Jdi na obsah Jdi na menu
 


27.08. 2014 - Tom Jegr & Gang - Brno, Metro Music Bar

SET, KDY TOM SI SED’

aneb

(NE)SLUŠNEJ KONCERT!

Report / Tom Jegr & Gang / středa 27. srpna 2014, od 21.30 h. / Brno, Metro Music Bar

Hmm, velice slušnej koncert odehrál brněnský fenomén hard rockové a blues rockové kytary Tom Jegr se svým Gangem uprostřed týdne v Metru. No vlastně – slušnej... jak se to vezme, neboť na samotný závěr veskrze vydařeného večírku Tomáš opět po jistém čase ukázal přítomnému  - a nadmíru spokojenému diváctvu – svoji holou prdel. A možná v tom byla i jistá img_2631.jpgsymbolika, jelikož muzikanti těch okrajovějších žánrů, bluesrockery nevyjímaje, častokrát mívají kvůli své nezměrné lásce k hudbě fakt holou prdel...

Blues rock je život, jako celej rock, a tenhlecten život parádně ve středu ožil: kapela hrála dvě hodiny čistého času bez přestávky, přičemž celé vystoupení bylo rozděleno na tři bloky, kdy uprostřed se odehrál ten s Tomem vsedě, ale o „tomto Tomovi“ až potom.

Kvarteto Tom Jegr, basák Hynek Maňák, druhá kytara Přemek Dofek a na bicí nástroje tentokrát znovu po Kamence Radim Grunwald (zatímco na předchozím koncertě v Tišnově na slavnosti Když se chlapi sejdou bubnoval Michal Kusmen Kusák – mimochodem, atmosférické fotky z této akce si můžete prohlédnout  tu) rozřízli potemnělou atmosféru Metra songem Šťourám se z CD Jukebox 2010, aby nám naservírovali celkem dvacítku písní pocházejících krom Jukeboxu nejen z aktuální Jegrovy desky Je to nebezpečný!, ale i z debutu Charlie The Bomber  Jenom půl.

Každá Gangem prezentovaná skladba má svůj půvab, každá má svoji náladu, všechny samozřejmě nejsou hity, ale každá z nich má svoje neopomenutulné, magické místo v tomhle rockovým životě talentovaného a pracovitého lídra Jegra, kterej svůj nekompromisní, bluesově žitej život dokáže přetavit v rockovej nářez těžkého kalibru jako málokdo. Já vždycky, pokud na to přijde řeč, říkám, že na Jegrovi je nejvýjimečnější úplně ze všeho to - a to při vší úctě k jeho instrumentálnímu nadání - že mu tu jeho muziku můžete tak strašně moc VĚŘIT. Víra, to je blues, a blues, to je víra. No a tak se středeční Metro tou poctivou muzikou hodinu a poté další hodinu tavilo a tavilo...

Pokud bych měl označit nejříznější šlágry gangovské noci, určitě bych nesměl vynechat Kudy kam, Král bláznů, Láhev s jedem, Prošvihlý lhůty, Blíženec, Můj kabát, či mimořádně šlapavé boogie Stará 19 anebo závěrečný, publikem vytleskaný syrový hard rockový přídavek, složený pro výrobce kytar pana Františka Furcha Koukám nějak to nejde, za který obzvlášť děkuji – v jednoduchosti je síla, a tahle síla funguje opravdu velmi účinně! Repertoárový rejstřík Gangu je samozřejmě dosti široký, a tak kromě nářezových evergreenů zaznělo několik baladických, lyrických písní, jež dostaly svůj prostor zejména v onom prostředním setu. Zatímco v první a poslední části koncertu hrál Tom Jegr klasicky vestoje a Hynek Maňák standardně na baskytaru, čili jednalo se o tradiční rockové pojetí muziky, uprostřed produkce si frontman přitáhl židli a posadil se, zatímco basák Maňák se neostýchal vytáhnout přímo na pódiu svůj neobyčejně velký nástroj, a aby nedošlo k omylu, jedná se – pokud mi mé chabé hudebně-teoretické vědomosti dovolí - o elektrický kontrabas. Vážnější pojetí prostředního setu tak dovolilo vyniknout zádumčivější náladě balad jako Vrátnej nebo instrumentálce Gabriela.

Vedle těchto pomalejších písní nás Gang potěšil též majestátní baladickou bluesovkou Staromládenecká (ta se ovšem hrála ještě vestoje) anebo taktéž jukeboxovským počinem Podzim, s Dofkovým textem a příjemným nostalgickým klimatem keyboards aranžmá, plně korespondujícím s názvem i textovým obsahem songu. Ve výčtu ploužáků nesmím „pivopitelně“ zapomenout ani na vynikající, rozprostřené Ostrovy, pocházející z debutové desky „čárlíků“ z roku 1995, a zmínku si jistojistě zaslouží i nádherně lyrická kytarová vyhrávka v Jdu dolů.

Když už jsem zmínil otázku aranží, je třeba uvést, že i některé svoje nářezové skladby Gang aktuálně hraje ve výrazně baladičtějším pojetí, a sice ve znatelně pomalejším tempu i odlišném, průzračnějším - chce se říct až krystaličtějším aranžmá než na studiových nahrávkách, což sice na jednu stranu těmto kompozicím bere jejich dravou spěšnost, ale na druhou stranu otvírá nový, čitelnější rozměr jejich vyznění, kterak bylo dostatečně patrno kupříkladu v Láhvi s jedem.

Trojice Jegr – Maňák – Dofek je už za ty roky společného hraní pořádně sehraná. Bubeník Grunwald je sice v kapele stále ještě nováčkem, ale myslím, že se s tělesem sžívá velice rychle a úspěšně. Bubnuje zase trochu odlišně než živelný showman Kusmen, který je při hraní samá ruka samá noha, nepočítaje divokou img_2639.jpghlavu včetně back vocalu, Grunwald je pozičně klidnější, ale skladby pod jeho rytmickým vedením rozhodně nenudí, možnosti své nástrojové baterie využívá velmi dobře a jeho hra samotná je určitě výrazově dostatečně dynamická a barevná. 

Ano, k hudbě jako takové patří při živých produkcích i náležitá pódiová show, takže kromě různých Jegrových průpovídek a slovních hříček (jednu z nich, kterou celé vystoupení uvedl, jsem si dovolil použít v prvním titulku tohoto reportu, a to ani nehovořím o jejím dalším rozměru spočívajícím v rozdílu mezi tím, když si někdo „sedne“ a když se „setne“) můžeme vídat i tradiční svlékání do půl těla, někdy tedy i s přídavkem zadnice, jeho charakteristické grimasy zejména při vypjatých fragmentech kytarových sól, známé poskakování-skotačení po stejdži a pokleky (aktuálně Tom při závěrečném hromadném úklonu přidal i dramatickou hereckou etudu spočívající v simulaci housera) anebo počestné, leč vřelé „mrouskání se“ s Dofkem. I když na druhou stranu musím v tomto směru subjektivně poznamenat – zdá se mi, že v poslední době se Tom přeci jen krapet „tělocvičně zklidnil“.

Kterak se rocková muzika propojuje s rockovým životem, ilustrovala závěrečná bonusová a již zmíněná Koukám nějak to nejde, v níž se zpívá mimo jiné „bobek je v poslední zatáčce“, kteroužto rovinu vpravdě uměleckou Tom na konci veskrze tématicky propojil s rovinou živočišně přírodní, řka, že musí kadit, kdy již citovaná holá prdel pak už byla jen pomyslnou ilustrací této poetické fekální kontemplace.  

Dobrý zvuk, dobré písně, dobré instrumentální výkony, dobré pivo, dobré, komunikativní a aplaudující publikum (pro zajímavost, na koncert zavítali i členové kapely Lidopop v čele s Martinem Kudličkou, ovšem jím zkomponovaná skladba Vemte mě k vám se tentokrát nehrála) - kdy navíc jedna z divaček si pro svůj tanec zula střevíčky, a pokud bych si odmyslel její světlé punčochy, musel bych konstatovat, že tančila bosa – a dále dobré pivo, dobrý set, dobré všechno: dobrý večer! 

Plnohodnotný dvouhodinový gig, tj. nikoliv obvykle kratší festivalové představení, ukázalo mnohovrstevnatou hudbu Gangu v celé její kráse, s mnoha jejími žánrovými přesahy a spoustou skladatelských i instrumentálních barev. I tak se logicky na řadu hitů, které Gang hrává, z časového hlediska nedostalo (kupř. V kleci, Mata Hari nebo letitá maxonovská Změna je život), a to samozřejmě nepočítám songy hrané výlučně jinou Jegrovou skupinou, Charlie The Bomber, jako jsou věci z její druhé desky Šťastný dny přijdou anebo dějinný šlágr Jenom půl.  Do budoucna se tedy přimlouvám za spoustu dalších takových setů, a klidně ještě delších :-).  

A jestliže bychom připustili lehkou uměleckou nadsázku, že slovo „set“ je od slova „setnout“, pak musím už jenom dodat, že při tom krásným dvouhodinovým setu, a hlavně po něm jsme se moc krásně „setli“ – pardon, spisovně „sťali“...

Text + foto Dědek.

P.S.: Tuto reportáž přijměte prosím též jako srdečnou pozvánku na příští koncert skupiny, který se uskuteční již ve čtvrtek 11. září 2014 v brněnském klubu Rusty Nail na Veveří 57.

tomjegrgang.cz
www.rustynailclub.cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář