Jdi na obsah Jdi na menu
 


4/4/4 - René z moštárny - Tom Jegr - Rusty Nail

KDYŽ JE TO SYROVÝ.

KDYŽ JE TO MASO.

AŽ NA KOST.

Aneb

AŤ ŽIJOU DVANÁCTKY!

Report / Tom Jegr & Gang, René z moštárny / pátek 4/4/4 / Brno, klub Leitnerova

Glosa / Rusty Nail / pátek 4/4/4 / Brno, klub Rusty Nail

Zhruba ve čtvrt na tři jsem se teda rozjel.

Rozjel jsem se trolejbusovou jednatřicítkou směr Šlapanice, abych vystoupil ve Slatině. Překvapila mne dílčí změna trasy trolejbusu, ale jelikož jsem měl v místních končinách pár let zkušebnu, zorientoval jsem se velice rychle a vystoupil přesně tam, kde měl. Lídr Pavel Nohel mi nechal na vrátnici zbrusu nové CD Zylwaru „...jen tak si pískej...“. Sakra, ty trojtečky na začátku a na konci, neviděl jsem to už někde? No jasně – „...od nás pro vás...“ – Jerycho. Tam jsem uprostřed noci Zylwar poznal.

Tam jsem měl ten stejně hezký pocit, jako když v tom trolejbusu seděla jedna babička, a taky tam stála jedna maminka, jedno dítě v kočárku, druhé větší sotva stálo na nohách (sakra, koho mi to připomíná, ha ha). A té jedné babičky se onoho jednoho dítka zželelo a vzala je na klín. A tak si tam spolu seděli, babička, která prožila válku, a holčička, která zatím prožívá jen to hezký. Pod palbou zpravodajského kontrastu střeleb, granátů a násilí mi najednou v tu chvíli tahlencta generační láska přišla jako.....jako....a byl jsem šťastnej, že není jenom JAKO. 

Jenomže v pátek jsem na Zylwar nešel: jednak je to pro moje čím dál tím stařečtější nohy hrozně daleko (slovo Stařec  Zylwar dobře chápe), a jednak mi na Lajtnerce hrál Tomáš Jégr. img_1164.jpgA ještě před ním René z moštárny.

RENÉ Z MOŠTÁRNY (bandzone.cz/renezmostarny) je velmi zajímavá kapela. Už když jsem ji v pátek ve čtyři hodiny ráno poslouchal - neb jsem zodpovědný a na neznámé skupiny se jak známo připravuji - věděl jsem, že TO TAM prostě je.

Je to stejně zvláštní – ačkoliv hudební tvorbu jednotlivých interpretů studuji kolikrát roky a roky a neustále něco objevuji, zpravidla platí, že když mne to zasáhne na první uši, zasáhne mne to na celý život. A taky že jo. Takhle jsem si kdysi pustil CD Toma Jegra Jukebox 2010 a bylo to jasný. A takhle jsem si na Lajtnerce „pustil“ Reného z moštárny a bylo to taky jasný.

Když tahle smečka nastoupí, vypadá sice jako sraz klubu důchodců, ale to je právě to krásný: krásný blues rokenrol. Se saxofónkem, který mi u Jegra oproti debutu Jenom půl trošku chybí. Ale jenom trošku. V ruce s dvanáctkou (ležák Budvar), na stejdži dvanáctky (ty blůzový) – ať žijou vyspělé dvanáctky!

Upřímně musím říct, že skvadra René z moštárny, jež má ve svém repertoáru  covery i skladby vlastní, zvládá tu nejdůležitější věc, jež s hudbou spojena jest, na naprostou jedničku: ta věc je atmosféra, nálada, radost. Seděl jsem v koutku na Lajtnerce, cítil atmosféru, měl jsem dobrou náladu a kolem mne furt lítala radost a ne a ne se jí kurwa zbavit. :-) Hoochie Coochie Man aneb parafrází „Hučí v guči“? No sedím si tady a naštěstí mi v guči ještě nehučí, ale panč je pátek, tak asi dříve nebo později hučet začne.

Bílý blues („...a když jsme se s Pepou Streichlem konečně skamarádili, tak nám umřel.“). Měl jsem tu čest si po skončení koncertu popovídat s frontmanem Reném, pohodářem jak Brno, kdy jsme probrali jak již zmíněného Pepu Streichla (R.I.P.), tak název kapely. René z moštárny? No René je jasný, ale proč moštárna - že by parodie na lihovary a pivovary? No tož mi René vysvětlil, že když zakládali kapelu, začali zkoušet v bývalé letovické moštárně, a odtud tedy – jak jinak než – René z moštárny. A taky mi řek’ něco ve smyslu, že kořalku moštem rozhodně nenahrazují. Tož chlapci, namixovali jste nám dost dobrej mošt! Good na košt.

Mimochodem, přátelé, ve fotogalerii si můžete všimnout, jak si s Reném tuším cca dvě pecky střihl i Tom Jegr. Živel Jégr, živý živel, živoucí živel, život, můj životní Jégr.

Rokenrol skončil a - Rokenrol začal.

TOM JEGR (tomjegrgang.cz), absolutman českýho elektrickýho blues rocku, měl v pátek správně veselou náladu, kterou fantastickým způsobem promítl do celýho svýho vystoupení, takže to bylo syrový, bylo to maso. Až na kost.

Nemám klid z Jukeboxu, instrumentální věc Gabriela z posledního CD „Je to nebezpečný!“ (znáte z webu Metal-line :-), blues Staromládenecká, boogie Stará 19, neuvěřitelně magická kompozice Vrátnej... to všechno znělo šerou Lajtnerkou. Seděl jsem, pil jsem, zpíval,img_1198.jpg tancoval...děcka, řeknu Vám, nýst na svých bedrech Jégra, to je fuška blues!  - A proto mrkněte prosím na speciální bonus tohoto reportu, bonus v podobě fotofejetonu, jež zove se KDYŽ MÁŠ TOMA V ZÁDECH – fotky jsou mimořádně kvalitní, protože to logicky nefotil Dědek, ale Hynek.

Že Tom samotný je pořádný divočák, to je neskutečná pravda, nicméně blahem jsem chrochtal já. Hynek je takový distinguovaný basák, ale strašně krásnej člověk, skromnej, milej, přitom chytrej, a tohle já miluju. Tome, máš skvělýho basáka! Přemek je trošku alespoň pro mne nepřístupnej, jednou se usmívá, jednou mračí, zatím mu příliš nerozumím, ale mám ho rád a jdu do něj. A Kusmen? No to je bravurní živel, vždycky se s námi krásně zdraví, má divoké vlasy a červený tričko.

Chcete lítat? Můžete. Chcete zpívat? Můžete. Chcete tančit? Můžete. Chcete se radovat? Musíte. Musíte, protože s touto hudbou, tímto blues rockem, boogie, hard rockem a já nevím čím ještě vším krásným zkrátka musíte. Jenže tady platí: Nikoliv že musíte, protože musíte - tady platí, že „musíte“, protože chcete.

Tož ačkoli jsme na Lajtnerce vařili pohodu, měli jsme to syrový až až. Z Toma tekl pot, krásnej bluesovej pot, a ten pot se v klubu pařil, tak jak se může pařit ve velkým.

Hmm, mě na základce učili množiny a podmnožiny. Z deseti modrých kostiček se pět prolíná se čtyřma zelenýma z osmi. A ta podmnožina je pak děsně barevná.

Můžete být muzikant. Můžete být dobrý muzikant. Můžete být skvělý kytarista. 

A můžete být člověk. Můžete být dobrý člověk. Můžete být skvělej chlap. 

A když se Vám to dohromady prolne,  tak je z toho taková mrda, že na to do prdele a do smrti nikdy nezapomenete.

Tady Dědek.


Bonus: Fotofejeton KDYŽ MÁŠ TOMA V ZÁDECH

td.jpg

 

GLOSA

Z Lajtnerky, která zavřela před půlnocí, jsem se rozvážným krokem přesunul do klubu Rusty Nail, kde hrála kapela RUSTY NAIL (rustynail.cz). Cestou jsem minul pár rozličných různě img_1237.jpgpřiopilých individuí, až jsem se musel ptát, proboha, jak asi vypadám já? 

V klubu jsem potkal spoustu známých: Irenu, Baču, Pepu, Amneris, Jirku a další. Potkal jsem tam i další pivo, panč jsem měl šílenou žízeň a krásná paní servírka mne zachránila před zbytečným úhynem.

Miluju tenhle klub. Je malej a přitom velkej zároveň. Křišťálová zpěvačka Sandrine se střídá s chrchlavým Pepou Trumpešem, Bača bije do bicích, mým nenasytným hrdlem protéká tekuté zlato a já vím, vím jedno:  že nevím nic. Že nevím nic kromě toho, jak je mi hezky.

Pravda, nestihl jsem toho z produkce Rusty Nail mnoho, nicméně jinými slovy se dá říci, že všechno jsem také neprošvihl. Moje zamilovaná Whisky In The Jar se teprve hrála, a připomněla mi scénu z našeho zahradního silvestra  1994, kdy druhý den ti silnější pili červené víno z půllitrů a...

...a...

...a cover Whisky In The Jar! 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Poděkování

(Dědek, 10. 4. 2014 22:10)

Jejda mane, děkujeme moc. Vaše hudba byla super, až budete zas v Brně, budu se na Vás těšit. Máte zvláštní krásný dar vytvořit pohodu. Na DVD se tudíž moc těším. Tady Dědek.

RzM

(Filip, 10. 4. 2014 10:21)

Dík za perfektní fotky a výbornou atmosféru na Lajtnerce milý Dědku. Posílám Ti živé vystoupení na DVD.