Jdi na obsah Jdi na menu
 


27.12. 2012 - Metalové Vánoce II. - Brno, Semilasso

TŘETÍ SVÁTEK VÁNOČNÍ

aneb

OLDIES PARTY V SEMÁLU

Report / Metalové Vánoce II: Vitacit, Titanic, Dogma Art, Regon / čtvrtek 27. prosince 2012, od 19 h. / Brno, KD Semilasso

Složitější počty mi nikdy zrovna dvakrát nešly, takže teď budu třikrát rád, když se jednou dopočítám: Metalové Vánoce se konaly podruhé, a stal se z nich pomyslný třetí svátek vánoční. Že budou dobré, s tím jsem počítal, takže jsem se jejich návštěvou nijak nepřepočítal. Kapel jsem se na tomto mini-festu skoro nedopočítal (ale myslím, že jich bylo bez jedné pět), a img_0421.jpgskvělá předprodejní cena sto devadesát pět mi čáru přes rozpočet také neudělala. A tak du z týhle miliónový akce právě skládat zápočet. Pojďme na to – čtyři, tři, dva, jedna...

Kdo by neznal moravský REGON? Upřímně se přiznám, že při vší úctě k ostatním důstojným vystupujícím byl pro mne tentokrát – při absenci Kernu – největším lákadlem právě Regon, a to z jednoho prostého důvodu, že jsem jej naživo ještě nikdy neviděl (sic!).

A musím říct, že to bylo pěkně naživo! Zpěvák a kytarista Jirka Štěpánek (ex-Titanic) se svými 150 cm  na pódiu řádil jako metalovej skřítek, čerstvě vylíhlej z toho nejlepšího rockovýho hnízda: počínaje uvěřitelnými grimasami, pokračuje neuvěřitelnými zvukovými efekty, jako jsou jeky a skřeky, a konče spartakiádními sestavami typu kleky, kroky, skoky, a z nich přískoky, vzeskoky, seskoky, doskoky či poskoky.

Regon však ten večer žádným „poskokem“ nebyl, naopak. Podporován již v tuto dobu vynikajícím, čistým zvukem, předvedl přítomnému, již solidně zaplněnému brněnskému sálu (otevřena byla tentokrát i galerie) to nejlepší ze svého umu. Po vstupní hříčce Hallejujah! se od čtvrt na osm konalo třeba Půlnoční ráno, Uznání či Věci. 

Aktuální sestava Regonu Jiří Štěpánek, za bicími jeho „dvojnásobný“ bratr Pavel (proč by se jinak v závěru hrála hymna Dál táhneme to s bráchou, že), druhá kytara Michal Konečný a na basu zakládajicí člen kapely Honza Kotas, byla doplněna o mladičkého, sympaticky skromného kytaristu Tomáše Pavluska z Olomouce, který si s Regonem střihl třeba S tím se smiř.

Už jste měli někdy dohromady kapavku s příjicí? Že ne? Buďte rádi, to by byl Drahej špás, o ocásku ani nemluvě. A že to některým přítomným děvám zpívalo jako o život! A tak jsme si s Míťasem a Rudou řekli cosi jako Nalej, no a to byl orál jak sviňa. :-)

Po asi největším šlágru skupiny Vracím se, kdy „sál bouřil nadšením“, se vytleskaný Regon vrátil, a celkově se „mne dotkl“ tak, že ty Stopy dotyků cítím ještě teď ráno (publikum si řvalo o Jabko). Musím před Štěpánkovci holt smeknout a vzdát jim hold, bylo to parádní svezení - o ocásku jsem už psal, takže se omezím jen na alelujá!

Jediné, co mne mrzelo, že už nejsou k dispozici žádná originální CD, jak mi po skončení produkce na můj dotaz Jirka Štěpánek sdělil. Mám od Regonu totiž všechno jenom pálené, fňuk, a trošku „slisovat“ bych asi snesl.

Bravurní organizace celé přehlídky znamenala mimo jiné i minimální prodlevy mezi jednotlivými účinkujícími, takže už za pár minut se na stejdži zjevila mimg_0444.jpgagie nejen 80. let, brněnská DOGMA ART, jež nám kromě historické sestavy Laďa Obludárium Škaroupka – zpěv a kytara, Zdeněk Němeček – flétna, běžně valcha, ale tentokrát kosa!, Jara Rakušan – basa a Mirek Kern – bicí, představila i unikátní CD Retrospective, obsahující koncert z roku 1986 a studiovou nahrávku z L.P. 1990, čili celkem 20 fláků, které mně teď při psaní tohodle reportu flákají do hlavy jako ten nejvýkonnější výběrčí daní.

Ano, Půlnoční výběrčí daní, ten krásný baladický song, byl jenom jedním z pásma, jehož pořadí z drtivé části přesně korespondovalo právě se zmíněným živákem z osmdesátého šestého, ať už se jednalo o Šest osmin, Posvícení v rasovně anebo Soupravu 4062.

Co na čerstvě vydaném CD nenajdete - což je současně důvod k návštěvě kteréhokoli „dogmího“ koncertu - bylo například Parketový blues (kurňa, už zas jsem byl na blues!) anebo vpravdě uctívané, čili kultovní Maso. A vzhledem k říznosti prezentované produkce bych to tipoval jedině na hovězí :-).

Novinkovým počinem Dogmy Art, který se ovšem zřejmě nebude jen tak opakovat, byl Výpadek proudu. Na Dogmu nezvykle temná, tichá, majestátní balada, bez jakéhokoliv textu (čili instrumentálka), s Němečkovou flétnou bez ozvučení, to byl věru nečekaný zážitek, a kdo v Semálu nebyl účasten, může jen litovat...může jen litovat, že produkce Dogmy Art byla takto výpadkem proudu zkrácena minimálně o jeden historický song.

Nebyla však zkrácena o Panenky (oficiálně Šly panenky silnicí – kudy jinudy taky?), megahit Rána opilců ani o Mozkovou mrtvici, která se stala skutečným vrcholným show celého čtvrtečního večera.  Na stejdž vběhla Paní s Kosou, přičemž ta kosa byla fakt kosa, ale ta „paní“ byl Zdeněk Němeček, a na onu kosu si tentokrát i zahrál, a to místo valchy, ohledně níž jej zastoupil Obludárium. Famózní show, čili famózní podívaná, tihleti chlapíci jsou prostě schopní zahrát úplně na cokoliv, a stejně to bude hard rock jako prase, pardon, jako Anděl (ten se bohužel ten večer nehrál).

Další Brno, další žijící legenda – TITANIC. Ač je v moravských vodách slavnější než leckterá loď, nepotřeboval žádnou dlouhou technickou pauzu, a již za chvíli to rozpálil více než img_0464.jpgdémonicky – otvírákem druhé strany debutu, Démonem, a na place začalo houstnout, rozuměj býti těsno.

Parník ve složení Zdeněk Černý – zpěv a kytara, Milan Hanák – basa a zpěv, Džoro Enčev – kytara a Slávek Fric – bicí udělala přítomné veřejnosti radost zejména „novinkovou“ Vizáží, ale samozřejmě i všemi dalšími songy, z nichž jmenujme třeba symbolický Mistr čas anebo dechovkovitě zaranžovanou instrumentálku Allegro.

Od svého hudebního návratu se Zdeněk Černý s Titanikem opět neuvěřitelně sžil, perfektně mu to hrálo, ale hlavně mu to fantasticky zpívalo! Hlas se mu chvílemi třepal jak v opeře a byl to mimořádný muzikální zážitek.

Dnes už klasický dvoj-blok balad Figurína z Metal Celebration (a taky z rockmapovského singlu) a Stále tě chci z Ábela rozdováděl určitě nejen děvčata, ale taky všechny kluky a hermafrodity. :-)

Upřímně jsem obdivoval Slávka Frice, jak mu to bubnuje, protože mi připadalo, že hraje fakt dost dobře. Přesně, s citem, ví kdy se sluší praštit a kdy ne...

...ovšem to, co přišlo v druhém bloku Titaniku, počínaje Netvorem AIDS s nástupem mladýho Škaroupky, jak známo synátora starýho Škaroupky, to byla dělostřelecká palba, to se zkrátka jinak nazvat nedá, poněvadž koule to fakt mělo  - až jsem byl rád, že mne žádná ta koule netrefila.

Martin „Marthus“ Škaroupka (Cradle Of Filth), bubenický boxer v ringu, rozdával rány na virbl, na přechody, na činely, na kopáky, a já měl pocit, že na pódiu nehraje bubeník jeden, ale aspoň dva. Jeho party v každé další písni, to bylo vždy samostatné bubenické sólo, to bylo několik K.O. za vteřinu, a kdyby mne bylo možno v tý vřavě slyšet, zařval bych si o ručník, a nejenom pro to horko, jež sálem sálalo.

