Jdi na obsah Jdi na menu
 


23.12. 2014 - Christmassacre Festival Vol. 12 - Brno, Melodka

29. 12. 2014

RETURN OF DEBUSTROL

aneb

ČERNÉ HVĚZDY NAD BRNEM

Report / Christmassacre Festival Vol. 12: Debustrol, Black 4, Return To Innocence, Black Stars Band / úterý 23. prosince 2014, od 19.30 h. / Brno, Melodka

Do Brna se po méně než roce vrátili mladoboleslavští jatkaři Debustrol, a jelikož v lednu jsem se jejich masakru nezúčastnil, o to více jsem si vychutnal tento vánoční Christmassacre. Nota bene když vlez byl grandiózních 150 kachlí a plakát sliboval mj. též jedinečné představení Black 4, ale o tom blíže až níže.  

Již na první kapelu BLACK STARS BAND z Drnovic u Lysic byla Melodka docela slušně zaplněna (v samotném sále prázdno rozhodně nebylo). A nejednalo se o skupinu ledasjakou, neboť  těm čtyřem maníkům bylo dohromady img_0751.jpgzhruba tolik kolik mně, to znamená čtyřicet let.

Ti všichni školou povinní to rozpálili coverem na druhou – předělávkou judasovského Breaking The Law, pod názvem Chameleon z alba Legendy od Arakainu. Na úvod pěkně zostra, a to jsme ještě netušili, že aby toho nebylo málo, tak tato „modlitba“ kněze Jidáše nezní onen večer naposled.

Byla docela sranda pozorovat ty malé klučíky, ještě bez pupků, kteří byli některým dospělým návštěvníkům tak zhruba po pás (na výšku zhruba jako postavená kytara), hovořili tenkými předmutačními hlásky a na starý pardály v hledišti házeli z jeviště hlášky typu „Klidně se vodvažte“ nebo „Jste skvělí“.

A měli úspěch – ti staří pardáli v diváctvu se dobře bavili a omladině pod zákonem tleskali o sto šest set šedesát šest. A určitě právem. Na svůj věk hrál dětský Black Stars Band skvěle a bylo úplně jedno, že se soustředí především na jednodušší, přímočařejší písně a zejména na covery.

Došlo na dvě písničky od Harleje, došlo na Jarošovský pivovar od Argemy, ale caparti nám představili i dva vzorky z vlastní dílny, song s názvem Naděje anebo úderku s hitovými ambicemi Guttalax. Tato posledně jmenovaná mimochodem velmi dobře ilustrovala slasti a strasti věku muzikantů příznačné, poněvadž byla o tom, jakýmžto prostředkem vyřešit, když vám někdo ve škole neustále krade svačiny.

Kluky velice podporuje frontman Rootu Jura Big Boss Valter, který si je vzal pod jakýsi patronát, a v úterý si s nimi bez jakýchkoliv problémů vystřihl starodávnou hitovku Hřbitov – vylezl na pódium a pak vylezl z hrobu. Když ze stejdže opět slízal, jeden z žáčků mu uctivě poděkoval, na což Big Boss suše mrdnul repliku vpravdě pekelnou: „Ještě abys neděkoval, ty malej hajzle!“ Což však vzápětí uvedl na pravou míru, že v jejich vzájemné hantýrce to neznamená nic jiného než „můj milý kamaráde“, protože má kluky fakt rád.  

Set podporovaný velmi dobrým zvukem zakončily „černé hvězdy“ Jasnou zprávou od Olympiku, což mi připadalo vtipné nejen z toho důvodu, že se jednalo o vskutku poslední píseň kapely, ale i proto, že kluci ve svém věku teda rozhodně nekončí, naopak mají všechno před sebou, a v tomto kontextu zpívat „skončili jsme, jasná zpráva“ byla fakt docela čurina. Nehledě na to, že jeden fanoušek přihodil komentář ve smyslu „No to sem nečekal, že se na metalovým koncertě dočkám aj Jandy!“

Jako druhá kapela přijeli seversky hymničtí, metalově symfoničtí RETURN TO INNOCENCE (stejně jako Debustrol pocházejí svým původem z Mladé Boleslavi, dnes se ovšem identifikují jako těleso pražské).  

Abych předešel případným zbytečným kontroverzím nad obsahem mé další statě, upřímně se předem doznávám k tomu, že hymnicky laděný metal tohoto typu mne nijak zvlášť neoslovuje, většinou mi k uspokojení stačí tak tři písničky, jelikož mi stejně všechny splývají více či méně v jednu jedinou dlouhatánskou. Nicméně svoje příznivce tento žánr zcela nesporně má (jinak by se koneckonců po celém světě tak mohutně nehrál) a svoje fanoušky majíimg_0801.jpg pochopitelně i Return To Innocence.

Mám trošku dojem, že na Melodce kapela doplatila na lehce zahlušený zvuk, kdy alespoň v zadní části sálu vyzníval zpěv poněkud utopeně a strunné nástroje též nebyly natolik řízné a čitelné, jak bych si představoval, vepředu však byl prý sound přeci jen lepší.

Pakliže jsem i přes výše uvedené faktory a svůj vetchý stařecký sluch vnímal správně, severská brigáda to rozpálila peckou Blood-related, ze svého zatím posledního, loni pokřtěného alba The Ring of Moon.

Ocenit bylo nutno kreativitu zpěváka, který úspěšně střídal různé hlasové polohy, stejně jako snahu o šlapavou, rytmickou kompozici prezentovaných válů, že by ovšem mne osobně tyto vály přímo převálcovaly, to říct nemůžu; zřejmě to ovšem souvisí jednak s mým vztahem k žánru jako takovému (viz výše) a jednak samozřejmě se skutečností, že jsem kapelu slyšel naživo vůbec poprvé, což celkový zážitek vždy celkem dost podstatně ovlivňuje. Co bylo však bez debat, byla bravurní tělocvičná show bandu, členové na stejdži pořádně cvičili, kroutili řepama a chvílemi působili jako v zajetí docela výživného epileptického záchvatu.

Pamatuji si ještě titulní skladbu z onoho zatím posledního CD, tj. The Ring of Moon. Pro mne byl celý set Return To Innocence především informativním poslechem, ovšem řada fanoušků před pódiem se myslím dobře bavila a o to na Melodce šlo.

Posléze již nadešel temný pekelný čas unikátního projektu zovaného BLACK 4. Před vystoupením nám do redakce došel ohledně sestavy sympatický e-mail tohoto znění:

„Nový speciální projekt čtyř osobností brněnské metalové scény! Big Boss (Root), Khaablus (Solfernus), Likvidus (Asgard) a Dr. Fe (ex-Amon) jak je neznáte!

Čtveřici jedinečných hlasů doprovodí stejně jedinečná hudební formace. Kytaroví sekerníci Hanz (Root) a Aleš "Poison" Jedonek (ex-Root, ex-Death Sentence, ex-Asgard), Tlustý dráty budou v držení Paramby (Asgard, Solfernus) a bicí artilérii ovládne Tomáš Melichar (Asgard). Tahle jedinečná sestava se představí pouze jednou ve výjimečném setu právě u nás na Melodce 23. prosince!!!“

V tomto okamžiku se sál výrazně zaplnil též lidmi setrvávajícími doposud v předsálí na baru a začalo inferno, kdy tóny magického intra, v němž můj webmaster Míťas okamžitě odhalil motivy ze slavné pohádky S čerty nejsou žerty, navodily atmosféru, že odtud již není návratu, neboť co se peklu jednou dá, už nevydá neboli co peklo schvátí, již nenavrátí. Po intru začal na pódiu jako první z Black 4 strašit Khaablus a bylo jasné, že s námi všemi je hned na začátku šlus!

Celý koncept Black 4 byl takový, že každý ze 4 zpěváků zazpíval jednu, kromě Big Bosse, který prdnul dvě skladby, a na závěr jedna společná. Kromě shora avizovaných byl přítomen ještě další host, zpěvák Tomáš z již poměrně známé skupiny Reservoar Dogz.

Určitě potěšilo a přítomnými fans byla přijato velmi kladně osobité podání šlágru Jáma pekel od stále žijících black metalových Master’s Hammer, které kdysi kdosi označil jako „českou odpověď na Bathory“, kterémužto coveru dominoval dobrý a čitelný zpěv Miry Horejska zvaného Likvidus, jenž navíc při svém zpěvu stačil ještě výrazně mávat img_0822.jpgtalismanem kapely v podobě slušně vypadajícího kozlíka (viz naše fotogalerie). Stejně tak musela potěšit Countess Bathory od dalších, tentokrát přímo světových klasiků Venom, živelně podaná Železem alias Dr. Fe.

Kdo ovšem všechny naprosto šokoval, byl samozřejmě jako vždy Big Boss. Tenhleten tuzemskej principál black metalu se totiž tentokrát na celej metal vysral a hrábl do doby, kdy mu bylo sedmnáct, tj. do roku 1967, a vytáhl na světlo dvě mrdy od anglické rockové skvadry 60. let The Troggs.  

Zatímco první z nich, Wild Thing, proslavená též coverem Jimiho Hendrixe, při němž zapálil a rozmlátil svou kytaru, byla ještě fanoušky vnímána velice kladně, slaďák Love Is All Around, zpívaný jako duet Big Bosse s Thomasem z Reservoar Dogs, již u některých přítomných vzbudil mírné rozpaky a osazenstvo u stolu vedle nás začalo skandovat „De-bus-trol, De-bus-trol!“

Nicméně kluci dožadující se motorové pily, kteří už taky něco pili, museli ještě vyčkat, protože celý set Black 4 byl stvrzen sborovým Breaking The Law, tentokrát v anglickém originále – takhle řeže British Steel!

Playlist Black 4 byl strašně krátký, čítal vlastně jenom 6 skladeb (šestka se aktérům zdála zřejmě více než příhodná) a trval cca půl hodinky, což bylo jisté zklamání, poněvadž já osobně jsem při takovém mediálním humbuku čekal set časově výraznější. Ale zase na druhou stranu, o to byl unikátnější a je jen otázkou, zdali bude tento projekt ještě někdy v nějaké své podobě zopakován. A co se týče Big Bossovy vložky o lásce, vždyť čtyřka v názvu Black 4 se dá číst i česky jako „fór“...

„Tak se všichni userte, je tady DEBUSTROL!“ zařval Martin Kolinss Kolínský tak nečekaně - v okamžiku, kdy se zdálo, že čtveřice bude ještě nějakou minutu zvučit - že spousta lidí byla u vnějšího baru a najednou se úprkem jak o život hnala dovnitř „protestovat“.

Ihned po řízném Protestu plynule navázalo Údolí Hádu, přičemž tento startovní dvoj-blok dobře dokumentoval skutečnost, že celé vystoupení tohodle úspěšného masokombinátu je tak asi z poloviny postaveno na šlágrech z dema Vyznání smrti a debutového LP Neuropatolog, čili na písních přelomu 80. a 90. let minulého století (demo 1988, LP 1991).

Což ale neznamená, že by Debustrol v úterý na Melodce neporcoval též vzorky z pozdějších desek až po Rwandu, takže jsme se postupně dočkali řežby flákot jako Svět co zatočí s tebou, Vyhlazení, Kladivo, Yugoslavia nebo Umučená, které naživo fungovaly stejně dobře jako právě ony staré „tataráky“ typu Apokalypsa, Příchod zla, Krvaváimg_0924.jpg práce či Neuropatolog.

Kolinss & spol., to je prostě to nejpoctivější řeznictví a uzenářství, ta nejpoctivější jatka, jaká můžete v oblasti tuzemského thrash metalu najít a do jejichž produktů se můžete bez obav zakousnout, tedy pokud přežijete.

Velmi solidní zvuk s nezbytně nutnými říznými kytarami (sound byl velice slušný i vzadu, avšak vepředu byl zcela famózní), stále noblesní imidž všech muzikantů (Kolinssi, jak to děláš, že vypadáš pořád stejně výborně, že by snad ty jatkařu make-up z býčích žláz?!?), zkrátka a jednoduše muzika zarostlá (Herr Miler promine) a všemi dobrými fláky prorostlá.

Ssračky a ssračinky, to jest milí páni a milé dámy si koncert opravdu užívali. Jeden maník vedle mne začal jednu chvíli natolik klokotat hlavou, rukama i nohama, že to vypadalo jak tanec svatýho Víta, klokotal a klokotal, až písnička skončila, on rozhodil pracky a zařval: „Peklo takhle zní!“

To ovšem bylo ještě celkem nic oproti tomu, co se při debustrolovských koncertech děje pravidelně přímo pod stejdží: ruka sem, ruka tam, fanoušek tam i tady, no prostě pogo jak sviňa! Hmm, takovejhle tanec se v tanečních fakt neučí...
Debustrol je záruka kvality a pokud je dobrá propagace, v Brně na něj vždycky lidi přijdou. Není divu. Nářez je to nárámný a krve jak z vola. Krev? – S notnou dávkou parafráze krev, pot a slzy: krev kape z muziky a textů, pot je prosáklý hledištěm a slzy radosti v upocených očičkách přítomných.

Samotný závěr nejen debustrolího setu, ale celého melodkovského koncertu se pak nesl ve jménu tří základních atributů: dva z nich představovaly thrashové megahity Antikrist a Vyznání smrti, kdy posledně jmenovaný text poslal boleslavským řezníkům jejich tehdejší fanoušek a nynější renomovaný rockový publicista Petr Korál, a tím třetím atributem bylo tradiční divadlo s motorovou pilou, jež na vystoupeních kapely nemůže chybět.

Nemůže chybět. A to nechci spekulovat nad tématem, zdali po motorové pile nechybí nějaká ta hlava. A pokud ano, tak jedině ve smyslu, že někdo na koncíku Debustrolu „ztratí hlavu“ – nejednomu z metalových fans se to už stalo...

Brněnskou Melodkou doznívala vůně spáleného benzínu, u stánku s merchandise si kdosi kupoval CD Vyznání smrti Live, a já po skončení dalšího úspěšného ročníku Christmassacre v hlavě úplně vidím tu reklamu, která poběží každej rok na Štědrej den v televizi:

„Jatka Debustrol s.r.o. – maso, který má hlavu!“

Tady Dědek, fotky Míťas.

www.bandzone.cz/blackstarsband
www.bandzone.cz/returntoinnocence
www.bandzone.cz/black4
www.debustrol.cz

 

Bonus - videa:

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář