Jdi na obsah Jdi na menu
 


30.09. 2016 - Kryptor, D.O.P. - Brno, klub M13

ALE DOKUD ŽIJEM, KRYPTOR VÍTĚZÍ!!!

chilli

D.O.P.IČI - TLAKOVÝ HRNEC MODEL M13!

Report / Kryptor, D.O.P. / pátek 30. září 2016, po 20. hodině / Brno, klub M13

Tož nevytáhněte svůj aparát, rozuměno fotoaparát, když běžíte kolem dostavníku s registrační značkou D.O.P.! A běžíte a běžíte, až jej bez problému předběhnete, protože proč?  - Protože a jednoduše onen dostavník zrovna stojí!

A stojí před brněnským klubem M13, nacházejícím se před bývalou slavou Zemanovou kavárnou (Bože můj, teda jako ne před pražskou kavárnou a ani ne Zemanovou ;-), ale před BRNĚNSKOU stavební replikou bývalé Zemanovy kavárny, dnes zrestaurované restaurace Pavillon.  

V souvislosti se shora zmíněným dostavníkem nemůžu nezmínit jeden dost thrashovej (či snad corovej?) fór: Divoký západ, Indiáni přpadnou dostavník, všude mrtvo, jeden přežije se šípem v hrudi. Posléze přiběhne odněkud lékař a ptá se dotyčného: Bolí vás to moc? – Odpověď: Néé, jenom když se směju.

No je fakt, že témata žďárské brigády D.O.P. zas taková srandata nejsou. Nota bene, už názvy songů jako Peklo jsem já, Cely anebo Plivu na váš hrob svědčí nespornou svou důkazní přesvědčivostí o tom, že tohle asi nebudou šlágry Karla Gotta. Mno, i když k těm celám se Kája asi tak jeden čas krapet přiblížil, když na něj osobně dýchl Vašek Havel.img_6258.jpg

Dreams Of Pain (zkráceně D.O.P.) mne strašně moc překvapili, protože pravděpodobně jediný koncert, který jsem kdy od nich doposud absolvoval, byl ten v roce 2008 v Tennis Music Clubu na brněnském Kolišti. Třebaže jest tomu více než 8 let, pamatuji si to jak dneska. Unikátní je minimálně ve směru tom, že se jednalo o můj první report, kdy jsem sám fotil.

Moje milovaná maminka mi totiž tehdy koupila naprosto vynikající digitální foťák Canon POWER SHOT A720 IS,  s nadprůměrnou světelností, zcela stvořený k focení na temných open-airech i v posetmělých klubových večerech, což mi zpětně potvrdili rovněž odborníci v tomto oboru. Ten foťák stále mám! Mamko, děkuju ještě jednou do Nebe!

Sice jsem se tehdy přítomného kamaráda Eskymáka musel ptát (bylo to fakt nějak strašně narychlo), jak se dělá zoom, ale jelikož on byl přeci jen o pár „bab“ zkušenější, tak nakonec i ony přiblížené fotky vyšly výborně, což můžete „svýma“ očima z roku 2008 zdokumentovat zde. Hmmm, z dnešního hlediska již docela unikátní reportáž, ha ha.

Nářez D.O.P. jasně potvrdil, že support nijak nezaostává za (i když vlastně před) hlavní kapelou, jejíž jméno zatím nehodlám prozrazovat, ať je to ten správný informační sadistic! ;-)

Nevím úplně přesně, jestli jsem se od roku 2008 posunul já anebo kapela D.O.P., každopádně v pátek v M13 jsem zažíval docela slušné sunutí! Sice bych škatulkově úplně nesouhlasil se zařazením zvoleným samotným orchestrem, totiž kombinace thrashe a hard coru, podle mne se totiž jedná o thrash metal á la aktuální Debustrol. I když – může to znamenat, že se posunul Debustrol. ;-)))

Velmi významně i výrazně si pamatuji význam i výraz songů z posledního kolotoče zovaného 20D.O.P.15, no prostě CELY, jako třeba Pán prázdných slov či Alegorie.

Dle mého osobního názoru tyto skladby symbolizovaly všechny pojmové znaky družstva D.O.P., což je nekompromisní thrashová výbojka, rytmus jako šílený válečný pochod kohokoli nevinného nikdonevíkam, zpěv geniálně frázovaný jako Tom Angelripper na Agent Orange, M-16 (málem jsem tam nechal M13!) anebo Decision Day... tak že by vlastně Sodom? – No Sodomie to byla v pátek fakt slušná.

Takže vlastně svůj předchozí odstavec upřesňuji: dle mého osobního názoru tyto skladby symbolizovaly všechny pojmové znaky brigád jako Debustrol, Sodom, možná Kreator, a určitě D.O.P.!!! Hlavně D.O.P.!!! D.O.P.IČI!!!

Na rozdíl od zmíněných zahraničních soudruhů se kucíííí žďárštííí nebojí béééékať česky, což já osobně strašně moc oceňuji, neboť při češtině nehrozí, že propadnete z angličtiny. Ono, taky, upřímně řečeno, řekněte slovo „žďár“ Angličanovi? Pochopí in eventum akorát něco jako „zdar“ a vykřikne „Hello“.

Což mi připomíná Karla Poborského, když o něm po přestupu do Anglie psali, že zažívá peklo. Karel Šíp se ho pak kdysi kdesi ptal, jestli ví, jak se peklo řekne anglicky. Karel rozuměno Poborský netušil, Karel rozuměno Šíp si to zjistil: HELL. A rozvinul teorii, jestli Poborský nepokřikoval na anglické spoluhráče hele, přihraj, hele, a zdali angličtí novináři z toho nevydedukovali, že zažívá hell.

Hrály se ještě asi Peklo jsem já, Bojovník, zatímco já jsem permanentně bojoval s pekelnou žízní. No, já s ní vlastně bojuju celej život, že.

Ohledně KRYPTORU (kryptor.info) musím předeslat citaci z jeho webu od jistého Pepana: Zdar, hrajete na koncertech písničky z alb, co nazpíval Pípa? A dočkal se odpovědi od samotného Lucifera: A co jiného by asi hráli, Pípa nazpíval všechno. Tak to mne pobavilo, aspoň je nějaká čurina. A kdybychom z toho chtěli udělat ještě větší čurinu: tak Pípa teda fakt nenazpíval všechno, heh.

JUST! V PIČI KDO BYL?!? Máte pravdu, mám tam zásadní překlep. Michal Paroh Roháček z pódia v malebné emtřináctce a hlavně kousíček od Nejvyššího státního zastupitelství a Krajského soudu řičel Justiční omyl tudížto „Soudce je vrah!“ Jistě si pamatujete tu jednoduchou, leč účinnou klipovku vysílanou v Hitparádě Martina Hrdinky, kdy Hrdin(k)ou byl zejména Kryptor. Netřeba img_6320.jpgzvýšeného (ú)divu, debutovka Umrtvení Smradem zaburácela evropskou republikou natolik, až se bořil svět a vzlétaly Černé Vrány.

NÉ, TO SE NEMĚLO STÁT. Ale jo, právě tohle se mělo stát – tak báječnej koncert tuzemský thrash metalový legendy v samém centru Brna, a nota bene v rámci turné oslav 30 let od založení tohoto čs. řízného pluku, kterej ovlivnil život nejednoho metalového fanouška v tehdy uprděném socialistickém Brně, Moravě a všude jinde. Dnes se hrály všechny šlágry, kerý kdy pozdvihly tvrdý pódium, řvaly se letité monstrózní slogany, praskaly struny i duše. JÓ, TO SE MĚLO STÁT – Osudové pouto s Kryptorem!

Ale dokud žijem, RYCHLOST VÍTĚZÍ!!! Ale dokud žijem, Brno vítězí, řičí assesorský Paroh v závěrečné slavné přeslavné parafrázi slavného přeslavného refrénu a pod pódiem všichni kmitaj jak Emil Zátopek. Zátopek? - No pravda, Kryptor pod kotlem zááátopil jak sviňa, až se vařila jedna mega pohoda a všichni pomalí zůstali kdesi vzadu. Holt zvěčněné dějiny, kdy přítomna byla nejedna pípa. Pípa.

Pakliže Vám takřka vyprodané unikátní CD Best Of FuckOff!!! připadá zpěvem Michala Roháčka poměrně jemné, věřte, že na koncertech se rozdíl stírá. Ten Paroh řve jak tur na tour. Tour 2016.

KLÁŠTERNÍ TAJEMSTVÍ býval jeden z nejlepších tuzemských socialistických bylinných likérů, jehož nezpochybnitelné renomé dokládá též skutečnost, že kupříkladu v Bille ho seženete i dnes. Atmosféru etikety evokuje třeba i jedenáctý, klášterní díl Třiceti případů majora Zemana, zovaný Křížová cesta, atmosféru přelomu 80. a 90. let evokoval z již tisíkrát přehraných kazet též pražský Kryptor. Ehm ehm, co se to tam provádí za klášterní zdí? Já teda nevím, ale mně nikdy sedlo u kola neupadlo. ;-)

Samozřejmě, všechny svoje šlágry nemohl Kryptor stihnout. Nicméně stěžejní motor tohodle řezavého rolls-royce, bassman Filip Robovski, mezitím stihl spoustu keců kolem: při vyhlášení vítězů jakési soutěže jsem sice nic nevyhrál, nicméně mne mohl těšit fakt, že to nebylo špatnou odpovědí, alébrž totální soutěžní neúčastí.  

Pod stropem zavěšená bicí souprava, na zádech fanouška slogan Žádný bůh – žádná víra – žádná nenávist, na dalším triku Kryptor Best Of Fuck Off! Já teda nevím, lidi, ale nehraje tady náhodou Kryptor?

Když se Kryptor chystal, zdá se mi, že už vidím dvakrát. Dva kopáky? No jo, je to tak. Zatímco většina orchestrů používá jeden šlapák a dvojšlapku, Kryptor nezapomíná na staré časy a přiváží basové bubny hnedle dva. A narozdíl od dřívějších let hraje v Brně Kryptor poměrně často, což je strašně dobře, panč je to živoucí ... živoucí ... žïvoucí ... saďour.

MANIAC (FUCKER). Tož maniaci a fuckeři jsou jistojistě všichni Kryptoři, ovšem zase na druhou stranu je určitě pravda, že v koupelně provádí činnosti právě ony nikoli trestné. Ale zase na třetí stranu, plná vana, takové plýtvání vodou. A pěna Avela k tomu.

Romantická písnička prakticky na závěr? Ocitám se v jakémsi hrozivém sklepě, schody jsou křivé, málem po nich padám dolů. Někdo mne shazuje, spadám na vlhkou a hnusnou podlahu. Svazuje mi nohy i ruce za zády. Pak mne násilím vytahuje nahoru, až nechutně visím. Bez varování mne šlehá, nemohu říct kam, bolí mne nesnesitelně úplně všechno. Její oči, v nichž se zračí všechna rozkoš, pro bolest nevidím. DOMINA. OLD SCHOOL SADISTIC THRASH METAL! KRYPTOR!!!

Výborný zvuk, výborná muzika, výborná kapela a deset tisíc dalších fláků k tomu. Objektiv mého foťáku rezonuje pod přílivem zvrácených decibelů a směje se jak škeble ve vlnách - ve vlnách úděsně krásného thrash metalu, ve vlnách nezapomenutelných vířivých rytmů, ve vlnách pocitů z muziky k peklům či nebesům se vznášející, ve vlnách Kryptoru.  

Nejsem žádný Hooligan, abych stvořil beznadějně hříšný report z vystoupení skvadry, jíž se nikdy nenabažím. Jsem slušnej kluk a píšu slušnej report. ;-)

Tož teda závěrem slušně zbilancujeme:

Je ti pět? Je ti patnáct? Je ti dvacet? Je ti čtyřicet? – JSEŠ KRYPTOR!  

Text + foto Dědek.

P.S.: Proroctví Satanovo: Je ti šedesát? Je ti osmdesát? – Je ti... ...no jak mne teď kurwa do prdele švihla, tak jsem to do prdele zapomněl... ;-)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář