Jdi na obsah Jdi na menu
 


16.11. 2012 - Tom & Gang - Brno, Rusty Nail

V REZAVÝM HŘEBÍKU...
ZLATÝ HŘEB

aneb

ČERNÁ JAK TO MODRÝ BLUES

Report / Tom & Gang / pátek 16. listopadu 2012, od 20.30 h. / Brno, klub Rusty Nail (Veveří 57, naproti Botanické zahradě)

Jak napsat jedním reportem, jak mi bylo krásně? Inu, zkusím to, ani poprvé, a třeba ani naposledy.

Rusty Nail je kapela; jenomže dneska už nejenom kapela, Rusty Nail je totiž i hudební klub (rustynailclub.cz). A že je Rusty Nail „ají“ Rezavej hřebík, toť známo už od dob stavby Babylónské věže. No a mimg_0222.jpgy jsme tento pátek vyrazili zkontrolovat, nakolik je v tom Rezavým hřebíku rezavý pivo - a nakolik nám od koncertu s Charlie The Bomber v Metru, jehož jsem se bohužel z rodinných důvodů nemohl účastnit, mezitím „zrezivěl“ Mistr Tom.

Pšeničný Weizenbier z náchodského Primátoru chutnal výtečně, ba až tak sladce, že v něm Amneris „odhalila“ banánový extrakt. Inu, v naší „banánové“ republice, je divu?  Tak jsem se jí snažil vysvětlit, že banánový odér je typický pro řadu pšeničných piv i bez banánu, ale jako zkušená žena holt ví o banánu své. :-)

Gangsteři v tradiční sestavě Hynek basák Maňák, Přemek kytarák Dofek, Michal bicman Kusák a ten čtvrtej pán...že by kapitán?, to rozpálili klasickou úvodkou z Jukeboxu 2010 (Pane Bože, to už jsou zas dva roky) a Rezavý hřebík se začal třepat, nevěda Kudy kam. A „Nemám klid“ si mohl říct i posléze, v báječném blues rockovém pásmu, které postupně gradovalo, získávalo grády, až se nakonec stalo zcela gra(n)diózním.

Amneris byla černá a krásná jak to modrý blues, co se valilo z pódia jako žhavá láva, coby žhavá řeka Mississippi, a v důsledku oné žhavosti logicky nastoupila Žízeň, přičemž bych byl jenom „Bláznů král“, kdybych si tedy neobjednal další pivo.

Tom poskakoval geniálně nejenom po svém hmatníku, ale jako vždy též po klubu, klečel anebo třeba seděl na stole, a přitom furt Hrál Hrál Hrál...jako o Život. Pokud avízo na webových stránkách klubu pravilo cosi ve smyslu tom, že Toma netřeba představovat, mělo pravdu. Registruju tohodle chlapíka od dob Tance ve španělských botách z konce 80. let, kdy Amneris byla teprve pár vteřin na světě, a musím konstatovat, že tanec to byl i v pátek; roztančil se i Rezavej hřebík, a kroutil se mrcha krásně kroutil. 

Zato Tomáš nestárne, nerezaví, jsa „vyroben“ z nerez oceli. A když zmiňuju tu ocel, nedělám si prdel, panč v druhé polovině vystoupení, rozděleného několika „zdravotními“ přestávkami, se nám z rhythm and blues stalo takřka hard and blues, a teď zrovna nechápu, proč vlastně píšuimg_0215.jpg slovo „takřka“. Ta nejpoctivější škola hard rocku burácela příjemným sklepením a rezavej hřebík „vypadl ze zdi“. Metááál! 

Sympatické vsuvky z desky Charlie The Bomber Jenom půl jsou už taky mediálně známé: Láhev s jedem se nechtěně stala „oficiální“ hymnou nedávné metanolové aféry – aféry, za kterou nemůže nikdo jiný než Nositel řádů a vin. A jak poctivě působilo, že Tom před peckou Prošvihlý lhůty zmínil i autora jejího textu, svého věčného souputníka Pavla Řehoře: „Jedinej text, kterej se mu povedl“  :-).

V této souvislosti nemohu nezmínit, že se mi po delší době podařilo prostřednictvím bohumínského antikvariátu sehnat zapomenutou publikaci Rockmapa, kde má svůj profil i někdejší Pavlovo a Tomovo Detto. A tam se Řehořovými ústy mj. praví: „S bývalým spoluhráčem, spoluautorem kámošem Tomášem ( příjmení vynecháno, pozn. aut.) jsme zakládali různý kapely asi od 13 let. Měly bombastický názvy, např. The Plaectrum, Super Toxic, Supersonic apod., ale byly to jen takový ty „školní“ sklepní sestavy. Až v 18 letech jsme vyrazili doopravdy na pódia s kapelou KRABAT.“ ...ale to už je jinej koncert.

Vrcholem večera pro mne osobně byla fantastická Stará 19, to je zkrátka song všech songů, ale citovat refrén zde nebudu, protože už jsem v to v nějakým reportu udělal, a nemíním se vykrádat každý den. Akorát mne mrzí, že Hynek Maňák tentokrát nemohl ten úžasný refrén zpívat, protože...neměl hlasivky nebo mikrofon či co. Jenom držel basu. :-)

Solidně zaplněný klub Rusty Nail si hodoval, výborným (řízným a současně čitelným) zvukem chutnal jednu bluesovou jednohubku za druhou, sympatické a čilé servírky servírovaly jednu pochutinu za pátou, a já si říkal, že tenhle „Můj kabát“ asi nikdy nepřevlíknu.

V závěru jsme dali výborné slovo s majitelem klubu Pavlem Bačou Bačíkem, a nakonec jsme u jednoho stolu strávili krásnou drahnou dobu povídáním o klubu, o těžkostech spojených s jeho otevřením, o lásce k muzice a zkrátka o....Rezavým hřebíku.

Co se dělo v pátek, netřeba představovat: Rezavý hřebík se proměnil v zlatý hřeb.

„Vážení přátelé, ano. Ten pán za tou kytarou, to byl prostě fakt Tom Jégr.“

Kecy Dědek / Pohledy Amneris, Bob a Dědek.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Díky

(Dědek, 24. 11. 2012 8:45)

Pavle, Tobě též velký dík. Bylo nám u Vás krásně.

Rusty Nail

(Bača, 21. 11. 2012 21:18)

Děkujeme za výstižný report z našeho klubu a samozřejmě zveme všechny příznivce dobré muziky k návštěvě protože se budeme seč nám síly budou stačit ,aby takových koncertů bylo co nejvíce.