Jdi na obsah Jdi na menu
 


27.12. 2013 - Metalové Vánoce III. - Brno, Semilasso

MŮŽEŠ CHTÍT HRÁT S OSUDEM

aneb

CHLAPI SOBĚ A NÁM VŠEM

Report / Regon, Kern, Titanic, Miloš Dodo Doležal / pátek 27. prosince 2013 / Brno, KC Semilasso

Vážení přátelé, ano – napotřetí poprvé se mi podařilo přijít na Metalové Vánoce pozdě. Přesouval jsem se totiž z náměstí Svobody, kde libé tóny vyluzoval můj oblíbený Stejšn s ještě milovanějším Luďkem Savanou Urbánkem, no a tak nějak jsem se v mezičase zdržel, až jsem img_0549.jpgpřišel o skupinu REGON (www.oficialniwebjsemnenasel.cz), kterou mám taky moc rád.

Respektive tak zcela úplně jsem o ni nepřišel, protože jsem stihl alespoň poslední skladbu Stopy dotyků, chilližto stihl jsem aspoň stopy Regonu, lehce jsem se jej dotkl a před ukončením jeho setu stihnul jsem udělat i pár fotografií.

Jirka Štěpánek vypadá pořád stejně - rozuměno nevyrostl :-), a to ani tělesně, ani se z něho nestal žádnej náfuka. Regon svůj set končil pokorně, s úctou k fanouškům i ke Všemu Dobrému, a já jsem moc rád, že si tahle kapela - jejímiž řadami kdysi prošli například i bratři Vodičkovi z Kernu - mohla už podruhé zahrát v Brně na takové krásné, narvané, metalu věru zaslíbené akci.

Jo, Metalové Vánoce v brněnským Semálu se stávají krásnou tradicí, a jelikož jsem individuum, které mělo tu čest navštívit všechny ročníky, mám takový pocit, že tentokrát bylo lidiček snad ouplně nejvíc: 2011 – 800, 2012 – 700, a 2013 - - - ?

Bál jsem se, že kapela KERN (kern-remember.com) nám vystřihne opět ten stejný program, jaký u ní známe od počátku jejího znovuzrození, ale to jsem se naštěstí šeredně mýlil. Kluci velmi šikovně obměnili a zpřeházeli playlist, a hned bylo v Semálu totálně živo a rušno. Není větší síly...

...jo tak touhle zonkou to celé začalo, aby následoval velmi překvapivý starodávný Hlas, a poněvadž chlapci naši zpěvní moravští zahráli v průběhu setu rovněž říznou Kdo s koho, rychlou Miss aut a jako vyřvaný přídavek též šlágr Ty můžeš, měli jsme tady jako na podnosu takřka celou druhou stranu debutové desky „...od narození“.

Nejenom na Kern se přišel podívat i pan Jaroslav Albert Kronek, člověk, který fascinujícím způsobem ovlivnil a stále ovlivňuje český metal a hard rock, člověk, jehož z dějin tuzemské tvrdé img_0564.jpgmuziky nikdy nikdo nevymaže, a jemuž se také posléze Exploze (Exploze snů) dostalo z úst jeho pěveckého nástupce Pavla Vacka zaslouženého pozdravení, věnování a poděkování.

Vaše sny mohou kdykoliv v tomto slzavém světě a čase explodovat, ale dobrá muzika, ta zůstává  – vyprávět by o tom mohl třeba kytarista Kernu Tony Vodička, a taky o tom vyprávěl: nádhernou majestátní kompozicí Moje prohry, k níž složil hudbu i text. A nejenom Kronek, ale i další bývalý člen, basák Libor Machata, byl alespoň pomyslně přítomen, neb po historickém evergreenu Ty se mi dnes holka vdáváš (na oficiální názvy seru :-) se hrála další novinka, Nemá o mě zájem, kde hudbu Slávka Karáska otextoval právě jmenovaný Tygr.

To se mi jen zdá, Milion týdnů loučení, V sobotu ne...anebo třeba další nečekaný flák Hvězdám už nevěřím, singlovka z roku 1990, to byl Kern Léta Páně 2013 v Semálu, a byl to Kern dobrý, Kern s pořádně syrovým kytarovým zvukem, Kern - kromě pánů již zmíněných, tj. pěvecky výborného Pavla Vacka a kytarově magického Tonyho  - s báječně a s nadhledem basujícím Romanem Kupčíkem, Kern se Slávkem Perry Karáskem, „stoickým“ inženýrem v pozadí, a Kern s parní mlátičkou Karlosem Vodičkem, který si celý koncert fantasticky užíval, bubnovalo mu to jako na metalové olympiádě, a přitom stačil „žrát“ i paličky.

Fantasticky užíval? Vystoupení Kernu si fantasticky užívalo celé Semilasso, pravidelný aplaus po každé písni, gradovaný hymnou Blízko nás, byl naprosto zasloužený, a třebaže Kern znám myslím si opravdu velice dobře, byl pro mne s novým koncertním setem příjemným překvapením, bylo to živé, bylo to hravé, bylo to šťavnaté - bylo to moc fajn.

Brněnský heavy metalový TITANIC (titanicband.cz), který poprvé vyplul už kdysi dávno (snad 1912?), v Semálu pokřtil pány Milošem Dodo Doležalem a Jaroslavem Albertem Kronkem svoje nové, vskutku vynikající CD Double Time, přičemž jsem ocenil vtípek paní moderátorky, zdali onen název znamená, že když na tohle CD fanoušci čekali 20 let, tak na příští budou čekat 40...

img_0607.jpgHráč, Chlapi sobě, Guy Babylon a Zrcadlo, to byly pecky z nové placky, a vlastně nejenom ony, panč se hrála i starověká Vizáž, která je na albu taky. „Když se chlapi sejdou, tak bouřky hned přejdou“... životadárná a životaschopná chlapská čtveřice Zdeněk Černý – Milan Hanák – Džoro Enčev – Martin Marthus Škaroupka předváděla show světového kalibru, přičemž v případě právě Marthuse to sousloví „světový kalibr“ není vůbec od věci, protože tenhlecten človíček běžně létá na trase Cradle Of Filth – Inner Fear – Masterplan – Titanic...

„Jen zkuste přijít, a já vám ukáži, s kým máte tu čest.“ Ďábelská mumie, Železná panna (člověk by skoro nevěřil, že přeloženo do angličtiny to znamená Iron Maiden :-), Svině Tchýně, tohle všechno proudilo nacpaným Semálem a řvalo pravdu o tom, že legendy nestárnou, že legendy žijí.

Titanic se nebál přijít a opět nám ukázal, s kým máme tu čest, přičemž slovo čest je věru namístě; a nejenom proto, že manažerka Titaniku se jmenuje Věra :-).

Zdeňkovi to zpívalo jako „za úplného mlada“, Milan poskakoval a posedával po pódiu jak Iggy Pop po injekci Redbullu, stoik Džoro v klidu sóloval, a Marthus? Jo počkejte, Marthus, zapomněl jsem Vám říct, že tenhle kyborg, když hraje na bicí, má čtyři ruce a čtyři nohy.

Na autogramiádě Titaniku se ani fotit nedalo, bylo tam nacpáno, nacpáno stejně jako na celým koncertě, nacpáno skvělou muzikou, v jejímž důstojném rámci se nachomýtly též hitovky největší z největších, slovy závěrečnými řečeno Simulant, Metalovej svátek a... Figurína. A věřte mi, že na Figurínu přítomní fanoušci fakt nestáli jako ve výloze, ale skotačili a tleskali. Tleskali, protože bylo fakt čemu. - Hmmm, Titanic jednoznačně prokázal, že ten Double Time bude ještě kurwa potřebovat!

A jakožto přídavek nestačila jen Figurína, Titanic se musel vrátit podruhé, aby si střihl titulku ze svého druhého LP Ábel: „Z jiného světa přišel pro mne veliký Ábel“. Z jiného světa. A jiný, krásný svět řinčel krpolem.  

„Změnil se scénář“... ale ne tak úplně, protože MILOŠ DODO DOLEŽAL (milosdododolezal.cz) už na pódiu předtím byl jako kmotr (sapristi, teď to vypadá, jako kdyby byl Dodo nějakej kmotr...).

Tenhle fenomenální muzikant, jedna z největších ikon tuzemskýho heavy metalu, to v Semálu rozpálil z(v)onkama z debutové desky Vitacitu Zvony a Loď. Tož teda vzhůru – sice ne přes oceán, ale vzhůru to ještě dneska rozhodně bude!

Dodo má za svůj hudební život logicky strašně širokej repertoár, z nějž může ty koncertní playlisty sestavovat. A tak se krom Vitacitu hrály i Dodovy sólovky, z geniálního Genimg_0636.jpg Sumerian zněl například Ď-Ábel, D.N.A. nebo Krev vsákne písek, ze staršího Despektu Samuraj. 

Metalový protestsong Já chci se ptát těch králů hřměl zaplněným Semálem a v mé hlavě se honilo jenom jediné slovo: JO.  A to stejný JO si řekl aj Jimi Hendrix, když přilítl se svým Ohněm (Fire) až z nebeské výšky, představované Mildovou deskou Dodo hraje Hendrixe z roku 1997.

Bylo unikátní sledovat, jak starej kytarista Miloš Dodo Doležal řádí se svým synem, basákem Dodem Juniorem, „za neskromné asistence“ bubeníka Pavla Slechana, jak to sviští po metalovém cvičišti, jak se rozléhá muzika, kterou stojí za to poslouchat. Basové sólo Mr. Doda Juniora nám shodilo čelisti a nadzdvihlo srdce, jež v tu chvíli tlouklo jak ten mladééé Dodo do týýý basy. Můůůůůzikáááááá!

Jo, čtete správně, tohle byl nářez jenom ve třech lidech. Ve třech lidech všechno, co je potřeba – melodie, rytmus, pohyb, krása, atmosféra, svět a nebe.

Návrat kam jinam než ke kořenům představovaly nádherné vitacitovské věci Beznaděj a jako přídavek Sybila. Pokud se hrálo něco ještě posléze, tak se omlouvám, že už nevím, panč jsem u toho z vážných osobních důvodů už nebyl.

SOUDÍM však, že to byl nádherný večer i noc nejenom díky Dodovi, ale díky všem zúčastněným bandám, ať hudebním, tak fanouškovským. Nespočítám, kolik bylo v Semálu lidí mně blízkých, Míša, Jaruška, Amneris, Jirka, Milka, Elann, Ruda, Hanka a bůhví na koho jsem ještě zapomněl.

Pačess nechal pro tuhle příležitost uvařit polotmavou jedenáctku Slavkovský kaštan, která byla zcela noblesní  (Pačessu, díky moc!) a pili jsme ji tím pádem furt. Furt jako stále a furt jako pořád a furt jako furt.

Vánoce, Vánoce přicházejí... ...no ty čtvrté metalové zcela určitě.

Tady Dědek.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Fajn, ale ...

(Milan, 4. 1. 2014 19:11)

Dovolím si můj náhled na tento fajn večírek a trošku si zapolemizovat s autorem. Regon byla bomba, hned na úvod a musím uznat, že to byla pohodička. Vždy je hned vidět, kdo si to užívá a komu hraní dělá stále radost. Titanic obdivuji, protože když jsem na nich byl "nedávno" v Kroměříži, znělo to úplně stejně a nyní je nám již double time ... K Dodovi musím říct, že je to profík a s kytarou je srostlý. Leč, můj názor : 1.Duet nikdy nikdo nemůže sám zazpívat líp než ve dvou :-( 2. I když jě někdo sebelepší kytarista, na dvě kytary zároveň nezahraje :-( 3. ... stejně jako ani nejlepší fotbalista nenahradí celou jedenáctku :-) No a ke Kernu se vyjádřovat nebudu - exploze byla první a poslední písnička, která mi v hlavě zůstala a vždy zůstane. Nějak jsem např. v písničce "V sobotu ne" neslyšel kytaru, ale to možná bude chyba někde jinde. Jinak všem moc díky za fajn zážitek, je nádhera se vrátit o pár let zpátky. A z čeho mám největší radost, že na takovéto akce chodí také můj syn ... ikdyž ten věkový průměr nemá šanci zvednout nad padesát :-):-):-)