Jdi na obsah Jdi na menu
 


BASINFIREFEST 2016

Spálené Poříčí 30.6. – 3.7.2016

Čtrnáctý ročník mé oblíbené „Bažiny“ máme za sebou. Moje účast je již podeváté tradicí a dá-li strana a vláda a elementálové budou nakloněni počínání mému, za rok již podesáté. Čtrnáctému ročníku se bohužel nevyhnula zrušené vystoupení. BIOHAZARD a DEVIL YOU KNOW svá vystoupení odřekli a tudíž co do velkých jmen byla letošní „Bažina“ o poznání chudší, ale rozhodně ne horší, ale o tomto se rozpovídám dále. Čtvrteční večírek pro nedočkavé z pracovních důvodů vynechávám, i když účinkující ve čtvrtek stáli vážně za to.

Pátek 1.7. 2016

Oficiální start v jednu hodinu odpolední nestíhám, můj výskyt na place koresponduje s třetí hodinou P.M. a s PLEXISem na pódiu. PLEXIS, ač partu letitou, jsem nikdy naživo neviděl. Nelze říci, že bych byl ohromen, ale to je dáno něčím naprosto jiným, než že by PLEXIS byli nějak z formy nebo jim něco scházelo, to vůbec ne. Já až na pár výjimek punkovky cíleně nevyhledávám a tak se vlastně z mé strany jedná o uznalé pokyvování hlavou, jak nám to ti veteráni pěkně svůj set vystřihli. Následuje další legendární tuzemské jméno, a to SHAARK, kteří to s nenápadnou elegancí dotáhli na 25 let existence, za kterou udělali výrazný zápis do tuzemské metalové historie. SHAARK jako staří harcovníci mi jako pamětníkovi vyhnali adrenalin do solidních hodnot a svým vysoce nadstandardním vystoupením 01.jpgpředznamenali sled věcí následujících. Němci WBTBWB (We Butter The Bread With Butter – kýho šlaka, název jetý jako kapela sama), pro mou osobu jako i pro řadu ostatních jméno naprosto neznámé, si se stylovými chlívečky starosti nedělají, mišmaš hutného podladěného zvuku a elektroniky naživo funguje perfektně a ve finále jsem si WBTBWB důkladněji prolustroval přes Google a není to vážení žádná pralesní liga vařící z druhořadých zbytků vyšších soutěží. Další v pořadí, frantíci RISE OF THE NORTHSTAR, zbavili řetězů a vypustili bestii. Energie, která byla téměř vidět a byla rozhodně cítit z každého pohybu a hrábnutí do strun, dala zčásti zapomenout na nezaviněné výpadky v lineupu. Zvuk jako břitva, valivý hybrid HC a hip hopu, smetl jakékoliv pochyby o kvalitě, kdo si jen trochu zjistil pár základních faktů, věděl, na co jede. RISE OF THE NORTHSTAR byli jedním z vrcholů pátečního programu a to jsme teprve v jeho půli. O XIII. STOLETÍ toho těžko mnoho nového napsat, nicméně kapela, kterou jsem nikdy příliš nevyhledával, mě tentokrát převelmi bavila, i když si od nich domů asi nic nepořídím. RECKLESS LOVE…co napsat o reinkarnaci hairmetalu, který mě iritoval už ve své prvotní podobě a druhá vlna je na tom u mě v bledě růžovém naprosto stejně. Ono to ve finále zas taková hrůza není, dobrou skladbu RECKLESS LOVE napsat dokáží, dokáží ji i kvalitně prezentovat, ale co jeto platné, když onen blok ve mně funguje pořád. Dámy byly jistě spokojeny, což jsem kolem sebe pozoroval v mnoha případech, RECKLESS LOVE prostě nejsou kapelou, jejíž styl bych ocenil, je mi líto. ARAKAIN vídám během roku několikrát a nestalo se, že bych jimi byl přežrán nebo dokonce zklamán. Nebylo tomu ani v případě „Bažiny“. ARAKAIN si stále udržuje vysokou kvalitativní laťku svých koncertů i ruku v ruce s aktuálním albem a já si rychle spravuji náladu a huntuji hlasivky. Následující bratři ve zbrani DYMYTRY, jejichž „Agronaut“ mě velice baví a jsa zvědav, kterak nám DYMYTRY vyrostli za ten rok, co jsem je naživo neviděl, musím bez uzardění konstatovat bezproblémové dobytí všech cílů a pozic. DYMYTRY „pouze“ potvrdili svou pozici a jejich set neměl slabých míst, a jelikož je během tohoto roku uvidím ještě jednou, je na co se těšit. Dalšími, kteří se po roce navrátili na „Bažinu“ jsou TRAUTENBERK. Před odjezdem jsem se probíral staršími programy a zjišťuji, kterak jsem TRAUTENBERK ignoroval v minulých letech, jejich účast je tradiční, jen jsem si jich prostě všiml až loni. Srandy kopec jako minulý rok, a tanz metalu ještě více. MODESTY AND PRIDE již netřeba příliš obšírně představovat. Skvělé vystoupení, instrumentálně skvělý a odehraný s přehledem a elegancí, což je nutno vypíchnout s ohledem na mládí členů kapely. Další vrchol večera, který ještě neměl být poslední. Následují BOOTERS, což je popsáno jasně stručně klasická rocková parta, která k rockovému gruntu přistupuje s respektem, tudíž to má všechno co má mít a stokrát stejně a přesto jinak je znovu potvrzeno a hodno potlesku. Třetí vrchol přichází s posledními na pátečním programu – HENTAI CORPORATION. Kapela rozhodně neprodukuje něco, co by strávil kdekdo. Ono je to vlastně naprosto šílené, existující ve vlastním světě a mikrokosmu, což více či méně platí o umělcích samotných. Samorost a originál, nelámající si myslivnu s tím, co na to řekne okolí. Za mě hyper super, i když spousta ostatních mě asi má za magora.

Sobota 2.7. 2016

Na místo dorážím na E!E, „Éčka“ představují jednu z čestných punkových výjimek, které jako že můžu a na úvod sobotního programu super předkrm, a je rovněž super, že to po těch letech „Éčka“ ještě nezabalili a mají pořád energii a švih. LIMETAL, toť nic neznámého díky personálnímu zemětřesu v CITRONu, jehož následky daly LIMETALu vzniknout. Těšil jsem se a zklamán jsem ani náhodou nebyl. Fanda a spol jsou v pohodě a na živém hraní je to maximální měrou znát. Nesmrtelné klasiky se neoposlouchají, ale už vyhlížím plnohodnotnou placku, a pokud bude v duchu dvou úvodních singlíků, zblajznu to klukům jak kapr housku. SALAMANDRA je sázka na jistotu a je pro mě již každoroční tradicí je shlédnout, což se tímto naplnilo. Spokojenost sama, a popojedem. DE BILL HEADS nejsou mých hrkem kafe, ovšem koncert nemá výraznějších slabin a baví mě, je to odlehčené, nad věcí a pro mě vítaný relax po předchozím výdeji energie. DEW-SCENTED nejsou žádní ušáci začátečníci. Za sebou mají bezmála čtvrtstoletí existence a kopec skvělé muziky. Že se ani náhodou nebude jednat o ploužáčky, je jasné od první vteřiny. Ostrý rychlý thrash a decentním deathovým kořením nemá na zvolnění místo a kapela uhání dopředu jak splašené stádo bizonů. Ač jménem méně známí, DEW SCENTED odehráli skvělý set a já jsem více, než spokojen. Velmi oblíbení, velmi vyhledávaní, na HARLEJ je plno a já musím konstatovat, že naživo mi nevadí, ale ani neskáču nadšením, slušná zábavička, nelze tomu nic vyčíst, energie solidní, odehráno s přehledem, ovšem již se těším na události následující. ORPHANED LAND merčím téměř od jejich začátků, kombinace metalu s prvky hudby blízkého východu v jejich podání je více, než zajímavá a těchto kapel je pouze několik, ať už to je způsobeno politickým ovzduším v těchto končinách nebo jinými důvody, a úměrně kvantitě lze o to více mluvit o kvalitě, skvělé…NARTTU naživo příjemní, 02.jpgnení to ovšem něco, na co bych se byl schopen naladit, rovnám záda a decentně zvlažuji pocuchané hlasivky. CRIPPER s dívčinou za mikrofonem rozpoutali slušný mazec, za který by se nemuseli stydět ani věhlasnější kolezi. Thrash jako z učebnice, a znovu slušné překvápko, kterak dokáže neznámá kapela nadělat paseku a pozdvižení, spoléhaje se sama na sebe. MILOŠ DODO DOLEŽAL, stačí vyslovit jméno a je naprosto jasno, Dodo se tentokrát předvedl v takovém stylu, že by kámen vykvetl. Takto jsem Doda ještě neviděl a takto skvělý koncert od něj rovněž ne a že jich už bylo. Dodo projel s noblesou celou svou obsáhlou kariéru včetně nesmrtelných Vitacitovských klasik nezbývá než smeknout. SUSPERIA je dalším nedoceněným pojmem, u jehož vzniku figuruje někdejší tlučmistr DIMMU BORGIR Tjodalv. Rozhodně kdo viděl, zklamán nebyl, kapela má za dlouhou dobu své existence vybroušený vlastní rukopis a naživo svůj status beze zbytku potvrdila. SLEAZY ROXxX slouží ke cti, že hair metalovou pachuť zdárně přeráží poctivý syrový rockový základ a nejedná se o žádnou přeslazenou marmeládu, zde nemám pražádný problém a bavím se maximálně. PIPES AND PINTS jsem přišel na chuť již před nějakým časem, nic nového k nim sice nepodotknu, je to pro mě jistota energetického koncertu a výborné zábavy, což se vrchovatě naplnilo. Skvělá tečka za sobotou, to jsou ADOR DORATH, výjimečná parta, skvělý set, který mě snad dokope konečně k tomu, abych se touhle kapelou začal blíže zabývat.

Neděle 3.7. 2016

Po zakecání se mimo festivalový areál (ostatně jako každoročně), přicházím tak akorát na SERENITY, kteří neprávem opomíjeni tvoří natolik kvalitní hudbu v mantinelech vytyčených kdysi NIGHTWISH (tento příměr berte prosím jako hodně hrubou pomůcku), že si dovolím tvrdit – jejich věhlas není tam, kde by zaslouženě být měl. V ranku symfonického metalu těžko najdete noblesnější kapelu, což ji na druhou stranu neubírá na přirozenosti. NOVÁ RŮŽE, od které jsem nečekal příliš…nakonec to celé nemělo chybu, pánové se koncertem bavili a energii bez problému přenesli na publikum a sklidili zasloužený úspěch, pro mě skvělá vzpomínka na moje náctileté období. DEADLOCK, jeden návrat na „Bažinu“, DEADLOCK zde již jednou byli 03.jpga nebylo to věru zlé. Tentokrát to opět nebylo vůbec marné, navzdory faktu, že tento styl není mým srdečním, ve finále je to úplně jedno, páč živý projev DEADLOCK přesvědčil a setřel stylové hrany. DOGA je po dlouhá léta zárukou výborné živé prezentace a já neváhám na ně zajít i několikrát ročně. Mé druhé setkání proběhlo dle očekávání ku spokojenosti mé i okolí, DOGA si jede vesele ve svých kolejích a pranic nesejde ne tom, že léta ubíhají a nikdo nemládneme. Další symfonickou zastávkou jsou XANDRIA, nečekal jsem zázraky, mohl jsem být akorát tak překvapen a potěšen, a stalo se. Kapela suverénně opanovala pódium i přilehlé prostory, nato že jsem chtěl původně navštívit malé boční pódium, kde jsem krom chvilky v pátek ještě nebyl, jsem nešel nikam a nelitoval. Symfo metal plus zpěvačka je notně opotřebovaný model, nicméně toto neznamená, že nefunguje. XANDRIA podle tohoto vzoru jede víc, než dobře a předvedla se v tom nejlepším světle, což se výrazně projevilo na reakci publika. Slovenští KONFLIKT tu již také nejsou poprvé a na pankáče dobrý, a letos neméně tak. Jednoduchost, síla, energie, pár akordů a nakonec jeden zjistí, že jsou momenty v životě lidském, kdy nic víc ani není potřeba. O DOCTOR PP jsem věděl tak akorát to, že existují. Jenomže…to co následovalo, mě – nebojím se to takto formulovat – posadilo na usedlost. DOCTOR PP zahráli a zvítězili, koncert byl bez příkras skvělý. Obrovská porce nadhledu, humoru a pozitivní energie, skvělá show jako celek. ALKEHOL to má u mě podobně jako HARLEJ, nijak zvlášť mi nevadí, pohodička zábavička, naživo se bavím, alba až na drobné případy neposlouchám, jako závěrečný mejdan na závěr festu skvělá volba.

Tak to máme zase za sebou, zase to uteklo nějak moc rychle, zase rok před námi, než to vypukne opět. Letos navzdory výpadkům v lineupu, byť výrazným, ve výsledku BASINFIREFEST 2016 na kvalitě netratil. Přísloví praví, že i s malým kašpárkem se dá hrát velké divadlo. A právě toto pořekadlo mě napadlo přemýšleje nad letošní situací, kdy jsem zaslechl tu a tam jedovaté poznámky jak to letos stálo na h…o. Pokud to budu brát pouze podle počtu velkých jmen v programu, v momentálním pomatení smyslů to lze takto shrnout. Ovšem jakým způsobem se podařilo zdánlivě menším kapelám tu potenciální kvalitativní díru zaplnit, to připomíná tu slovní hříčku o kašpárkovi a divadle a rovněž příslovečný nepoměr velikosti a kvality :-))

Medyed

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář