Jdi na obsah Jdi na menu
 


BASINFIREFEST 2015, Spálené Poříčí 26. – 28.6. 2015

Rok uběhl jako splašené spřežení a další „Bažina“ je tu. Doteď jsem si pražádné statistiky nedělal, ovšem jednu ministatistiku bych si úvodem dovolil. Má účast na letošní „Bažině“nese číslo 8. Letos, po pročtení reakcí na seznam zúčastněných kapel, a po zaznamenání názorů, že letos nepřijede žádný velký tahák, mě přimělo k zamyšlení se nad relativitou jako obecným pojmem. Ona ta velikost jména je relativní sama o sobě. Skvělých kapel světové kvality letos dorazilo opět dost, byť proláklost jejich jména nedosahuje záběru pokrývajícího kompletní posluchačské spektrum01.jpg tudíž by se mohlo zdát, že co do „velkých“ jmen byl letošní ročník chudší, ale vážení – NEBYL !!! Důkazem mého smělého tvrzení nechť jsou následující řádky.

Pátek

Vlivem všemožných dopravních omezení a objížděk jsem si solidně zajel a na místo dorážím později, než jsem předpokládal. Jsa zvědav, jak zafunguje změna uspořádání pódií, kdy jsou obě dvě vedle sebe (pominu-li malou scénu ve stanu), přicházím v momentě, kdy oblažuje publikum svými libými tóny ZAKÁZANÝ OVOCE, parta veskrze v našich končinách známá a oblíbená. Není to sice zrovna to moje, ale lidiček pod pódiem poskakuje nemalý počet a pozitivní energie poletuje povětřím též dosti, tudíž mohu úvodem konstatovat, že jsem pro začátek spokojen. A dále tu máme změnu programu, která byla avizována na webu Basinfirefestu – TERROR UNIVERSAL bohužel nedorazí vlivem nešťastné události v rodině jednoho za členů kapely a místo nich do Spáleného Poříčí dorazili němečtí BLACK ABYSS, o který nevím ani zblo, pročež si o ždibík rozšiřuji obzory. Solidní porce melodiky a energie, kterou nám BLACK ABYSS předvedli a vzhledem k tomu, že většina přítomných je nijak extrovně naposlouchané neměla, zanechali velmi dobrý dojem a zaťali drápek do slechů řadě lidí svým přesvědčivým výkonem. Následuje domácí ikona a sázka na jistotu. DEBUSTROL mě, i když léta ubíhají kapele i fanouškům, nikdy nezklamal a letos tomu nebylo jinak. Léty prověřené kusy fungují stále a nadšený dav svou radost dává náležitě najevo. Motorovka na závěr nesmí chybět a zbývá se těšit na avizované nové album, které snad už spatří světlo světa. Kapela hraje s přehledem a v naprosté pohodě, aniž by hrozila pohroma v podobě profesorské nudy, která spolehlivě zabíjí tu nezbytnou syrovou a spratkovskou drzost a já jsem opět naprosto spokojen. Poslední album KRUCIPÜSK nebylo přijato zrovna jednoznačně, od absolutního seslání do pekel až po slova chvály. Strejda Tomáš a spol. jsou originál každým coulem a natolik dobří muzikanti, že má již nevím kolikátá srážka s touto bandou nemohla dopadnout jinak, než jako kolikrát předtím. Skvělý koncert, kterému nechybělo zhola nic. STEEL ENGRAVED, kteří na „Bažině“ již jednou řádili, jsem prvně minul a vpravdě jsem nevěděl, co očekávat. A dlužno poznamenat, že má očekávání byla značnou měrou překonána. Kapela ačkoliv co do světového věhlasu ztrácí, živá prezentace tomu v žádném případě neodpovídala a STEEL ENGRAVED se předvedli jako zkušení mazáci (s půvabnou dívčinou třímající baskytaru) a velevážené obecenstvo měli bezpečně v hrsti. Tvrzení, že letos nepřijelo příliš „velkých“ jmen“, doznává prvních trhlin. EVERGREY jsou ve svém stylu špičkou, a to tvrdím i navzdory faktu, že důkladněji mám naposlouchaná pouze poslední tři alba. Úvodem hůře čitelný zvuk se postupně pročišťuje a EVERGREY dávají jasně publiku znát, že jejich věhlas nevznikl jen tak samozřejmě. Důrazné a přesto citlivé a emotivní vystoupení bez jakýchkoliv okázalých gest a póz, absence rozvláčných komentářů mezi skladbami, které téměř navazují a přelévají se jedna do druhé, dělí je jen stručný úvod mistra Englunda před každou 03.jpgskladbou, což bohatě stačí, aby komunikace oboustranně fungovala. Škoda přeškoda … lidí pod pódiem není zas tolik, kolik by si kapela tohoto formátu zasloužila. Takto to vypadá na to, že přišli akorát skalní, a to v tomto případě není mnoho. SONIC SYNDICATE jsou dalšími, kteří se již jednou „Bažinou“ prohnali, mezitím prodělali personální zemětřesení a letos se stavili podruhé. Na férovku dlužno přiznat, že jsem z nich nikdy nebyl příliš mimo sebe, nicméně mám v živé paměti, jaký úspěch sklidili při svém prvním vystoupení, tuším-li správně roku 2009, a své věrné zcela nepochybně mají. Současní SONIC SYNDICATE přece jen asi díky obměně členů znějí naživo poněkud jinak, předvedli solidní show a opomenu-li, že se nejedná o mou srdeční záležitost, rozhodně jsem nezažil nic, u čeho bych zíval. Vedle se již rýsuje šrafovaný podklad pod bicí soupravou a Ti, kdož máte v paměti foto z obalu „Plni Energie“, stejně jako já toto deja-vu oceníte plnou měrou. Na CITRON jako na kapelu, která spoluutvářela můj hudební světonázor, jsem se těšil jak malý kluk a ve spojení s Tanjou snad ještě více. Zklamán rozhodně nejsem ba o co víc, koncert neměl v podstatě slabin, snad jen tu jedinou – příliš rychle to ubíhalo a čas je nemilosrdný. Hlasivky začínají pociťovat absolvovanou zátěž, kdy nedbaje na mé omezené pěvecké schopnosti, hulákám jak smyslů zbaven, v předtuše, že toho už moc do konce prvního dne netrhnu. Neberu ŠKWORům zásluhu na jejich vlastním věhlasu, nikterak nehodlám rozvíjet teorie o tom, zda se potkává nebo nepotkává kvalita a komerční úspěch, ŠKWOR mě prostě nikdy zvlášť nechytil. Měli plno, odezva na vystoupení byla skvělá, lidi řvali, vzájemná komunikace fungovala na výbornou. Kdo na rozdíl ode mě ŠKWORy může, nemohl být zklamán. Podobné bych mohl konstatovat i o následující kapele. HARLEJ jako masová záležitost nemohl řadu přítomných zklamat, za ty roky existence má v zásobě slušnou řádku hitů, jak ze staršího období, které já při vší úctě k současné sestavě přec můžu více. Jinak se to HARLEJem má podobně jako s předchozí kapelou, jsem přec poněkud někde jinde, respektuji, nicméně mé srdeční záležitosti nosí jiná jména. Následující ATARI TERROR se sice chvíli potýkali s dílčími technickými problémy, kdy kytara ne a ne slyšet, ovšem jejich poměrně brutální crossover mi zvedl adrenalin do solidních výšin a Ti, kdož přišli, rozhodně litovat nemuseli. Páteční program uzavírají WALDA GANG, které netřeba šířeji představovat a pro mě je složité napsat o tomto uskupení něco, co již známo není. Vláďa je vynikající šoumen a frontman jak má být a kdyby zazpíval telefonní seznam, popřípadě školní řád, publikum mu to slupne jak kapr žížalu. Jako lidově zábavní tečka za prvním dnem dobrý, jde se spočinout, zítra pokračujem…

Sobota

04.jpgDruhý festivalový den dorážím do epicentra dění cíleně na MODESTY & PRIDE. Ne že bych nebyl schopen dorazit dříve, ovšem absolvovat všechny účinkující počínaje dopolednem a půl druhou v noci je přece jen nelehká porce a chtě nechtě musím selektovat. MODESTY & PRIDE si během své existence zaslouženě vypracovali solidní kredit a jejich vystoupení na „Bažině“ znalé zklamat nemohlo a prozatím neznalé navnadilo. Vzhledem k mládí kapely lze do budoucna mnohé očekávat, budou-li elementálové nakloněni jejich počínání. Slovenští DOOMAS, byť ještě ne tolik známé jméno v české kotlině, a další kapela, kterou cíleně neopomíjím, jejich aktuální album „La Muerte“ jsem vychválil do nebes a živá prezentace jen podtrhla kvalitu a potenciál studiové nahrávky. Po DOOMAS následuje žánrová veletoč v podobě FIVE O´CLOCK TEA, kteří nejsou můj hrnéček kofeinové tekutiny, ale na druhou stranu to má šťávu a naživo se to neposlouchá špatně. THE CHANCERS, toť téměř synonymum pro ska, opět mnou příliš nevyhledávaný styl, který mi v živém provedení nevadí a jako zpestření funguje bezvadně, čímž jako naprostý laik a diletant v tomto oboru raději obšírněji nehodnotím. Dopřávám si pauzu a odpočinek svým bolavým zádům a končetinám a ku programu se vracím na DRAGONFORCE, zajímavý úkaz jak hudebně, tak vizuálně – kdo je máte v povědomí, netřeba dlouze popisovat, Herman Li je originál a DRAGONFORCE jsou kapelou stejně tak svébytnou, i když přiznejme si, jejich ultrarychlý speed metal nemusí šmakovat každému. Zrovna DRAGONFORCE vypadává šťáva a dle informací dalších návštěvníků to postihlo i stánky s občerstvením. Ticho je nekonečné, než je vše konečně v rychtyku a DRAGONFORCE ochuzeni o drahocenný čas dohání ztrátu co jim struny a klávesy stačí. Nakonec je technika ku kapele milosrdná a publikum spokojeno a přichází moje srdcovka – SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, které jsem zde viděl již několikrát a vždy se bylo na co koukat a ušiška si smlsla. SSOGE mou maličkost opět nezklamali a radost má byla o to větší, když zazněly letitější skladby, které fungují stále bezvadně, i když jim už odezněl pubertální věk. Jak bylo avizováno loni, CHROME DIVISION, kteří nedorazili minule, jsou tu letos. Není zcela od věci názor, že se jedná o Motörhead tribute band. Trochu pravdy by na tom bylo, základ je slyšitelný a nesporný. CHROME DIVISION jsou natolik zkušení harcovníci, že svůj rock n´rollový nátěr mají dostatečně originálně zmáknutý a o kopírovačce nemůže být řeči. Koncert má neskutečnou 05.jpgšťávu a moje očekávání jsou naplněna beze zbytku a hlasivky opět dostávají zabrat. Co mě opět poněkud mrzí, je slabší účast pod pódiem, tomuhle koncertu by slušel pořádný kotel a ne stovka skalních (asi nás tam bylo víc, to však nemění nic na tom, že to bylo stejně málo). DR.LIVING DEAD! bylo pro mě naprosto neznámé jméno, stačil jsem si vyposlechnout pár skladeb těsně před odjezdem, a byl jsem docela natěšen, jak bude jejich vysokooktanový thrash znít naživo. Image smrtek a živelnost, která je cítit ze studiového záznamu slibovala mnohé. Masky jsou na pódiu a propuká peklo. Skvělý nářez, energie jako z Temelína, parádní živelná produkce, která mě dostala jak grizzlyho na med. KORPIKLAANI netřeba našinci představovat, jejich obliba je značná, desky vydávají podobně snášce leghornky z Xaverova. Navzdory všem zřejmým kladům a záporům, mě se líbili, i když se folk metalu téměř vyhýbám. Následuje závěrečná mňamka v podobě mistrů ROOT, kteří mě snad zklamat nemůžou. Skvělá kapela, skvělý výkon a samo sebou i skvělé vystoupení a Big Bossovy hlášky jsou tradičně skvělé a vytříbené. Závěr sobotní části? Pro mě ano. BRATRSTVO LUNY mě nějak nevzalo a poroučím se do hajan.

Neděle

Prvními, na které v neděli vyrážím, jsou SKYWALKER, mladá crossoverová parta, docela příjemná záležitost, navzdory faktu, že tahle škatulka mě téměř míjí, kdysi jsem se pozastavil tak akorát u CLAWFINGER, ale tomu již mnoho zim. Jsa příjemně naladěn, obveselení není konec, přichází jemnostpán TRAUTENBERK. Těm, kteří je již nějaký ten pátek znáte, se omlouvám za svou neznalost, toto je má první srážka s těmito veselými chlapíky a dlužno poznamenat, že se dobře bavím. TRAUTENBERK je těžce nad věcí a v pohodě a lidičky pod pódiem rovněž. RADIM HLADÍK & BLUE EFFECT je sázka na jistotu, viděl jsem je na „Bažině“ již potřetí a fungují jako balzám na duši, spojení legendy s mladší generací již drahně let funguje bez závažnějšího zádrhele a radost pohledět. Po mistru Hladíkovi atmosféra houstne. Brazilci EMINENCE se s tím nepářou a randálu tropí hromadu, energický koncert, zvuk jak břitva, leč přece jen jim chybí ty skladby s velkým „S“, které by kapelu vykoply na vyšší kvalitativní level. Toto však nesráží sympatický projev 06.jpgkapely a vydařený koncert. DYMYTRY záměrně vynechávám, zanedlouho zastavují nedaleko mé domoviny a čas využívám k obžerstvovací  pauze a dopřávám úlevu tělu mému znavenému. TÖRR i bez Vlasty jsem prozatím nikdy nevynechal, sice by to chtělo pomalu ale jistě novou desku, ale set postavený na starých věcech ostudu neudělal a já jsem opět spokojen. VYPSANÁ FIXA a HORKÝŽE SLÍŽE jsou party, ke kterým jsem si zvláštní vztah nevypěstoval, čímž nikterak nesnižuji kvalitu těchto kapel, nehrálo to špatně, bavil jsem se dobře, jen je to něco co si doma k žehlení nepouštím. INSIDERS toť v mém případě pole neorané, kombinace rocku, elektroniky a houslí nepůsobila vůbec zle, solidní koncert, frontman hlasově podobný Honzovi z Arakainu, tož není to špatné. EKTOMORF, další navrátilci na scénu. Sám jsem byl zvědav, jaký za těch pár let udělali posun, poprvé na mě působili jako klon Maxovy družiny SOULFLY. Oněch pár let EKTOMORF viditelně prospělo, SOULFLY se rovněž posunuli někam jinam a ta podobnost již není tak zjevná. EKTOMORF se s ničím nepářou, svou přímočarou a údernou rubanici servírují publiku bez zbytečných kudrlinek a je to vážně síla. Jen jsem postrádal mé soukromé hity „Born For Destruction“ a „Unscared“. Playlist byl důstojným průřezem poměrně bohaté diskografie kapely, jen mě napadlo, že jako závěrečnou mohli zařadit některou ze skladeb z eponymního debutu, který je nazpíván maďarsky, no prostě jen tak pro prču. AGNOSTIC FRONT jsou legenda se vším všudy a na „Bažině“ své pověsti dostáli beze zbytku. Nekompromisní NYHC jak dle mého chabého rozumu má vypadat s množstvím energie tzv. pod dekl, kapela si hraní náramně užívala a publikum s ní. Závěr „Bažiny“ se neodvratně blíží a AGNOSTIC FRONT byli velmi důstojným a skvělým vyvrcholením festu. DOGA je proti AGNOSTIC FRONT mainstream a všelidová zábava nejhrubšího zrna, ovšem mám zato, že Izzi a spol. zrají jak víno a jejich živá prezentace již léta stojí za zhlédnutí i několikrát za rok. Aktuální album „Detox“ se vyvedlo a novinkové skladby bez problému zapadly do koncertního setu vedle těch již starších a prověřených. Co je již u DOGY tradicí, je ztvárnění scény, to současné s mikrofonem na řetězech mě opravdu baví, stejně jak DOGA, byť si o mě můžete myslet svoje. Závěr nastal a s ním decentní oslava půlstoletí přítomnosti Oty Hereše mezi námi. ALKEHOL pamatuji od samého začátku, první album mám doma ještě na klasickém LPčku. Upřímně se přiznám, ALKEHOL mě poslední dobou míjí, a tou poslední dobou je míněno cca 20 let. ALKEHOL naživo potěší, má to šťávu, a kapela je natolik vyhraná, že koncert má vše, co mít má. Z CD už je bohužel nedám. Ale to teď v tuto chvíli nehraje pražádnou roli, ALKEHOL svým osobitým neotesaným způsobem zakončil letošní BASINFIREFEST, a já se spokojen šourám upadnout do říše snů, abych ráno vyrazil k domovu. Tak zase za rok…

Medyed

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář