Jdi na obsah Jdi na menu
 


26.07. 2011 - Robert Křesťan & Druhá tráva, jako host Charlie McCoy - Brno, nádvoří Staré radnice

CHARLIE, NASHVILLE,
MARCIPÁN A TOLEDO

aneb

TRÁVA NA RADNICI! 

Report / Robert Křesťan & Druhá tráva, jako host Charlie McCoy / úterý 26. července 2011, od 19.45 hodin / Brno, nádvoří Staré radnice

Tak jsem měl během čtyř dnů sraz s dalším Charliem – po sobotním líšeňském zážitku s bluesovým Charliem The Bomberem mne čekal Charlie McCoy. A s ním Druhá tráva. A s ní její lídr, autorský fenomén, zpěvák s metalovým hlasem, pan Robert Křesťan.

Všechno začalo už v pondělí, kdy jsem se v bláhové naději šinul po práci směrem k Indies, abych v předprodeji zakoupil dva lístky na Otavu, pardon Druhou trávu. Výsledek: předprodej byl již ukončen, ale bylo mi řečeno, lístky budou v prodeji ještě na místě, hodinu před začátkem, nicméně nebude jich asi moc. 

Tak jsem na magickém nádvoří Staré radnice zakotvil již cca hodinu před začátkem, a ono se vyplatilo. Nevím, jak to dělám, ale opět jsem trefil zvukově i opticky snad nejlepší flek na celý radnici (a propos, když hovořím o té radnici, asi jsem měl ještě lepší místo než přítomný náměstek primátora, který seděl zbytečně moc vepředu :-).

Nádvoří bylo už zaplněno prakticky k prasknutí, když „DéTéčko s eRKáčkem“ spustilo svůj (vlastně Rowanův) famózní rytmický hit Ossian z dobového Starodávného světa.  Z těchto relativně starodávných dob nechyběl ani šlágr typu Pendl do Betléma ze sólových „básní“, ani direstraitsovská Telegrafní cesta z nezapomenutelného debutového alba Poutníků (byť aranžmá lety doznalo změn, takže musím zmínit spíše verzi na 2CD Best & Last z roku 2001). 

Krátce po začátku si skupina „zavzpomínala“ na Dylanovky, aneb Ještě není tma (ale stmívá se) - krásné věnování jistému panu Tomáši Buzkovi – patřičné souvislosti viz druhatrava.cz; ehm, jenom ten jeden Bobek tomu chyběl.

Z čerstvoučké novoučké, vskutku grandiózní desky Druhé trávy zazněly celkem 4 písně: nejprve Zas padne noc a Mississippi, posléze titulní Marcipán z Toleda, a aby bylo aktuálně navázáno na Dylanovky, též úvodní Řada snů.  Všechny písně DT byly odměňovány dlouhodobým potleskem, který vždy utnuly až tóny nebo slova nové skladby.

Celé vystoupení Druhé trávy bylo rozděleno v podstatě na takové tři čtvrtiny (proč mi chybí ta poslední, čtvrtá, vysvětlím ke konci článku): 1) Druhá tráva s Robertem Křesťanem, 2) Druhá tráva s Charlie McCoyem, 3) Druhá tráva s oběma.

img_0923.jpg

Ano, po první, takřka pohybově strnulé části (čeští muzikanti svými těly neudělali žádný zbytečný pohyb navíc :-), byla ona druhá skoro čímsi jako lekcí ve fitness – poněvadž když na pódium vcupitala žijící legenda Charlie McCoy, alias americký „Dědeček Hříbeček“, začalo to na pódiu fakt lítat. Tento šoumen, zpěvák a samozřejmě „i“ hráč na foukací harmoniku to na nádvoří Staré radnice „rozfoukal“ natolik, že se publikum mělo svýma rukama co ohánět, aby tomuhle vitálnímu človíčkovi stačilo: zpíval, mluvil, foukal na harmoniku, rozhazoval rukama, vykládal vtipy, nechal se přerušovat zvony ze Staré radnice, a hlavně - přinesl nám nashvillskou muziku... Cold, cold heart? No, no – žádné srdce nezůstalo asi chladné.

Nicméně vrcholem společného souznění pro mne osobně bylo asi to, když se na pódiu zjevil opět Robert Křesťan, a spolu s Charliem si hodili Wayfaring Stranger, a bylo česko-americky hotovo. I když objektivně musím uznat, že přítomný narvaný staroradnický „amfiteátr“ řval ještě víc při jiných skladbách, ale to je vlastně jedno; ve vkrádající se noci si totiž každý našel, co jeho bylo jest. Vpravdě kouzelná noc - i bez Kouzelnice...

Závěrečným (bohužel opravdu závěrečným) vrcholem byla Charlieho samotná samotinká „foukací instrumentálka“ Amazing Grace (Už z hor zní zvon, řekl by asi Karel Gott, ale ten tu nebyl). Zato zde byla smečka fanoušků, kteří tenhle slavný nápěv sborově pěli ještě při ústupu z nádvoří. Ano, z „hory“ Staré radnice zněl zvon, a na obloze se postupně začínalo rýsovat co jiného, než ono geniální tratoliště hvězd...

Jediné, co mi na koncertě chybělo - aneb ta poslední čtvrtina, která se nekonala – byl pomyslný závěrečný blok těch největších hitů Druhé trávy: Ještě jedno kafe, Odpočiň si, Sáro, Infiela...a z nového alba úchvatná Kouzelnice.  Kdyby tohle kucííí dali, byl by koncert nejenom skvělý, ale i dokonalý.

Jenomže...já vím...dokonalost je vlastně příšerná nuda.

Tady Dědek.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zase jedno škoda

(Žaba, 31. 7. 2011 20:56)

Nezbývá než opět litovat, atmosféra musela být skvělá, hlavně ve druhé čtvrtině :-).Díky za vtáhnutí do děje.