Nejslavnější deskou Titaniku je pochopitelně Metal Celebration, a z týhle „slovenský“ placky nemohly chybět ani evergreen Metalovej svátek, ani Hanákem pěný (a pěnivý) Simulant.

A jelikož publikum i po skončení základního setu řvalo a řvalo, Titanic se logicky musel vrátit, a třebaže řada jedinců již vystartovala pro „plzeňský lék“ (čepovalo se Starobrno), Semálem se začala rozléhat Ďábelská mumie, čímž symptomaticky celý set Titaniku skončil tam, kde před léty vrcholově započal, neboť jak známo, „Mumie“ celou slavnou LP Metal Celebration otvírala...

Kdo nezažil novej VITACIT v AB Music Clubu před rokem a půl v Brně-Líšni, odbyl si v Semálu v tomto smyslu brněnskou „premiéru“. Mezitím se nám stačil změnit bubeník (jak ve Vitacitu, tak Kreysonu), kdy Mastera Zdenka Pradlovského na tomto postu vystřídal šikovný Michaimg_0568.jpgl Kolouch Daněk; jinak ovšem zůstala sestava nového Vitacitu beze změn, tj. Láďa Křížek – zpěv, Pavel Kuře Hejč – kytara, Luděk Adámek – basa a Radek Reddy Kroc – kytara. Přátelé, pozor! Noc Satana začíná...

„Kostlivci“ vylezli ze skříně a flákoty typu Já mám trápení nebo Proč štěstí se mi vyhýbá hřměly narvaným kulturákem. Láďa Křízek se po znovuzrození jeho metalové kariéry, započaté akustickým projektem Nejde vrátit čas?, následně pokračující obnovením Kreysonu a teď i Vitacitu, rozepěl (nebo snad rozpjal?) k nevídaným výškám: zpívalo mu to nádherně, a při některých „helloweenovských“ ječácích jsem měl fakt co dělat, aby mi – ač už nejsu žádnej Kolouch :-) – nepraskl nějaký ten bubínek. Vitacíííít!

Víte, jak se jmenuje jeden z nejznámějších a nejpovedenějších metalových „protest-songů“? - Já vím, víte: Já chci se ptát těch králů. A tak jsme se těch „vitacitích“ králů na nic neptali, jenom jsme poslouchali a halekali, ať už ve stylu Drákuly anebo Snad odpustíš.

Stříhat bubenické sólo po „bláznovi“ Marthusovi je záležitost velice ošidná, nicméně mladičký Daněk se s tímto okamžikem vypořádal se ctí. Bez ztráty bubenické kytičky (správně řečeno paličky) rozdýchal z jeviště rozdýchané hlediště, aby mohla následovat třeba stadionová „refrénka“ Jen její láska tu zůstala.

Jen naše láska tu zůstala, chtělo by se správněji říci, neboť Vitacit stále zůstával a neodcházel, a rozhodně to nebyla jen moje subjektivní Iluze. No a když „kocóři z Prahýííí“ vypustili mezi dav Kočku, psal se rok 1975, nebo tak nějak. A propos, ta kočka nikoho nepoškrábala – ty škrábance jsou totiž od života.

Jak již jsem naznačil výše a jak dostatečně známo, fenomenální Láďa Křížek momentálně zpívá jak s Vitacitem, tak i Kreysonem, s nímž pilně připravuje novou desku. Na koncertě však zazněla též informace, že by mělo dojít i k jeho spojení s Radegastem a Citronem...

Nechme se tedy třebas překvapit, jaké obsazení budou mít příští, už třetí Metalové Vánoce v Brně. Že to bude zase „oldies party“, o tom asi není pochyb. Protože minulé tisíciletí zatím ještě netáhne někam, netáhne do...

Minulé tisíciletí táhne.

Tady Dědek. Fotky Míťas.

Srdečné pozdravení a poděkování:

Míťasovi za dobré fotky klidně i z tisící řady a za úvodní titulek tohoto článku, Milce za to, že jsme se opět viděli, a za report z vystoupení Regonu z roku 2010, bez nějž bych byl reportérsky ztracen, Rudovi jakožto pamětníkovi za cenné faktografické poznámky (Hance aby se brzy uzdravila, a příště nechyběla!), Elannovi za příznivé informace ohledně Kreysonu, Izzidorovi za to, že jsem ho konečně poznal, dále autorovi mé přezdívky „Patejdl“ za to, že mne po dvou letech poznal, a všem ostatním v čele s kapelami, pořadateli a fanoušky za to, že TADY byli.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Ještě doplněk

(Dědek, 1. 1. 2013 21:27)

Respektive Vám všem, i které třeba osobně neznám, děkuji velice za Vaše komentáře zde i na našem profilu na FB! Jste skvělí, a my Vám za Vaši podporu strašně moc děkujeme. Tady Dědek.

Díky, díky

(Dědek, 1. 1. 2013 21:23)

Milko a Rudo, děkujeme moc za Vaše super příspěvky! Mne osobně vždy takové fajn věty strašně potěší, takže ještě jednou velké díky. Jsem moc rád, že jsme se na té výborné akci potkali, a těším se na Vás zase příště. Myslím, že nám bude opět fajn (jako vždy) :-). Tady Dědek, a - Metalový nový rok!

Metalové Vánoce

(Milka, 31. 12. 2012 23:37)

Děkuji Dědkovi za skvělý report ( jako vždy). Jsem moc ráda,že jsem ho viděla po dlouhé době živého a zdravého s kelímkem v ruce ( jako vždy ). Taky jsem ráda,že konec světa nás minul a vstupuje hned po Silvestru do dalšího roku ( jako vždy ). Jen tentokrát doufám, že ta "13" bude pro všechny šťastným číslem :-) Všem z Metal-line přeju úspěšný nový rok, dobrou muziku, dobré pivo, dobré lidi, dobré příspěvky, dobré reporty a hlavně díky za to, že jste :-) Zdravím a v novém roce brzy na viděnou.Milka

Metal Christmas

(Ruda, 31. 12. 2012 14:05)

Akce super.Regon bych řekl, že si stále drží svůj velmi slušnej standard. Dogma ještě více vyšperkovala šou u Mozkovky. CD Retrospektive super z větší části jde o live z Vysokoškolského klubu z dubna 1986 (až na Mozkovou mrtvici). Titanic standartní výkon až na zvuk. Po nástupu za bicí Škaroupky se zvuk slil v jeden monolit bicích. Vzhledem k odlišné razanci bicích mezi Slávkem a Škaroupkem je nutné, aby na to zvukař reagoval což se nestalo. Vitacit mě překvapil a to jak instrumentálně tak Křížkovým zpěvem.
P.S pro Dědka Jen její láska tu zůstala je opravdu originál od kapely Yesterday & Today LP se jmenuje Black Tiger (1982) a písnička Don't Wanna Lose.
Díky za super report.

Křížek No. 1

(Marek, 28. 12. 2012 21:47)

Někde jsem četl, že Křížek už nezpívá jako dřív....v Brně předvedl, že je to nejlepší zpěvák nejen u nás a ve výškách byl jistý jako Dickonson. Jedním slovem bomba! Celý večer bomba! dík

MV2012

(Redy, 28. 12. 2012 21:05)

Akce super, výběr kapel super, ale zvukař - hrůza! Konkrétně kytary u Regon a Titanic zněly hrozně, nebo vůbec.
Taková akce si sakra přece zaslouží skvělej zvuk a ne to co tam bylo!!!

Metálové Vánoce

(citron, 28. 12. 2012 17:24)

Jak píše dědek,byl to fakt super nářez.Chtělo by to víc takových koncertů.Pro mě byl nejlepší Titanic a hlavně Zdenál Černý.)))

Ahoj chlape!

(Dědek, 28. 12. 2012 16:37)

Nazdar Jožo! No říkal jsem si kurňa kde jseš! Moc se na Tebe při nejbližší příležitosti těším. Srdečně Tě zdraví Dědek.

MV II

(Jožo, 28. 12. 2012 16:12)

NO verím podľa Dědkovho opisu, že to bolo skvelé. Škoda ale, že som sa nemohol zúčastniť, choroba je sviňa a prikvačila ma už od 24.12. do postele. Keby mi v nej robila spoločnosť aspoň nejaká parádna ženská, ale len čaj, pot, antibiotiká a sirup... Bŕŕŕŕŕ Ale budúce MV III. si už nenechám ujsť, až dožijem.... :-)