÍ

Report / Tom Jegr & Gang / pátek 12. července 2013, od 19.40 h. / Brno, Kamenná kolonie, Duckbar

Dopoledne v tenhlecten vydařenej pátek jsem Amneris napsal mejla: „Ano, dnes Tě gangsteři včetně jednoho doslova MANIAKA unesou do Kamenné kolonie, tam si Tě úplně brutálně podmaní a svými (po)činy Tě znásilní, a budou po Tobě střílet jednu dávku za druhou… Zkrátka jim neunikneš! :-)“ - - - - - Vážení přátelé, tahle gangsterka právě začínáááá!

Kamenná kolonie – brněnskej jihozápad sám pro sebe i pro všechny. Už minulou středu, když jsme šli nasát atmosféru Duckbaru (a zjistit, kde přesně to vlastně je), na nás na týhle jegr01.jpgzahrádce dýchla taková nálada, že jsme se sem v tento pátek vraceli děsně rádi (kdo by si chtěl přečíst pre-report, může zde).

Majitelé byli skvělí – rezervačka na to zpotvořený jméno Dědek ležela přesně na druhém stole od pódia, jak jsem o to prosil; ano, rezervačka LEŽELA, my SEDĚLI, a kolem nás CHODIL Gang a nosil aparaturu na pódium, které se zpočátku jevilo, že ten nápor Jegrova rachotu nemůže vydržet, ale  - vydrželo (aspoň ještě v pátek v noci tam stálo).

Šeriff Jegr si přál kvůli nějakým desperátům začít svoje riffy už o půl osmé, chilli o půl hoďky dřív, to se mu ovšem kvůli pistolníkovi Kusmenovi podařilo až 19.40 nebo tak nějak. To do Duckbaru nastoupili šici čtyři strážci bluesového zákona, teda ještě aj gangster Maniak a gangster Dofek, a hned z prvé nás rozstříleli kulkami zvanými Kudy kam a Nemám klid. A můžu Vás uklidnit, i přes tuhle vydařenou střelbu jsem ještě furt nebyl mrtvej.

Pak kucí troschku vyměnili sedlo, nicméně kůň zůstal stejnej:  „dvojhlavňovka“ Šťourám se a Král bláznů připomněla jak sousední tóny (střely), tak i „nevychovanýho“ Jegra z téže placky, tj. Jukebox 2010.

Staromládenecká mi připomněla mé staré mládí a taky to, jak jsem usínal v Rusty Nail: „Půjdem si vypít / to dělám rád / ale pak ahoj / chce se mi spát...chce se mi spát“. V pátek jsem byl ovšem velmi dobře připraven, tudíž střízliv, a tak jsem si chille  vychutnával všechny další kanonády od toho spolku, kterej tady na jihozápadě zjednává rockovej pořádek.

Třeba po krátké přestávce Žízeň, která byla veliká, a proto se přímo na place zahrádky čepoval perfektně ošetřenej Kozel  11. Na Žízeň tématicky plynule navázala Láhev s jedem, čímž se musím zastavit u kompozice vystoupení Gangu.

Tom Jegr má jak známo dvě formace: Charlie The Bomber a Tom Jegr & Gang, kerej řádil v pátek. Repertoárově to mají kucí rozdělený tak, že Gang hraje věci z Jukeboxu 2010 a vybrané vzorky ze slavného debutu „čárlíků“ Jenom půl. Druhá deska Charlieho, Šťastný dny přijdou, zůstává vyhrazena pro Bombera; což ale neplatí tak úplně....viz závěrečnej „džem“.

Vynikající zvuk - a jak můj brácha Bob správně poznamenal, s perfektní čitelností textů, tedy zpěvu - burácel nádherným placem duckbarovské zahrádky, která se postupně zaplňovala tak, že se skoro nedalo projít k výčepu, ale zato... zato se dalo projít k Jegrově duši.

A nejenom k jeho duši: jak vidíte na fotkách, Tom hrál v montérkách, čímž geniálně vystihoval skutečnost, že celá Kamenná kolonie byla vlastně původně kolonií dělnickou, a – abych takyjegr02.jpg někdy napsal něco méně lidového – symptomaticky tak akcentoval aspekt lokality, která svou vizualizací ilustruje evoluci entity signované terminem homo sapiens. - - - Mno, tak sa hafo napijem, né?, řek’ jsem si a – amen.

Pizza, chlebíky se sekanou a okurkem, pivečko, lidi, rodiny s dětma, stromy, jasná obloha a jasnej Duckbar, to byly pravdivé symptomy pátečního večera, který se vydařil „nadMíru“ :-). Všechno bylo propojené, všechno bylo spojené, takže když Tom z pódia zahalekal cosi v tom smyslu, že zavzpomíná na hard rock, jímž je odkojen, a sice střelou Tvůj scénář, bylo mi jasné, že musím zvolit „Svůj scénář“, abych se zkrátka a jednoduše „nepo.....l“. Ehm, naštěstí jsem byl v tom vydařeným open-airu jedinej „mrak“, kterej chcal.

Chcací lhůtu (abych byl slušný, výraz „chcací“ je samozřejmě od slova „chtít“) jsem naštěstí neprošvihl, stejně jako bravurní Řehořův text Prošvihlý lhůty, který nás s Amneris a Lukášem, jsouce blbými dělníky-úředníky, eminentně zajímá, protože náš svět posouvá do dalších rovin. Že bychom to zkusili jinak vystihnout? :-)

Novinka z pera Dofka a Jegra Blíženec, s magicky přitažlivým refrénem „Je to nebezpečný“...šílený, zbytečný, nebezpečný?, mne opět navnadila na chystanou desku Gangu, těch čtyř statečných, kteří Vás ochrání před všemi nelítostnými bandity, jež nepotkáváme jenom ve filmových westernech, ale bohužel na každém životním kroku.

Nepříliš často hraná zhudebněná báseň Josefa Kainara Můj kabát seděla do konceptu „Blázen je blázen“ doopravdy: Tom do publika rozhodil krabice se svým Jukeboxem ... a Nositel řádů a vin přinášel krásné pocity z jednoho génia, kterej si už zahrál třeba dvakrát před Nazareth, a čtvrtýho srpna si to střihne s Gangem jako předkapela Deep Purple. A přinášel i nám všem radost v Kamence, přičemž mne tak jaxi napadlo: proč tady vlastně na oplátku jako host nehráli Deep Purple? :-)

Závěrečný song V kleci („Dlouhý, černý vlasy tvý / se kolem hrdla otáčejí“) musel potěšit i mou přítomnou kolegyňku Věru, jejíž dlouhý, černý, vlasy se taky kolem hrdla otáčejí, no a po době zavírací kudy se dát?

Nikudy. Třebaže koncert bohužel kvůli nějakému „recidivistovi“ a přítomnosti městské policie musel skončit cca o půl desáté, ty super zážitky nám žádný orgán na světě smazat nemůže. Vkradli jsme se spolu s Lukášem, Bobem a posléze i Koldou do útrob Duckbaru, v jehož pravé části jistá sympatická dívčina hrála na piano, pobíhal tam pes a pilo se tam pivo.

Mezitím jsme se s bráchou v noci prošli po části Kamenky, a oba jsem byli nadšení oním kouzlem baráčků, které by se snad mohly stát i světovým dědictvím Unesco, a zase se vrátili do toho baráčku nejpříjemnějšího, do Kačeřího bar(áčk)u.

A pak mne Bob přivedl do levé části Duckbaru, za barem, kde - - - - - jamoval u stolu s přáteli samotný Tom Jegr, a kromě některých coverů, jako například Sladké je žít od Vládi Mišíka, si střihl i Golišovku Fousy blues (no a to je právě to krásné prolomení  desky Šťastný dny přijdou, jež jsem naznačoval výše). Tome, děkuji Ti za celý fantastický koncert, za závěrečný jam - kytary, housle, zpěvy páteční  - i za příjemný pokec! A velice mne potěšilo, cos mi řekl, čehož si nesmírně vážím, a to si s dovolením nechám jen a jen pro sebe, ať má tenhle report taky nějaké tajemství :-).

Mno, a ještě předtím jsem se ptal na zahrádce pana výčepního, že když se tahle „Jegrovka“ tak vydařila, jestli plánují další. A on mi logicky odpověděl: To záleží na Tomovi.

Ano, na Tomovi, na tom Králi...Králi blues.

Text a foto Dědek.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář