Jdi na obsah Jdi na menu
 


24.05. 2012 - Chris Barickman, Quartet - Brno, Desert

28. 5. 2012

QUARTET...CHRIS, FÉNIX,
HARRACH A KOZEL

aneb

AKUSTIKA, ELEKTRIKA
A BOSÉ NOHY V DESERTU

Report / Chris Barickman, Quartet / čtvrtek 24. 5. 2012, 20.00 h. / Brno, klub Desert

Desert jsem si dal v životě vůbec poprvé. O tomto klubu jsem samozřejmě věděl, je v Brně dost známý, ale uvnitř jsem se ocitl ve čtvrtek vskutku vůbec poprvé, když sem mne a mého webmastera Míťase přilákal živelný folk’n’roller Chris Barickman, ověnčený slušnými ovacemi z nedávného vystoupení ná nádvoří Domu pánů z Kunštátu před formací Alband.

Procházet ulicí kolem mrtvého ptáka (konkrétně holuba), jdouce na živý koncert, v tom je kus jisté symboliky. Z rozpálených asfaltů a dlaždic podvečerního Brna jsme zakrátko vklouzli do chladivých sklepních kójí  Desertu, když CHRIS BARICKMAN, tentokrát pouze ve dvojici s bubeníkem Pedrem, už  do přítomného publika posílal svoje zdařilé hudební vzkazy. 

Nemůžu si pomoct, ale tenhleten kytarista a zpěvák disponuje mimořádným charisma (nemělo by se s ohledem na Barickmanovo křestní jméno říkat spíše „chrisma“?), stejně jako img_2484.jpgjeho produkce, zdravě naléhavá, akorát řízná a přitom lyrická zároveň. A podporována syrovým undergroundovým zvukem přinášela duševní i tělesnou vzpruhu, stejně jako půllitřík pěnícího moku, z nichž jsme směli volit mezi plzeňským pšeničným Fénixem, velkomeziříčským kvasnicovým Harrachem a čirým Kozlíkem jedenáctkou; ehm, vyzkoušeli jsme všechno.

Chrisovo akustické vystoupení postupně gradovalo, hrály se jeho nejlepší pecky, které si můžete poslechnout i na BZ profilu bandzone.cz/chrisbarickman, jako Drowning, Even With You Here anebo na samotný závěr šlágr War of the Worlds. Zatímco u Chrisových studiových nahrávek oceňuji jejich výbornou instrumentální čitelnost i pěveckou preciznost, při koncertních produkcích si vychutnávám tu fantastickou sílu, s níž na mne Chrisovo hraní dopadá, a tlačí mne, tlačí mne k těm nejvzrušivějším posluchačským pocitům.

Kdož jste ještě pana Barickmana naživo neslyšeli, vřele Vám doporučuji ten zážitek zkusit! Tohle bylo moje celkem třetí setkání s tímto velmi interesantním hudebníkem, a rozhodně jsem nelitoval. Ačkoli jsem do Desertu vcházel poměrně unavený z týdenního horka, po Chrisové setu jsem se cítil zkrátka jako znovuzrozený.

A zatímco Chris se předvedl akusticky, brněnská blues rocková formace Quartet nám zahrála na plný koule elektricky; a jejich muzika ty koule taky měla. 

Že jsou hošíci vtipní patroni, dokazuje už skutečnost, že ač hrají jako trio, jmenují se QUARTET. Na svém BZ profilu bandzone.cz/quartet to vysvětlují tak, že skupina vznikla na troskách jakési sestavy B.F.I, a jelikož z původních pěti členů zbyli tři, zrodil se i „kompromisní“ název Quartet. 

Kapela se v Desertu prezentovala poměrně svěžím, řízným dýchánkem, jehož základem byly blues rockové postupy, kombinované s klasickými rock’n’rollovými i dalšími vlivy. Slušné instrumentální výkony zúčastněných jedinců dávají tušit (že by odvozeně od přezdívky zpěváka a kytaristy Tušíka?), s příhledem k jejich mládí, že by to nemuselo trvat až tak dlouho a z celkem normální blues rockové squadry by se mohlo začít rodit něco docela výjimečného.

Zajímavostí bylo, že dle sdělení frontmana hrála skupina tentokrát s náhradním bubeníkem. Důvod? V tradičním květnovém čase maturit se prý ten řádný, posléze úspěšného složení zkoušky z dospělosti, rozjařil natolik, že začal zajímat policejní složky, a v době koncertu se tak nacházel zřejmě v cele předběžného zadržení. Inu – věřte nevěřte!

Kdo v Desertu ve čtvrtek nebyl, v rámci shora citovaného BZ profilu si může poslechnout songy souboru taky – k dispozici jsou zde kompozice jakoimg_2516.jpg Long Without You, Before I Met You, Afroamerican Dudes a další.     

Co si na Bandzone od Quartetu nevyslechnete, a pro což jste měli být přímo na koncertě, je například cover nedávno zesnulého bluesrockového mága Garyho Moorea, s příznačným názvem titulní písně z jeho alba z roku 2004 Power Of The Blues.

Desert je klub celkově sice ne až tak malý, ovšem samotná koncertní síň je spíše komorního charakteru, což je ale pro tento typ muziky zcela ideální. A tak třebaže návštěvnost byla taktéž komorní (čítající do padesátky hlav), díky úspornému prostoru byl „parket“ solidně zaplněn, a to včetně hezkých fanynek. A tak jsem měl ten večer příjemný zážitek nejen z uměleckého dojmu účinkujících interpretů, ale díky venkovnímu vedru i z odhalených, krásně pěstěných bosých nožek přítomných dívek a žen, což byly obrazy o nic méně umělecké než hudba jako taková. Čemuž já říkám komplexní kulturní prožitek!

Komplexní zážitek byl nakonec i pivní, protože jak již výše naznačeno, ochutnali jsme úplně všechno, a ne jednou. Poněvadž v Desertu se s živou hudbou končívá kolem desáté hodiny, do půlnočního rozjezdu zbývalo ještě spousta času, a tak jsme se s Míťasem zdrželi, seděli, popíjeli jedno pivko lepší než druhé, a prohlíželi si fajne fotky, které během koncertu udělal.

No a Vy si je teď můžete prohlídnout třeba taky.

Dědek? – Zde! – Fotky – Míťas. 

P.S.: Mimochodem, když už jsem zmínil ty bosé nohy, tak čistě z objektivního hlediska zkuste mrknout, jak obutý hrál Pedro :-).

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář