Jdi na obsah Jdi na menu
 


24.08. 2013 - Charlie The Bomber, Lehká noha - Šlapanice, sokolovna

KDYŽ VE ŠLAPKÁCH
ŠLAPE (S) LEHKOU NOHOU
KAREL BOMBARĎÁK  

aneb

KARNEVAL V RIU SOKECU

Report / Charlie The Bomber, Lehká noha / sobota 24. srpna 2013, od 21 h. / Šlapanice, sokolovna (tzv. Sokec), open-air

Tož začalo to dobře – navlíkl jsem si jednu ponožku černou a druhou modrou, a zjistil jsem to až v trolejbusu, který tři minuty od centra zastavil v kukuřičným poli (oficiálně pomezí mezi Černovicemi a Slatinou). Byl to takovej sportovní trolejbus: naproti mně seděl kořeň, co vypadal jak Lojza Hadamczik, vedle něj maník, co vypadal jako bývalej stoper Zbrojovky Petr Maléř, a vedle nich baba, co vypadala jak...no jak hérečka.

V nádherným areálku šlapanické Sokolovny jsem zvěděl, že ten Jégr hrál už kdysi vlastně všude: jak přímo tady, tak v přilehlém zámeckém parku...a třeba s Krabatem. A hrál tady i loni s img_0779.jpgCharliem, ale to bylo bohužel vevnitř.

Letos počasí vyšlo, a dočkali jsme se tak fantastického open-airu. Tedy, fantastického vyjma rychlosti výčepu piva, to byla naopak fantasmagorie: čekat na jedno pivo dvě úvodní písničky Charlieho plus asi půlhodiny ještě předtím, to vskutku není vizitka bleskurychlého výčepního. Nicméně jelikož se čepoval i Kozel, vše se vysvětluje – ten vrchní byl prostě divnej... :-)

Skutečným Panem Vrchním byl ovšem CHARLIE THE BOMBER (Tom, Goliš, Darek, Pedro, akorát Frōlich byl omluven, že prej „pařil“ někde jinde. Stránky: charlie-the-bomber.cz). Hmmm, Čárlí... „Jakej byl“? No přece fantastickej!

Fantastickej, ale přitom skutečnej. A vlastně i neskutečnej, neskutečně dobrej, ať už se jednalo o flák Spálený city, flák Ulice tvý lásky, flák Ten pán, flák... no flákali to tam kucí čárlijovský jedno za druhým a my do sebe taky. Večer voněl modravým blues, i chmelem, a duše hřměla tím nejpoctivějším rockem, jaký si naše zasraná „beautiful planet“ - tenhle nápis, totiž krásná planeta, měla kolegyně Věra na svém poprsí - dokáže vymyslet. Vlastně pardon, ne tahle planeta, ale jakej ten Jégr dokáže vymyslet.

A aby se nehrály řízky jenom z druhé desky Šťastný dny přijdou (jako třeba Šťastný dny přijdou), tož zazněly i věci ze slavného debutu Jenom půl: Tvůj scénář, tradiční závěrečná V kleci anebo geniální Chicago.

Zajímavostí celé akce určitě bylo, kolik bylo přítomno bubeníků, tedy rozuměno kromě těch z Charlieho a Lehké nohy: např. bývalý bicman světového Zylwaru Rosťa Luža, bývalý bouchač slatinského Christofferu (totiž já), aktivní bubeník Rusty Nail Pavel Bača Bačík, anebo dávný bicman Kernu Jirka Obzina...

A ten posledně jmenovaný si taky klučina jeden s Bomberem střihl, stejně jako loni, dnes již kultovní „Maďary“, tj. cover od maďarské hard rockové skvadry P.Mobil. Závěrečné objetí s Frantou Golišem Drápalem (viz fotogalerie) pak znamenalo objetí dvou maníků, kteří oba kdysi prošli právě již zmíněným, mnou tolik milovaným Kernem. Kurnik šopa, nezačínám sám sebe vykrádat, nepsal jsem něco takovýho už loni??? – No jasně že jo.

Lehkou chůůůůzííí - sorry, yo yo, lehkou čapou jsme se dostali až k bandu LEHKÁ NOHA (lehkanoha.cz), což je orchestr s Charliem, resp. s Jegrovci dosti propojený. Nejenom že ten Petr Hradečnej složil Jegrovi pár vynikajících textů, ale navíc v „čapě“ hraje samotnej Tom a kromě něj třeba gangster Maniak. Kdo nechce vidět Jegra jako lídra, aleimg_0859.jpg jako skromného „doprovodného“ člena, musí si zajít na Lehkou nohu. A že jsem použil slovo orchestr? No vždyť těch bláznů je na tom pódiu snad šestero :-).

Lehká noha je žánrově rozložitější než Charlie The Bomber: hraje totiž v podstatě cokoliv dobrého, co se hrát dá.  Skupina sama charakterizuje svůj styl jako rhythm & blues v jižanské podobě, ale je to v podstatě takovej poctivej „mishmash“ - chcete i country, bluegrass, chcete i folk? Máte ho mít.

Letní parket se lehce roztančil už při Charlie The Bomber, ovšem s přibývající hodinou i tekutinou se vlnil ještě víc. Věk absolutně nebyl rozhodující – pod stejdží se radovaly jak mlaďounký nádherný baby, tak sympatické babičky v objetí a dojetí svých neméně sympatických dědečků; jo a taky jeden Dědek.

New Orleans? Hovno, Šlapanice! Kočky na střechách? Prdlajs, kočky na place. Vesnický blues? Šlapanice jsou město! Dolní tok řeky? No teda, ten tok piva byl fakt dost línej. Lidi tu už neznají? Lidi znají! Vyhýbavej typ? Tak týpek, kterej se v sobotu vyhnul „šlapkám“, udělal móóóc blbě.

Parádní atmosféru umocňoval perfektní, čitelný zvuk, který nebyl přeřvaný, ale přitom si ve Šlapkách nehrál ani na žádného tichoŠlápka - zkrátka zvuk byl tak říkajíc frajer akorát.

Jenže frajeři jsme byli ten večer a tu noc prakticky všichni. Šlapanice zažily fenomenální karneval, karneval, kde nikdo nepotřeboval žádnou masku, kde každý měl masku v podobě své vlastní tváře, kde i celá akce měla svoji tvář, svůj ksicht, a kde se každý tvářil spokojeně.

Ehm, bomber „Charlie“ Gott by to po skladbě "Lady Carneval" řekl už jen jedním jediným slovem: „Můůůůzikááááááááá!“

Tady Dědek.

P.S.: Ježíši Kriste - Ty ses  v onu skromně neskromnou noc přestěhoval z Ria do.........do Šlapanic.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Kdo umí, ten umí.

(Kolda, 29. 8. 2013 9:02)

Někdo umí hrát a někdo umí psát. Čupr report z betelnýho večera.