Jdi na obsah Jdi na menu
 


26.-29.6.2014 - Basinfirefest 2014 - Spálené Poříčí

bas.png

Spálené Poříčí 26. – 29.6.2014

Moje účast na Basinfirefestu, na akci, která si za již dvanáct let trvání vydobyla velice solidní jméno bezmála celorepublikového rozsahu a řada návštěvníků jezdí „na jméno“, je již tradiční položkou v mém kalendáři. Letos již posedmé startuji svůj lidový vůz a v pátek dopoledne  nelitujíce ani na vteřinu dvousetkilometrové štreky a natěšen (radost je drobet zkalena faktem, že CHROME DIVISION nebudou, nu což, budou za rok) vyrážím směr Malčín – Spálené Poříčí.

Den první

Míjím ceduli „Spálené Poříčí“, to nám ten rok pěkně uběhl, už jsem zase tady. Teoreticky předpřipraven se vrhám do prvního festivalového dne doufaje, že nebude zas tolik pršeti, jak straší meteorologové. Stíhat v jedné osobě obě scény nemožno, tento report budiž „výcucem“ pro mě zajímavých, nově objevených, již oblíbených, popřípadě kultovně srdečních záležitostí. Program mi ty srdcovky velmi vhodně rozdělil na všechny tři dny festu, mám tudíž poměrně dosti času na zkouknutí dalších jmen, které mě míjela nebo mi unikla. Prvními účinkujícími, které stíhám na hlavní scéně, jsou OVERLOADED. Neznámé toť pro mou osobu jméno, o to zvědavější jsem. Na úvod spokojenost, živelné vystoupení přesně padnoucí ke stylovému pojetí OVERLOADED, první seznámení dopadlo I.A (dle Haškova Švejka). Než se připraví a nazvučí pro TAGADA JONES, na chvíli se sunu ke druhé scéně, kde burácí ABSOLUT DEAFERS, již poměrně známá squadra. Ve své podstatě klasicky metalový spolek, nicméně zásluhou výkonu kapely a vydařeného zvuku nelituji pochůzky areálem o několik metrů vedle. ABSOLUT DEAFERS odehráli velmi podařený set a na mě jest porovnat živý projev s nahrávkou. To nám to hezky navazuje – stíhám začátek mé soukromé mňamky, zvoucí se MEKONG DELTA. Věřím, že toto jméno mnohým neřekne zhola nic, ale kdo byť jen na okraj přičichl k technicky náročnější metalové odnoži, o nich alespoň slyšel. Zahráno s přesností výrobců hodinových strojků, pro někoho překomplikovaná džungle, pro mě kouzlus mňamózus. Kdyby tak se Pepovi (pan Bruha promine, že ho nazývám takto familiérně) zadařilo příště na „Bažinu“ přitáhnout ATHEIST, budu velespokojen. Na TAGADA JONES, jejichžTagada Jones existenci jsem postřehl již během mé vojenské služby a to je už nějaký ten pátek, jsem se vcelku již dopředu těšil. Jejich přibroušený punk a místy HC okořeněný rodnou francouzštinou sliboval zajímavou krmi ušních boltců. To, co se strhlo několik minut potom, předčilo má veškerá očekávání. Vystoupení mělo neskutečnou energii, po chvíli se pod pódiem motal moshpit, slovy popsat takový mazec lze jen velmi obtížně. Nechci příliš předbíhat první den festivalu, ale to, co frantíci předvedli, aspiruje na jeden z vrcholů festu, no prostě paráda a já očekávám další partu, která měrou výraznou ovlivnila můj náhled na metalovou muziku vůbec – METAL CHURCH. Z klasické sestavy jak jistě známo zůstal pouze Kurt Vanderhoof, ovšem poslední album je víc, než zdařilé. Já se tak jako tak těšil na klasické zářezy, ve vší úctě k těm věkově mladším. Úvod jak na objednávku, úvodní skladba „Ton Of Bricks“ z druhého alba „The Dark“, začíná mi běhat onen příjemný mráz po zádech, jak současná sestava s úspěchem udržuje ducha starých skladeb naprosto věrným způsobem. Mé nadšení je v závěru korunováno mou soukromou skladbou s velkým „S“ – titulní „Metal Church“ z bezejmenného debutu, která zazněla v samotném závěru. Staré kusy naživo skvěle fungují pospolu s těmi služebně mladšími, kapela nevědomky vyslyšela mé prosby a odehrála jako na objednávku všechny mé soukromé hity, moje hlasivky dostaly zase pořádně pokouřit a já si mohu odškrtnout z pomyslného seznamu další srdcovku, kterou jsem díky „Bažině“ viděl na pódiu. Nadmíru spokojen přecházím k vedlejší scéně ze zvědavosti se juknout na PIPES AND PINTS, které asi netřeba mnohým sáhodlouze představovat, ovšem pro mě jsou polem neoraným. Punk plus dudy pro mě není spojením nijak novým, ale co oči mé viděly, byla smršť, spousta energie, no prostě koncert jak domácí sudokopytník :-). Tady vidíte, jaké má Medyed mezery ve znalostech, pořád nemám vše dostatečně prostudováno :-). PIPES AND PINTS mě solidně nažhavili na to, co následovalo na hlavní scéně. HATEBREED, rozjetí jak parní válec, který smete všechno, co mu stojí v cestě, je zavedenou značkou, na kterou je spoleh. Jen mám pocit, že nám trošku zaspal pan zvukař, což se po třech skladbách znatelně lepší a koncert dostává větší spád a muzika více šťávy. Já sám za sebe jsem náramně spokojen, jen jsem čekal větší peklo. Sám rohatý ví, čím to je, HATEBREED mohl poněkud uškodit větší prostor, takovýhle koncert v klubu, to by byl masakr jak řemen, takhle sice v pohodě, ale jen peklíčko. Vrchol prvního dne se blíží, DEATH bez zesnulého Chucka může vzbuzovat protichůdné reakce, zdali to bez něj má vůbec nějaký smysl. Veškeré pochybnosti jsou však rázem zadupány do Hádovy říše, DEATH, mimochodem další z mých srdečních záležitostí, jako pocta Chuckovi a všemu, co pro metal udělal a čím vším je nesmrtelný, nelze jinak než s povděkem kvitovat. Nádherně nazvučený koncert, kdy bylo slyšet i špendlík spadnout, o všech těch instrumentálních fajnovostech nemluvě, dal vzpomenout na kompletní historii DEATH od brutálních počátků až po technický a propracovaný předčasný závěr kariéry této legendy z největších. První den byl završen více, než skvěle a se zježenými chlupy po celém těle jdu spočinout očekávaje druhý den.

Den druhý

Druhý den Basinfirefestu dorážím poměrně pozdě, na hlavní scéně stíhám JADED HEART. Pro mnohé se může zdát, že powermetalových „béček“ se v Poříčí letos vyskytlo poněkud více, než jindy, ovšem zdání může mnohdy klamat. JADED HEART (zde tu kategorii „powermetal“ berte se značnou rezervou, přesah k hard rocku je u nic velmi patrný) naživo nic podstatného nechybí, snad jen větší věhlas a profláklost jména, jejich vystoupení mě baví a v porovnání se studiovými nahrávkami je koncert o poznání výživnější, o čemž bude řeč ještě minimálně jednou a prakticky hned vzápětí. JADED HEART budu muset věnovat nějakou hodinu poslechu v klidu domova, až se dostaví mé melodické období :D. Mezitím opět odskok vedle a do úplně jiných vod. GUTALAX jako jediná kapela na festu předvedla ultrabrutální grind core ujetý co do tematické náplně do řádně úchylných oblastí, pánové umělci oděni do slušivých bílých overálků hrnou do přítomných (docela narváno) svůj se značnou nadsázkou pojatý grind a srandy kopec. S přihlédnutím k faktu, že takto extrémní forma vyjádření není zrovna to, co bych vyhledával každý den, GUTALAX mě vcelku dostali a jejich porce černého humoru mi sedla jak zadní část těla na kastrol. Šupem zpátky ku hlavní scéně juknout se na AT VANCE, další německou partu, další power metal (když už jsem tento zavádějící škatulkismus použil, zůstanu u něj), další pro mnohé parta kategorie „B“, ale není často béčko jako béčko.  AT VANCE se ukázali jako velice solidní koncertní kapela a po JADED HEART další z pro mě téměř neprobádaných kapel, která mě na letošní „Bažině“ bavila. Vhodně nažhaven na přece mému srdci bližší VICIOUS RUMORS, očekávám jejich vystoupení, jsa více, než nedočkav. VICIOUS RUMORS v řadách s novým frontmanem, který již na pohled patří k podstatně mladší generaci, berou publikum ztečí a má tělesná nádoba dostává to, co očekávala. Sýčkování Gutalaxmeteorologů se naplňuje a začíná mi kapat, a posléze i téci na hlavu. A kurňa, aby toho nebylo málo, vypadává šťáva na menší scéně, zrovna když se na ní ani pořádně neohřáli HYPNOS, další mé veleoblíbené jméno. Patálie s proudem se nevyhýbají ani hlavnímu pódiu, pročež MASTERPLAN začínají se skluzem, který postihne i kapely následující. MASTERPLAN jsou mými favority od samého začátku, kdy je dal Roland Grapow dohromady, i když přiznám se, aktuální album nemám zdaleka tak zažrané pod kůží, jako zářezy předchozí. Šťáva elektrická naskakuje a pro mě jeden ze zásadních bodů letošního ročníku startuje. Prvních pár skladeb poměrně trpí horším zvukem, což se naštěstí poměrně záhy daří napravit. Kapela s dnes již českou bubenickou ikonom Marthusem ve svých řadách mi nedala ani pomyslet na to, abych hledal nedostatky, užívám si odměřený čas abych si užil další svou srdcovku naživo a nějaké ty vady na kráse nehledím. A chutným chodům nemá býti konce. Po MASTERPLAN přicházejí na řadu ANNIHILATOR, kanadští veteráni, kterým sice je poslední dobou předhazována jistá vyčichlost a honění se za vlastním ocasem, což ale v žádném případě neplatí o koncertní formě. To, co již místy může postrádat energii a potřebnou porci jiskření na studiovém kotoučku, má na pódiu sílu rozzuřeného bizona. Jeff Waters a spol. předvedli koncertík jak má být a ještě něco navíc. Jelikož jsem spíše doufal než věřil, jak to všechno s ANNIHILATOR dopadne a z celé té řady alb kromě „Never Neverland“ mě toho až tolik nebere, na „Bažině“ se kapele směrem k mé osobě podařila skvělá rehabilitace vlastního jména. Závěr druhého dne se blíží a s ním poslední bod programu, ruská ARKONA. Folklórní prvky v metalu mě moc v úžas nepřivádějí a tak zpočátku zůstávám ze zvědavosti. V momentě prvního tónu a s příchodem Máši (měly bych vlastně psát Mashy, ale nebudu, pro mě je to Máša) na scénu zůstávám zcela dobrovolně. ARKONA si velmi rychle omotává publikum kolem malíčku, stačí tu a tam zaslechnout reakce přítomných kolem sebe. Máša, kterou jsem mylně z neznalosti považoval za původkyni jen a pouze čistých vokálů, zvládá samozřejmě i ty hrubé, zahalena do kožešinky, má situaci pevně v rukou a obecenstvo, nechci příliš přehánět, jí zobe z ručky. Když pak zazní poslední skladba, častuškovitá „Yarilo“, úspěch je nepochybný a radost publika naprosto zjevná. Tak takto nám to vypadalo v Poříčí druhý den festivalový.

Den třetí

Prší, prší, jen se leje, a to celé dopoledne, už začínám mít obavy, že procedí celý den a budu muset do holinek a pláštěnky, které jsem zatím nepotřeboval a pokud to jen trochu jde, na sebe si je neberu. Prosby mé jsou ale vyslyšeny a po hodině polední se situace výrazně lepší. Po nahlédnutí do programu se utvrzuji v přesvědčení, že dnes víceméně setrvám u menší scény a udělám si český den. Toto odhodlání vezme posléze za své, ale prozatím nepředbíhejme. Do třetice neznámých jmen tu máme švédské SISTER SIN se sličnou zpěvačkou v čele. V porovnání s kotoučkem je koncert výrazně syrovější a živelnější, jasně  stručně příjemné překvápko nejen pro mě. Ženštin za mikrofonem není konec, SISTER SIN střídají WALLS OF JERICHO a řádně přikládají pod kotel. Kapela nejsou žádní zelenáči, scénu již nějaký ten rok brázdí a získali si zaslouženě slušné renomé. Řádný HC masakr, který umocňuje nepřehlédnutelná a skvělá Candice, rozpoutal v blátě pod pódiem slušnou melu a když pak Candice sestoupila dolů k lidem a vylezla na zábranu (netuším, jestli ji ostraha jistila nebo se ji snažila tahat dolů) blíže k publiku, nelze než zatleskat a poděkovat, koncert jak hurikán v Karibiku. Již zmíněný český den se pro mě scvrkl na záležitost dvou kapel. Na menší scéně sice již mají svůj set za sebou Harlej a Alkehol, které jsem záměrně oželel, mé epicentrum nadšení v rámci české scény se přeci jenTörr nachází někde jinde. Pod menší pódium se přesouvám právě včas, abych stihl začátek TÖRR, které jsem za tu dobu, co na „Bažinu“ jezdím, nevynechal nikdy. Sic můžeme si postesknout, že bez Vlasty je to polívka několikrát nastavená a že už to není ten TÖRR, jaký byl a býval. „Tempus Fugit“, deska přijatá jak pozitivně, tak ztrhaná, mi udělala vcelku radost a současná sestava kapely funguje již nějaký pátek bez zádrhele a na koncertu to bylo znát, slušná návštěva a reakce publika, za mě dobrý a přijdu zas. DEBUSTROL jsou naprostá koncertní jistota, i když bych již rád se dočkal nového stříbrného disku, „Rwandě“ začínají růst fousiska a chtělo by to mladšího brášku. DEBUSTROL mě ostatně jako ještě nikdy nezklamal, smršť jako za starých časů, jakoby léta nepřibývala. Vedle stíhám kousek setu CRAZY LIXX. Špatné to není, naživo nemám problém, ale ale…, novodobý hair metal není to, co bych cíleně vyhledával, neměl jsem to nijak rád, ani když se světem valila první módní vlna. Ku cti CRAZY LIXX budiž poznamenáno, že odehráli výborný koncert navzdory nastavení mých ušisek. Doma si je asi nepustím, to však neznamená, že koncertně to v mém případě nefungovalo. Nečekal jsem z mé strany příliš, o to více jsem v rámci možností spokojen. Skoro přes kopírák se to má s TRIVIUM. Nepatřili ke kapelám, ze kterých bych byl příliš odvázán a s pocitem, že své miláčky jsem protentokrát již shlédl, neočekával jsem příliš. TRIVIUM musím, a po tom, co jsem viděl a vyslechl, vyseknout poklonu se sejmutou pokrývkou hlavy. Koncert napěchovaný po okraj energií, šťavnatými riffy, nasazením, stačilo několik skladeb a TRIVIUM mě dostali i s chlupama :-). A myslím, že nejen mě. Skvělý, precizně odehraný koncert, kde se slabina hledá dost složitě. TUBLATANKA na malém pódiu již hraje, tak přidávám do kroku a honem tam. Viděl jsem je nevím u kolikrát, a počítám letos ještě uvidím minimálně jednou. Kapele to po té spoustě let pořád parádně hraje a je radost vidět takto skvělý koncert. Narváno, atmosféra skvělá, a na téměř už závěr festu skvělá tečka, ale ještě nepředbíhejme, na hlavní scéně máme další hair metal záležitost, opět švédské THE POODLES, kdy mohu bez uzardění říci téměř to samé, jako v případě CRAZY LIXX. Příjemný koncert, poslouchá se  to výborně, koncert bez slabin, se  všemi atributy, publikum se sešlo vzhledem k pokročilé hodině a zrovna ne moc známému jménu kapely slušné množství a dle reakce přítomných lze usuzovat, že THE POODLES zanechali ve Spáleném Poříčí docela výraznou stopu. Nějak to zase uteklo a dvanáctý ročník je minulostí. Tak zase za rok…

Medyed

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář