Jdi na obsah Jdi na menu
 


13.11. 2009 - Sonata Arctica - Masters of Rock Café

16. 11. 2009
V pátek třináctýho jsem zažil jeden z nejlepších koncertů a to nejen kvůli koncertu samotnýmu.

Ráno jsem se asi o půl deváté sbalil, tisickrát jsem přemýšlel, jestli jsem něco nenechal doma a vyrazil na hlavák, kde jsem měl 9:20 sraz s Blackwish. Když jsem 9:16 dorazil už tam stepovala a tak jsme se vydali na Zvonařku odkud jel bus do Zlína 9:45. Byli jsme poslední dva co se tam vešli i za cenu, že jsme půlku cesty stáli/seděli na zemi. Do Zlína jsme dojeli kolem dvanácté, dali jsme si lehčí oběd a zalezli do ObrazekMoR Café, před kterým už byly tourbusy všech tří kapel. Usadili jsme se, nuceně jsme si oba obědnali vídeň, aby nás nevyhodili a s překvapením jsme zjistili, že u vedlejšího stojí dva členové Sonaty – Henrik s Eliasem. Po chvíli přišly dvě Silviny kámošky, který s náma zůstaly po zbytek dne. Všichni jsme se s těma dvěma kapelníkama vyfotili a nechali je podepsat naše booklety. Po krátké době se objevil i Tony, kterýho čekala naprosto stejná procedura. Ve vedlejším sále pak začala probíhat zvuková zkouška a my to všechno slyšeli :).

Po pár hodinách, když už začalo přicházet dost lidí jsme se přesunuli ke dveřím sálu abysme tam byli první. Zhruba o půl sedmé se otevřela šatna, kterou teda musím co nejvíc pohanět, protože to byla šatna alá 440 věšáků ke kterým je přiřazený kolečko. Jenže oni ty kolečka měli v takové krabici a teprve je tam věšeli... Čekali jsme tam dost dlouho a už jsem si myslel, že to ani do sedmi nestihnem. Nakonec to teda nějak dopadlo a já to stihl ke dveřím včas. Ještě jsem zapomněl dodat, že jsem si koupil fešný tričko s datama tohodle turné na zádech :)
 
Pak nastala velká zrada. Nás pustili o pár sekund později než druhou půlku (jsou tam dva vchody) a tak jsme sice byli v první řadě, ale hodně z kraje... Po další hodině čekání před podiem začala ve 20:00 hrát první předkapela Winterborn, což byl finskej heavy metal s kytaristou co očividně žral Zakka Wylda. Hráli jen půl hodiny a já si je ani nevyfotil, protože už mi řvala baterka ve foťáku a šetřil jsem si ji až na Sonatu. Druhá kapela – holandští Delain – byla o poznání lepší, zpěvačka měla sexy koženou sukni a korzet v dosti zajímavé kombinaci barev. Po koncertě nám nečekaně ten Obrazekzákeřnej bedňák podal setlist a já ho nečekaně první chytil, nicméně jsem ho dal Míši, která z něj určitě měla větší radost než já.
 
Po půl hodině dalšího čekání a skandování různých hesel na přivolání Sonaty se ozvala instrumentálka otevírající album The Day Of Grays a na podiu se postupně začala oběvovat pětka Tommy, Tony, Elias, Henrik a Marko aby začali svůj set se songem Flag In The Ground. Nevím jestli to bylo mou polohou vpředu a na boku, ale Tonyho zpěv jsem skoro neslyšel. Dalšíma songama se to trochu zlepšilo, ale ze zvuku jsem opravdu nadšenej nebyl. Hráli jak z novýho alba, tak z těch starších, dokonce hrábli i po dost starým válu "8th commandment. Kdyby někdo chtěl vidět kompletní setlist, tak tady.



Aby pořád jen nehráli, tak si samozřejmě našli čas na různý blbinky typu "hej rozdělím vás na tři části a která bude řvát víc, jo?". Tony tuhle věc obměnil tak, že ukazoval která část má teda zrovna křičet "hey", a dělal to různě na přeskáčku až to prostě někdo musel splést. A vždycky když se tak stalo, tak se strašně kýčovitě a srandovně zasmál. Pak si vzal paličky a sedl si za svoje imaginární bicí. Nakázal nám dělat hajtku, snare a kopák, načež do toho začal zpívat We Will Rock You. Pak si taky našli čas na solo prvně Henrika na klávesy (viz. výše) a Eliase (který nemám, protože byl uplně na druhé straně podia). Těsně před koncem taky zazněla všemi očekáváná píseň Vodka, pak outro a konec. Trochu mě štvalo, že dělali uplně všechno podle plánu a nevyslyšeli prosbu o přídavek.

Po koncertě a vyzvednutí věcí z šaten jsme šli k zadnímu chodu  backstage a měli štěstí na ožralýho Henrika, následně naprosto střízlivýho Tonyho a Marka. Ti dva mi nějak moc sympatičtí nejsou, ale taky se se všema co chtěli více méně ochotně vyfotili. Autobus jel až 4:50 a tak jsme se Silvou, Eliškou a její metalovou maminkou po zavření Café museli jít čekat do jednoho nonstop pajzlu, kde měli místo vzduchu cigaretovej kouř. Nakonec jsme se autobusu dočkali a ve zdraví dojeli domů. Byl to moc povednej den.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář