Jdi na obsah Jdi na menu
 


27.09. 2014 - Fakt!, Panthenol - Brno, klub M13

40 V M13

aneb

NEJEN PANTHENOL DOBREJ, FAKT!

Report / Panthenol, Fakt! / sobota 27. září 2014, od 21h. / Brno, klub M13 (Za divadlem 2)

Tahle sobota byla fakt dost napitá. Pardon, nabitá: nejprve jsem skousl nešťastnou prohru Zbrojovky s družební Plzní (stačí, že nám sem vozíte Gambri(h)nus, body byste si už vozit pryč nemuseli), pak jsme s Mirou a Boži skousli nějaké ty sentické Kvasary a taky „černochy“ v báječné knajpě U Štěpána, no a posléze už jsme jak ti nejrychlejší svišti svištěli do „emtřináctky“ natvrdo. Na tvrdo. Na tvrdej rock.

O celou hodinu posunutý začátek asi nepotěšil zejména klučiny z Panthenolu, kteří měli v nohách i hlavách včerejší kšeft v Tišnově s Lidopopem, ale co je jedna hodina proti koloběhu všehomíra. Míra si pochutnával na tom, img_3367.jpgco má nejraději, totiž na pivu, pivko plynulo plynule do hrdla a všehomír kamsi do prdele.

A v rámci toho plynutí se v útulném sále klubu M13, takřka uprostřed města, najednou zjevila hard rocková veversko-bítešská víla v podobě čerstvě zrozené skupiny FAKT! (datum narození leden 2014), aby na nás prdla pár svých bomb, ovšem bomb, které narozdíl od těch skutečných a nesmyslných nezabíjí, ale oživují.

Velice příjemné překvapení! Mám-li vyjmenovat základní atributy jejich produkce, pak kromě melodického tvrdého rocku (abychom se nepřeli o šuplíky, anglicky se to řekne hard rock) s přímočarou kompozicí jsou mně osobně nadmíru sympatické české texty. Konečně zas jednou mladá kapela, která pochopila, že s angličtinou stejně nikam  do světa neprorazí, a když už zpívat cizím jazykem, tak jedině ugrofinsky, a poněvadž ugrofinsky nikdo neumíme, tak česky! Hurá. (Tedy, abych byl přesný, já umím trošku finsky – Miluji Tě se prý řekne Rakastan Sinua).

Fláky jako Děti ulice, ploužák Život jde dál anebo Kecy přesvědčily, že nastoupená cesta má Fakt! smysl. Třebaže publikum se nesešlo nijak početné, bylo myslím spokojené, protože zkrátka bylo proč. Hudba, která nepotřebuje onanovat sama nad sebou, hudba, která prostě a jednoduše příjemně plyne, ať rychlejší či pomalejší (spíš tedy ta středního tempa), ve zpívaných slovech není nutkána zbytečně moc filozofovat, ale současně není blbá. Tak tohle jo.

Zpěvák mi barvou svého hlasu lehce připomínal Josefa Puškáše z jediné desky Skramasaxu Dark Powers, zajímavé bylo i jeho postavení, resp. rozestavení celého kvarteta, jelikož sólista nestál uprostřed, ale na kraji pódia. Hmmm, zkuste si představit, že by třeba Bruce Dickinson zpíval celej koncert v rohu. I když zase na druhou stranu, k takovému Big Bossovi z Rootu by se nejeden roh určitě hodil :-).

Řičení publika o závěrečný přídavek možná kapelu trochu překvapilo, pančto chvíli váhala a pak podruhé střihla pokud se nepletu Zlatou mládež. Střihla si a střihla a vystřihla pomyslné rockové srdíčko, rockovou hercnu, co rumpluje jak sviňa. Zlatá to fakt mládež!  

Tož mládeži, třebaže váš první koncert už skončil, pokračujte, hrajte dále, je to dobré, postupně se vyhrajete a určitě i něco vyhrajete. Příště na vás du zas, neboť v dnešní době zasraných nu-metalů, samplů, progresů a prapodivných crossoverů (Zylwar promine, ha ha) je Vaše nekomplikovaná a nepřearanžovaná muzika balzámem nejen na Lenina, ale hlavně na duši.

A tak když jsem byl v pátek ve svém oblíbeném hudebním bazárku, hrál tam z desky Modern Talking, a tudíž si na závěr hodnocení Vašeho snažení vypůjčím provokativně jejich slavný slogan 80. let: You’re My Heart, You’re My Soul.

A jestliže kapela Fakt! byla příjemným, relativně jemným překvapením, tak ostřílení hoši z Panthenolu o kolik méně byli překvapením, o to více překvapením nejemným!

PANTHENOL  jsem nezažil v jeho éře 90. let, zato jsem měl čest být přítomen při jeho znovuzrození na soukromé akci v roce 2012. Jenomže co jsem zažil tehdy a dnes, to je nebe a dudy (a to nic ani proti nebi, ani proti dudám). Potomúžto?

Rock-punkový Panthenol spustil fantasticky agresívním, řekl bych až thrashově laděným nářezem, ale co je hlavní – tahle kapela se během cca dvou let své obnovené existence vyhrála do  takřka profesionální hudební polohy, působí velice sehraně, přesvědčivě po instrumentální, pěvecké i textové stránce. A abych taky neříkal jenom ty pseudoodborný kecy – je to prostě nářez jako prase!

Rytmický, svěží, šťavnatý projev, to je vždy základ live úspěchu, a tyto atributy skupina Panthenol naplňuje beze zbytku. Samozřejmě že kapela působí přesvědčivě zejména jako celek, což je pro punkově laděné soubory veskrze typické, nicméně to mi nebrání zastavit se uimg_3403.jpg projevu jednotlivých členů.

Zpěvák Libor Pařil má správný, přesně zasazený punkově rebelantský, „ukřičený“ projev, navíc má potřebné frontmanské charisma. Autorský motor Pathenolu, kytarista Aleš Havránek přesně ví, co tahle muzika potřebuje, a po instrumentální stránce to projevuje svojí živou, nespoutanou, dostatečně rytmickou i melodickou kytarou. Basák Zdeněk Běluša ctí parametry žánru, neexhibuje, podřizuje se celkovému vyznění a to je moc dobře, o to víc si jeho „skromnosti“ všimnete. A bubeník Jaroslav Pařil (ano, tohle příjmení je pro skupinu zřejmě velmi příznačné :-)? Prostě mu to šlape!

Na všech klucích je patrno, že tuhle muziku fakt nedělaj’ pro chechtáky (to by snad ani nešlo), ale vysmátí jsou dost: baví je to, je to na nich vidět a je to dobře. 

Nápadité hudební myšlenky (chtěl jsem napsat „nápadité nápady“, ale to by mi určitě někdo vyčetl, že mám vedle sebe dva výrazy stejného slovního základu) jsou „komentovány“ texty, jež zpracovávají témata snad až banální (např. Pivo) do stylistických struktur naštěstí nikolivěk filozofických, ale rozhodně ne hloupých; prostě vtipné, přístupné zpracování toho, co vidíme, slyšíme, čicháme, hmatáme a chutnáme všichni kolem sebe. A že potom tahle muzika chutná, no to si „pijte“!

Příkladem budiž též nářezy s názvy Chřipka či 40. Ano, 40. Číslovka 40 může znamenat rozličné: třeba 40 piv (za večer), nebo 40 bab (za noc), posledních 40 kaček (na pivo) anebo třeba 40 let. Co z toho je ve čtyřiceti správně, zvolte prosím každý dle vlastního soukromého uvážení.

Kvarteto Panthenol se přesvědčivým autorským hudebním projevem stává jedním z nejvýraznějších těles svého žánru minimálně v rámci brněnského regionu. A když si to přebereme v kontextu, kolik existuje kapel, kolik jich dnes a denně vzniká a také kolik jich dnes a denně zaniká, pak nutno konstatovat, že takto silný hudební projev představuje dost slušný zářez do futer. Anebo do „pažby kytary“?  

Produkci obou souborů provázel slušnej zvuk, jenom těch lidiček mohlo být o trošilinku víc. Tohle je ovšem problém všech novějších klubů a všech okrajovějších žánrů, pokud tedy v jejich rámci nejste absolutní mediální špička.

Ale i bez médií se dá zprostředkovat docela slušnej hudební rozlet. Dobrá hudba je totiž ta nejlepší ženská na světě. - A propos, slyšel jsem dobře?

„Euforie, radost, vzpruha - neumí to žádná druhá.“

Text + foto Dědek.

bandzone.cz/panthenol
bandzone.cz/fakt

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Díky

(Cethy, 8. 10. 2014 20:33)

Díky Peťo, hezky jsi to vystihl :-) příjemný večer.
K.