Jdi na obsah Jdi na menu
 


28.06. 2014 - Kamenka Open - Brno, louka nad Kamennou kolonií

VALÍCÍ SE KAMENKA

aneb

BIG AND BEAUTIFUL!

Report / Kamenka Open 2014 / Šoumeni z Duckbaru, Tom Jegr & Gang, Propaganja, Tres Qatros Kvintet, Funky Chicken – ostatní kapely mimo report / sobota 28. června 2014, od 14 h. / Brno, louka nad Kamennou kolonií

Tož děcka, jel jsem do Kamenky šestkou po Pekařský, a najednou koukám nad sebe, tam plakoš pro boubelky: OC Omega, 2. patro, oděvy – nadměrné velikosti, a ta boubelka měla na svých vydatných ňadrech slogan „Big And Beautiful“. I napadlo mne, že to je slogan též pro Kamenka Open festival – velký a krásný! - Dámy, na nic jiného nemyslete, jenom na festival :-).

Jdu po pískový cestě, po pravé ruce x metrů dole Kamenná kolonie, x metrů ještě dál výstaviště a x metrů nejdál nebe, a úplně nejblíž louka nad Kamenkou, kde už zkouší, kde už to „na nás zkouší“ ŠOUMENI Z DUCKBARU (duckbar.cz).

img_1926.jpgPolička jedenáctka je sice ještě zpočátku teplá, ale následně – po příchodu Boba s Radkem - již vhodně vychlazená. A zatímco já vzpomínám, že touto loukou jsem cobyžto nevinné dítě častokrát výletem jen procházel, tak můj bratr naopak neprocházel, alébrž setrvával, a o nevinnost častokrát nejednu dívčinu připravil (říkal že přesně tam u zábradlí, kam dneska chodili čůrat maníci, co nemaj rádi chemické „tojky“). Píšu „tojky“, nikoliv trojky.

Řečeno zkratkou názvu skupiny -  ŠZD (prosím ne JZD), je kapela mimo jiné známého brněnského muzikanta, houslisty, klávesisty Ivana Smýkala, a na bicí zde hraje šikovná mladičká dcera Pavla Bači Bačíka (Rusty Nail) Berenika. A propos, Bereniko, škoda že se nejmenuješ BEERenika, tím spíš bych Tě pozval příště v Rusty Nail na pivo. :-)

Ansámbl „Šoumenů“ střídal skladby instrumentální s těmi vokálními, a tak jsme se od Katovny přes „tangíčko“ posunuli až k Všichni jednou umřem, jejíž text mne velmi zaujal, neboť osciloval mezi „prožijem“ a „poblijem“ (omlouvám se za velmi volnou interpretaci), nicméně právě tato kombinace je mi hodně sympatická.

Závěrečný cover tisíce a jedné kapel (Bob Dylan) Knock knock knockin on heaven’s door se po kamenské louce natolik rozvlál, že i vítr mu mohl jeho radost závidět. Muzikantské umění přítomných hudebníků krásně „smýkalo“ námi všemi, holky se zuly a chodily a tančily krásně bosý po celý louce, po luce (neplést se slovem „poluce“).

Neposlušně nestárnoucí  „půlstoletník“ TOM JEGR (tomjegrgang.cz) měl ten den dva kšefty: po Kamence ještě večer Železný u Tišnova s Progresem.

A společně s Gangem a novým bubeníkem Radimem Grunwaldem (sakra, tohle příjmení se do žlutý louky a hlavně zelenýho lesa fest hodilo!) to rozpálil nesmrtelnými peckami ze svýho Jukeboxu 2010  Kudy kam a Nemám klid, a když teda nevíte kudy kam, tak nemáte klid, ale já jsem věděl kudy kam (z Poříčí na Kamenku) img_1942.jpga nahoře jsem našel klid - někdo říká klid a mír, já říkám KLID  & BEER.

Loukou nad Kamenkou se rozlétl nadpozemský hard blues rock, v němž nechyběly vzorky z poslední Jegrovy desky „Je to nebezpečný!“, jako třeba Jdu dolů nebo Čas pohne skálou. Vychutnával jsem si nádhernou kytarovou vyhrávku v závěrečné fázi songu Jdu dolů, a přemýšlel, proč Tom z té nové desky pravidelně nehraje její asi největší hit Koukám nějak to nejde. Hmm, asi to holt nějak nejde.

Tomáš byl v absolutní formě a neztrácel nadhled: „O mně říkaj, že hraju blues, já si to sice nemyslím, ale bluesovej život žiju. A tak si jednu bluesovku dáme.“  – Staromládenecká opět z fantastického CD Jukebox 2010.

Blíženec je vstupem poslední desky a Blíženec je nejen Tom Jegr. Pěvecká promiskuita frontmana a Dofka se linula nad brněnským návrším a klokotala pod mraky, z nichž se posléze začala rozlévat Láhev s jedem z kultovního starodávného CD Jenom půl.

Tisíckrát jsem napsal, že Stará 19 je moje zamilovaná (jednou jsem si ji dokonce v Metru po vzoru Maňáka s Jegrem střihnul), ale nikdy se jí nenabažím, nikdy mi nepřipadne „stará“. Je stále čerstvá, je to stále čerstvá „devatenáctka“, která nikdy, nikdy nezestárne.

A Král bláznů? Co k němu dodat? „Pár kytar jsem ztratil a pár rozmlátil“? Tento den jsem ztratil všechno pozemské a rozmlátil všechno nehezké. TOM JEGR & GANG!!!

A schválně mrkněte na tu našu fotogalerku, jak se ten malej klučík už na tu muziku nemohl dívat, he he. Ve skutečnosti ho ale muzika bavila, akorát mu do oka asi vlítla mucha. :-)

Jo a  ještě musím zmínit, jak pan Koudelka ztratil průkaz pojištěnce (Pojištěnce Proti „Fšemu“, tzv. PPF :-), Tom mi ho v čele Gangu předal a já ho pro změnu předal obsluze na baru. Koudelka? Hmm, zřejmě slušnej oddíl, tenhle Gang! :-)

Škoda jen, že produkce Toma Jegra musela být předčasně ukončena v důsledku technické závady na Mistrově aparátu, ale neboj Tome, my si Tě zase najdem, a dáme na spravenej aparát reparát!

Následující kapely se vzájemně prohodily, takže první zněla PROPAGANJA (bandzone.cz/propaganja), jež se prý čte „propaganža“, ale v první písni se zpívalo nezpochybnitelné „propaganja“.

Nevím čím to, ale když jsem v programu četl název kapely, měl jsem dojem, že jde o jakýsi tvrdý rock. Jak jsem na to přišel, to se mne prosím neptejte, ale byla to samozřejmě pičo-wina,img_1977.jpg moje wina  jako hrom. Takže teď pojďme už regulérně.

Všechno začalo tím, že se bicí souprava počala montovat v lese. Unikum (zkoukněte galerku)!
A ten pěvecký frontman, jak krásně máchal rukama, až se dotýkal samotných mraků, to bylo evidentní poselství lásky, jež se celou produkcí Propagnaji prolínalo: „Mějte se rádi, to je poselství lásky.“ A tak se hrály písničky o kunách (prosím vás, tam fakt není překlep!), o cestách a prostě a zkrátka a dlouze o lásce.

Technické problémy nekončily – klávesistce Propaganji vypadávaly klávesy. Hluchá místa hudební, ta  jsem úspěšně zaplnil plnými místy zrakovými, když jsem spatřil, že ona dívčina hraje bosa. Přesně v tom okamžiku jsem pochopil, co je poselství lásky.

Soubor sám sebe označuje jako produkt world music alternative, a tak jsem konečně poprvé naživo poznal, co je to world music. A musím říct, že ač tento žánr fakt nijak zvlášť nezbožňuji, tak na tý sobotní kamenský louce byl holt světový!

Pokud byste chtěli vědět, co je world music, tak vám to po jediném poslechu cobyžto pravověrný metalista vysvětlím: hlas není zpěv, hlas je instrument, nástroj, který doplňuje nástroje ostatní a dohromady je to v podstatě instrumentální muzika, protože stejně tomu hlasovému švitoření nerozumíte ani slovo :-).

A druhý základní znak je, že kapela sice má baskytaru, ale nemá kytaru, takže nad podkresem basy hrají dechy a klávesy. Velice svěží kombinace, nicméně kde není kytara, su jaksi trochu nesvůj. A jak zpívá Karel Gott - „Zůstanu svůj“, a kterak všichni víme, Karlíkovi se nesmí odporovat, takže můj metal u mne opět zvítězí. - Nicméně mějme se rádi, s tím souhlasím, a to není žádná „propaganja“!

Na louce nad Kamenkou jsem potkal spoustu známých (třeba světoběžníka Hanziho), i známých muzikantů (Pavel Bača Bačík, Miloš Kocman...). Všichni jsme krásně splývali s loukou a lesem, ale přesto jsme se našli.

Velmi zvláštním projektem byl následující TRES QATROS KVINTET  (tqk.cz)  - tři čtyři teď!

Onen název kapely je vlastně takovou lehkou slovní hříčkou, nicméně hříčkou je i samotná hudba. Instrumentální. Upřímně se přiznám, že jestli něco v hudbě bez ohledu na jednotlivé žánry opravdu nemusím, tak je to právě instrumentální hudba. Každý na to můžete mít jiný názor, ale já mám rád, když hudba promluví.

Ano, já vím, mnoho z vás může říct, že k vám ona hudba promlouvala – proč ne. Jenže já preferuju, když ke mně promlouvá slovy. Ovšem na „(pa)louce“ zazněla pouze slova jako Vinnetou anebo Klobása, což byly názvy skladeb, cover typu Oasis ani nepočítám. Ehm, Vinnetou by si možná klobásku dal, každopádně si ji dávalo celé osazenstvo louky, stejně jako nakládaný hermelín a tak všelijak. („Vanilkový náser“ se ovšem jaksi nepodával.) img_2006.jpg

Mimochodem, když jsme u té klobásky, jež se úspěšně grilovala kousíček od pódia, velmi jsem ocenil organizační stránku věci spočívající v tom, že když občas zavanul správný vítr, dýmy z grilovacího roštu vytvořily před pódiem docela slušné kouřové efekty, takže si člověk mohl připadat jako na blíže neurčeném megakoncertu blíže neurčené megahvězdy (koneckonců, jedna taková, kterou bylo možno z návrší Kamenky vidět, v Brně nedávno hrála, že).  

Aktuálně prezentovanou živou muziku bych si já coby metalista doma z CD asi nepustil, nicméně „na tý louce zelený“ zněla moc pěkně. A aby toho nebylo málo, přidalo se i jedno nadmíru interesantní individuum, které mělo asi stejně jako já pocit, že prezentované dílo je přespříliš instrumentální, a tak se rozhodlo obohatit ji svým znělým „thrashovým“ vokálem. 

Můžeme si cokoli říkat o nás bílých, ale cikáni mají tu hudbu fakt v krvi - cikáni jdou do nebe. 

Dotyčný jedinec, jehož jméno jsem z pochopitelných důvodů nezvládl zaznamenat, měl ten podvečer v krvi nejen muziku, ale i onu sympatickou látku lehce jiného charakteru: v ruce držel jednu z nejchutnějších světových whisky Johnnie Walker Red Label (viz naše fotogalerie), ale spontánně se do instrumetální muzky TQK trefoval tak solidně, až členům souboru „nezbylo“ nic jiného, než  improvizovat na téma, že „toto byl první adept konkursu na zpěváka skupiny, kdo bude další“... Aplaus!

Tato aktuální scéna kamenské planiny byla krásným důkazem, že samotné přítomné lidstvo, ležící či tančící na výtvorech přírody typu louka, neřeší jestli je někdo světlej, Vinnetou anebo černej. Ale ten šíp, kterej letěl pomyslně vzduchem, ten zasáhl fakt asi všechny. A věřte nebo neveřte (Vinnetou nikdy nelže), jeho hrot nebyl natřenej jedem, ale věru dobrou náladou.

V životě můžete ochutnat kuře pečené, fritované, restované, smažené v trojobalu, v klasickém těstíčku, v eidamovém těstíčku, v nivovém těstíčku, grilované, zapékané s bramborem, zapékané s tvarůžky, na smetaně, na paprice, kuřecí sekanou, čevabčiči, karbanátky, kuřecí tlačenku, kuře v aspiku, kuřecí polévku, hašé i ragú, ale - kuře funkové? Je to tak, tentokrát to bylo poprvé: FUNKY CHICKEN (bandzone.cz/funkychicken) – funkové kuře.

Když kořeň kolem mne nesl odvrácenou stranou dopravní značku, říkal jsem si – to bude jízda! A byla. Na tý žlutočerný značce bylo totiž kurnik šopa co jinýho než...no schválně mrkněte.

Na kamenský louce bylo vyprahlo, furt se muselo pít, jak to tam pražilo, a jelikož to tam fakt pražilo, tak asi proto nám Funky Chicken zahráli třeba Bazén (resp. ofiko název je prý U Bazénu). A tančící děvčata obrazně – ač pod obraz vesměs nebyla - „skočila do bazénu“, z čehož byla celá mokrá, ale řekla si – Nevadí (Nevermind).

Je pravdou, že na louce pobíhalo po celou dobu sobotní produkce docela dost psů, někteří štěkali jak ďábel o sto šest set šedesát šest, leckteří čuchali feny a někteří štěkali na mne, když jsem se vmísil mezi ně a feny. A tudíž to nemohlo dopadnout img_2030.jpgjinak, než aby se z pódia začala linout varianta „Skákal pes přes oves“, takže jsme na tý krásný louce zelený měli kromě ječmene v pivu též oves v písni.

Třebaže byl krásný světlý den a louka plná sluníčka, začali se zjevovat duchové. Konkrétně Krotitelé duchů, jejichž znělka hřměla z pódia, a bylo to řízné a bylo to fajn. Objektivně ovšem nutno podotknout, že diváctvo nijak nezkrotlo, ba naopak.

Play The Funky Music White Boy měla být prý výzva bílým chlapcům, aby stejně jako ti tmaví hráli funky. Cover od Wild Cherry? Divoká třešnička v Kamence, proč ne?

Kamenka žila, holky byly zuté a bosaté, ta louka nad Brnem představovala v onen podvečer ostrov tisíce tanců, ostrov tisíce duší, ostrov tisíce radostí.

Ačkoliv atmosféře tohoto ročníku nemohu upřít uvěřitelně spontánní náladu, moje hudební srdce tluče přeci jenom celkově jinde (rozuměno v rámci jiného žánru). A tak když dopípalo funkové kuře, rozhodli jsme se s bratrem změnit lokál. A to doslova, neboť Kamenku jsme neopustili, pouze „sešli o patro níže“ do milovaného Duckbaru.

Seděli jsme v zaplněné duckbarovské zahrádce na dřevěných stupních k pódiu, jež je v mé paměti navěky barveno fantastickými koncerty Toma Jegra, a bavili jsme se s bráchou Bobem o lidech, které máme rádi.

Onen krásný místní domeček se stmíval, v našich dušičkách se pod vlivem pivečka rozednívalo, a ráno?

Ráno řvalo ještě dost daleko.

Tady Dědek.

Fotky Dědek, kromě snímku Čáryfuka a fotky Dědka s Tomem Jegrem – autor Radek (děkuju!).

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Z celého kamenného srdce:

(Kolda, 17. 7. 2014 8:43)

Jsem opravdu moc rád, že jsem tam nebyl.