Jdi na obsah Jdi na menu
 


7.4. 2016 - Obscura, Death DTA - Brno, Fléda

DO YOU FEEL WHAT I FEEL? SEE WHAT I SEE?

aneb

DEATHONATION OF DEATHELL

Report / Obscura, Death DTA / čtvrtek 7. dubna 2016, od 20 hodin / Brno, Fléda

Dedikace: Tento článek věnuji svému nejlepšímu kamarádovi Koldovi, jednak za pomoc při přípravě tohoto reportu, jednak za to, že jsme tam mohli být spolu, a jednak za to, že právě on mne kdysi přivedl k tomu všemu. Díky Miro!  

Cosi jako z Davida Lynche – kráčeje ze školení z krpolského hotelu Avanti jdu kolem Flédy již krátce odpoledne, megabus s přívěsem, bus černej jak smrt, pardon jak Death, mraky se teprve stahují a ještě neprší. Skoro jak černá reklama na jedno album Metalliky, leč zde se dnes mělo odehrát cosi ještě černějšího.  

O párek hodin později sedáme s Koldem v Magistrovi, kde se to mikinama Death už jenom hemží, k famózní IPĚ za 35 a později za 42, ale furt je to cena zvaná Symbolic. Říkám Koldovi, že až img_4936.jpgzazní první skladba, zeptám se ho: „Do You Feel What I Feel? See What I See?“ - Bože můj, Chucku můj, kdybych to byl býval tušil.

V Magistrovi sedí kamoš, ptám se ho, jestli jde taky. Říká, že dneska ne. Že byl na Death kdysi v Praze, ještě s Chuckem, a že to byl totální masakr. Tož takový štěstí jsem neměl, ale o to víc věřím.   

Málokterá kapela o sobě může říct, že je zakladatelem žánru. Death můžou, a navíc se to u nich přímo nabízí: Death – zakladatel death metalu. Chucku, dokázal jsi víc, nežs’ možná tehdy při Infernal Death myslel; a poslouchej, mně bylo tehdy „deathset“ let. Kecám, bylo mi trochu víc.

Já vím, měl bych správně psat Death DTA (DTA = původní název projektu Death To All). Jenomže já nemůžu, protože pro mne to ve čtvrtek na Flédě byli Death.      

Líbilo se mi, že nebyl problém pronést foťák. Žádná kontrola, žádný ošahávání šulínků, no problem. Prošel jsem jak King Priest, bez zásahu na svůj nástroj. Paráda.

Skvělej Death Merch, jenom kdybych víc vydělával. CD Death 400, DVD Hoglan 800. Oblečky radši nepočítám. Ještě že mám od Death kompletní diskografii doma a moje oblíbené kraťasy jsem v provedení Death zatím neviděl.  

„Do You Fell What I Feel? See What I See?“

 Sestava Death to na brněnské Flédě, dva kiláky od mýho domova, rozpálila závěrečnou peckou z pátého alba Individual Thought Patterns, The Philosopher. Z mýmo zamilovanýho. Kdysi jsem to jako študák měl vypálený a nemohl se nabažit tý šílený bezpražcový basy.    

Steve DiGiorgio. Byl a je tam. Turné postavené na „páté tváři smrti“, jak kdysi kdosi napsal v Rock & Popu, na geniální a nedostižné a totálně cvrlikající desce Individual Thought Patterns, stíná hlavy, ať už jde o pány anebo kmány.

img_4937.jpgTrapped In Corner, zonka evokující moje láskyplné Pestilence, mne taky dost sežehla. Milým překvapením byla „balada“ Destiny, tedy pokud se v death metalu vůbec dá o baladách hovořit. A právě tenhle osud rozhodl o tom, že jsem tady byl. Destinýýýýýýý!!!

Jakážto „Symbolica“, Chuck vydal sedm desek a dnešní koncert sedmého dubna.  A k tomu si klidně vybavte sedm smrtelných hříchů a taky třeba slavný film Sedm. A k tomu všemu sedm sluncí od Obscury.

Jo na Obscuru to bylo ještě dobrý. Byl prostor, dalo se plícama hejbat, dalo se normálně chodit. Jenomže pak na Death?!?

Nedalo se hýbat, nedalo se dýchat, bylo tělo na tělo, vlny mne posouvaly, kam jsem nechtěl, pivo z kelímku mi stříkalo na prsa, bylo mi vedro, potil jsem se až na prdeli a bylo mi fajn. Atmosféra Flédy začínala nebezpečně připomínat klima deštného pralesa, ti silnější jedinici se potili a ti slabší přímo kapali, vlastně naopak – ti tělesně silnější kapali, no naštěstí snad nikdo nezakapal. Boční otevřenej bar stříkal pohodu a z jeho útrob koukal na Death třeba bubeník Krejča. A nechyběl ani basák Asgardu Paramba.

Ale jasný, nehrály se jenom pecky z ITP, hrály se i jiné. Třeba takovej takřka závěrečnej Spirit Crusher z posledního nejposlednějšího řadovýho fláku The Sound Of Perseverance, a spousta dalších.

Jenomže o tom není Death. O vyjmenovávání jednotlivých zonek a dělání machra, že je dle názvu znám. Neznám je. A proč je neznám? Protože Death jsou pro mne především – Death. Geniální riffy, geniální rytmika, geniální vše dohromady. Jedna totální symfonie sedmi desek, jedna totální euforie, jedna totální DEATHonace.

Ale i přesto mne trošku zamrzelo, že se nehrály šlágry Nothing Is Everything z ITP, Empty Words anebo kultovní Spiritual Healing. Třeba na Spiritual Healing jsem jako děcko vyrostl (mno, děcko, bylo mi tak zhruba patnáct let, ale takže vlastně fakt děcko), dodneška slyším to mrazivé „Spiritual“ – „Hýling!“

Hmmm, Fléda, věděla, proč otevřela i boční bar. Nedalo se nikam chodit, moje tělo lízalo cizí pot (kdyby to byla aspoň pěkná ženská, ale oni to byli vesměs škaredí chlapi), borec mě skoro bil loktem do hlavy a já řval jak tur. Jak DTA Tour. Death To All – skoro jak ta zmíněná Metallica, Death, jediná spravedlnost pro všechny ;-)))

Fotky jsem dělal pouze z jednoho fleku, jinak to nešlo. Těsně od mixáku, na relativně krátkej zoom (protože delšího prostě nemám!), nicméně pak už jsem to nevydržel a musel se jít najíst (tekutýho chleba), takže zbytek fotek je z totálního prava. Totální poprava. Kořínek, kterej byl tak statečnej, že se z hloubi Smrti vydal pro pivo, se nevracel na koncert,img_4924.jpg ale na koupák, tak byl zpocenej.

Jo a abych nezapomněl, taky německá death metalová grupa OBSCURA. Vynikající věc. Tihleti šikovní Germáni mluvili dobře česky (sic!), pořád žvanili „děkujem, děkujem“  a bylo to OK. Do Brna nám v rámci skvělé muziky přivezli čerstvé album Akroasis a z něho nám taky slušně zahráli. Out 2. 5. 2016? Tak to jsme na Flédě slušně předběhli!

Líbila se mi jistá balada, ohledně níž jsem ztratil název, a pak frontman zařval z pódia název desky – Akroasis, a bylo vymalováno! Death metal jak vyšitej na tom nejlepším šicím stroji! Famózní melodické vyhrávky střídané s nekompromisními kytarovými riffy, tak tohle fakt jo. Chilližto chce se lacinou slovní hříčkou napsat, že Obscura rozhodně nebyla obskurní. A bylo to tak!

Dějou se věci, děje se svět. Je málo chvil na světě, kdy jste tak odvaření. Cítím Všechno a necítím Nic. Když Smrt je tak blízko, tak Blízko Nás. DEATH.

Co může být krásnějšího, než zažít Smrt Živě? A kousek za barákem? A pokud někdo nešel, tak k němu teda Zero Tolerance. ;-)))

Sorry, dál už nic nepíšu, su úplně „Death“. Death Is Live, Life Is Death.

Text + foto Dědek.

Srovnávací Bonus Report na Echoes Zine.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

The Philosopher DTA

(Kolda, 14. 4. 2016 14:32)

Já děkuju za tento skvělej report, kterej mě ještě aspoň na chvíli vrací do stavu opojení a euforie.