Jdi na obsah Jdi na menu
 


14.12 2012 - Rusty Nail - Brno, Rusty Nail Club

RUSTY NAIL V RUSTY NAIL

aneb

NOVÁ LÁSKA NEREZAVÍ...

Report / Rusty Nail / pátek 14. prosince 2012, od 20 h. / Brno, Veveří 57, Rusty Nail Club

Snad mi prominete ten úvodní titulek, možná krapet oligofrenní, ale kolikrát za život má reportér to štěstí napsat něco tak zvukomalebného jako Rusty Nail v Rusty Nail? To jsem si zkrátka a zdlimg_0387.jpgouha prostě nemohl nechat ujít.

O půl sedmé klub prázdný, po osmé narvaný. Majitel klubu Rusty Nail Pavel Bača Bačík, mimo jiné též bubeník skupiny Rusty Nail (aby toho Rezavýho hřebíku nebylo málo) se o nás zase geniálně postaral, protože pro nás měl opět místo – podotýkám místo v snad kompletně rezervovaném klubu! 

Z hlediska personálně-množstevního to nebyla ten večer kapela, to byl orchestr, v němž se střídali nejen řádní členové skvadry Rusty Nail jako již jmenovaný Bača anebo zpěvák Pepa Trumpeš (hůů to je vokál), ale též hudebně nadaní jedinci přítomní v publiku. Takhle se od našeho stolu najednou zvedl Andreas Meier, který má za sebou účinkování třeba i s Vlastou Redlem, a vystřihl s improvizovanou sestavou (bubeník Španěl) bez jakékoliv zkoušky hned několik fláků – a na jedničku.

Jenomže pozor, onomu večeru vládly ženy! Poté, co „odešla“ famózní Lucka Dobrovodská, nastoupila na pódium rozkošná Sandrine Amadou Titi (ve středu prý slavila 17. narozeniny) a večer dál valil nezkrotným proudem.

„I’m going there / to meet my father“, hřměl klubem Rusty Nail legendární tradicionál Wayfaring Stranger, jenomže to už byl prostředek. Prostředek k radosti. Samotný začátek bylo My Mojo Working  anebo třeba Rock Me Baby (česky Rok mně baby dejte pokoj).

Nadskakovat jsem začal při Whisky In The Jar, nevím čím to, ale měl jsem pocit, že je přítomna i Metallica. A když do toho kapela spustila mého milovaného Garyho Moorea s jehoimg_0369.jpg Power Of The Blues, tak jsem myslel , že mne ta síla blues roztrhne.  A roztrhla – mi srdce.

Roztržené srdce má jednu zásadní výhodu: jelikož jsou z něj tím pádem srdce dvě, je možno jej věnovat na více stran, a tím pádem udělat ještě více radosti než jenom se srdcem jedním. Waldemar Matuška by se svým sloganem „Holky já mám všechny rád“ mohl vyprávět..pardon zpívat.

Majestátní a dojemná balada, co to je? Musel jsem se zeptat. Tears In Heaven and Eric Clapton? Tak nějak to znám, je to pěkné, ale na název jsem se musel zeptat Amneris.  A Andreas? Basoval  jak v nebi, až jistojistě leckteré přítomné dámě slza ukápla.

Nevím, jak to ten Bača dělá, ale v jeho klubu se kumuluje nádherně příjemná atmosféra. Je nám tam vždycky tak fajn, že se prostě vracíme hrozně rádi. Ale abych jenom nechválil, tak musím podotknout, že absence pšeničného náchodského Weizenbieru byla dost mrzutá - tak dobrý pivo, a ono nebylo! Ne že by mi normální pivo nechutnalo, to se asi vůbec nedá říct, ale banán je holt banán (viď, Amneris?).

Honky Tonk Blues, a Blues a Blues a nejen Blues. Byl jsem na Rusty Nail sice poprvé v životě, ale dá-li PánBůh, tak určitě ne naposledy. Protože nová láska, ta už vůbec nerezaví...

Tady Dědek.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář