Jdi na obsah Jdi na menu
 


22.10. 2014 - Up & Down, Planet Monday - Brno, Melodka

9. 11. 2014

CRAZY IN ROCK

aneb

PLANET MONDAY?  - PLANET ENERGY!

Report / Planet Monday, Up & Down / středa 22. října 2014, od 20.30 h. / Brno, Melodka

 

Drive.

Quality.

Show.

Perfect sound.

Lights.

Energy.

Chris Barickman.

Planet Monday.

 

Tak – a tady by vlastně můj report mohl skončit, protože bylo řečeno takřka všechno. Ale přeci jen je tam ono slůvko „takřka“, a tudíž pár vět navíc musím a hlavně chci chci chci dodat.

Nebudu sáhodlouze psát o Chrisi  Barickmanovi, o buskingu, o jeho relativně komorních koncertech v East Village nebo Immigrant Pub, o jeho cestách mezi Amerikou a Evropou, o jeho lásce k Brnu. Budu psát o Planet Monday. Budu o tom psát, protože se píše nová kapitola Barickmanova hudebního působení a nová kapitola brněnského hudebního dění. Kapitola, kterou kdybyste v knize hudby přeskočili, tak bych si musel myslet, že vám snad „přeskočilo“. Chris totiž ne že překročil, ale rovnou přeskočil „svůj stín“, zatímco z mé tváře najednou veškeré stíny zmizely a zjevily se tam pouzeimg_3622.jpg libé „šmouhy“ radosti.

Když mi Chris poslal mejla, že má novou kapelu a svou vlastní tvorbu poněkud upozaďuje, prožíval jsem ambivalentní pocity: novou kapelu jsem mu samozřejmě přál, leč jako zastánce produkce autorské, resp. původní muziky jsem příliš nadšen nebyl. Nejsem žádný velký přiznivec revivalů, a pokud už některé beru na milost, tak jsou to ty koncepční, věnující se systematicky jedné kapele, včetně image, kostýmů atd.

Nicméně mé druhé, méně kategorické já mi říkalo, že ve středu na Melodce nesmím chybět, že i přes moje shora citované výhrady se tam bude dít něco, čeho nebudu litovat. 

A do prdele, mé druhé já mělo zase pravdu!

Už při první skupině UP & DOWN (jak geniální název, Nahoru & Dolů) mi začalo být zřejmé, že su tady na Melodce správně - chvílemi skoro psychedelická rocková hudba v čele s fantastickou sexy zpěvačkou představovala totiž kompozičně výborný vstup před Barickmanovou lítou smečkou.

Navíc zpěvačka zpívala skoro bosá...no, bosá, měla tmavé punčošky, ale byla neobutá, takže jí rezonance z pódia hřměly přímo do nohou, což jí jistojistě dodávalo na síle drajvu, který prezentovala svým zpěvem přítomnému publiku. Kdysi jsem někde četl, že jistá mediálně známá osobnost jí zásadně bosky, protože prý si tím mnohem lépe vychutnává souznění s přírodou, jejíž produkty konzumuje. Mno, ať tak či onak, bosé či „jen“ neobuté dívčí nohy jsou mou celoživotní láskou, je to zkrátka moje rajská hudba, takže klidně mrkněte do galerky, a já du zpátky k hudbě jako takové, pivopitelně též rajské.

Tento brněnský soubor jsem navštívil poprvé, takže žádnou faktografickou smršť ode mne rozhodně nečekejte. Ale velmi zvláštní, až skoro temná, nízko položená, a vzápětí hned rozevlátá barva hlasu frontmanky mne opravdu bavila. Skvěle jí sekundovali dva kluci se strunami a taky jedna bubenice (sic!), na jejíž adresu kdosi na Bandzone vtipně poznamenal, že slečna bubenice by se mohla bez bázně a hany ucházet o titul nejkrásnější bubeník :-).

Velmi příjemný hudební start, píšu si do deníčku a budu sledovat. A co teprve v létě, až bude paní zpěvačka bez punčošek, to bude teprve vzrušující hudba! :-)

Koukám kolem sebe, celá jedna stěna pokrytá bledě modrými triky s logem PLANET MONDAY, tož fakt su tady dobře, na týhle modrý planetě! A na gigu kapely, kterou ještě nikdo nikdy veřejně neslyšel. 

Bylo to něco jiného, než když hrával Chris akusticky s cajonem ve dvojce trojce, jedno bylo však společné: ta úžasná energie, která mne na Chrisovi vždy tak strašně moc fascinovala, ta tam byla pořád a ještě zmnohonásobená perfektně šlapající kapelou! Děcka, jestli se občas cítíte unavení a potřebujete trochu povzbudit či rovnou nakopnout, nevyhazujte peníze za Semtex či Redbull, ale přijďte na koncert Planet Monday, to je ten the best of energy drinks!

Repertoár Planet Monday je velice širokoúhlý, sahá od hard rocku přes Beatles až po klasický rokenrol, zkrátka pestrost jako při magickém ohňostroji. A in concreto - fireworks valil jak prase, nářez v podobě Whole Lotta Rosie od ďábelsky účinných Australanů AC/DC, „bítlsácká“ vypalovačka Back In The USSR, rokenrolovka Long Tall Sally od Little Richarda nebo Crazy In Love od gazely, pardon Giselly známé spíš jako Beyoncé,  to všechno byly pestréimg_3649.jpg petardy, které na noční Melodce kreslily rockové obrazce jak Brno a klub se otřásal jako poctivý kredenc  (pardon, jako Creedence Clearwater Revival).

Na Chrisovi bylo vidět, jak si premiéru mimořádně užívá, řádil na pódiu jak z divokejch vajec a utrženej ze řetězu (kterým ovšem přivázán nikdy nebyl), a byl to vskutku vodvaz. Tím, že se v této své nové kapele zbavil „kytary“, uvolnil se čistě pro pěvecký výkon a do něj dal úplně všechno. A to všechno bylo teda něco!

Dar od Pánaboha, tj. silný a krásně zabarvený hlas dokáže podporovat maximální vokální vypjatostí, výkonem za hranicí možností, svou roztančenou náladou vás nakazí a věřte, že proti téhle „nákaze“ žádná vakcína neexistuje. A to je sakramentsky dobře.

Originální rockové aranžmá všech písní, výborný výkon všech členů kapely, kdy musím vyzdvihnout zejména skvělou rytmiku, svěží komunikace (bohužel v angličtině, takže jsem jako vždy rozuměl prd) s obecenstvem, v němž nechyběly krásný baby...no stálo to, stálo to holt za to. Vzdávám hold.

Jsa zvyklý na komornější Chrisovu produkci (úžasné Even With You Here se hrálo řádně přitvrzené), byl jsem příjemně překvapen, kolik se na Melodce sešlo lidí – klub byl velmi solidně zaplněn a procházet se dalo jen stěží. I když zase na druhou stranu, dotýkat se při průchodu některých věru vydařených přírodních křivek nebylo vůbec na škodu, ale o tom jsem už vlastně psal. Zdali byly jmenované křivky nějak zvlášť nadšeny z dotyku s křivkami mými (co křivkami, vlastně oblinami), o tom raději psát nebudu.

Dalším milým překvapením bylo, že jsem v bubeníkovi Planet Monday objevil svého kamaráda Marka Ševčíka (též U2 Stay - revival, ex-Dust), a ihned vzpomněl na doby, kdy jsme spolu začínali bubnovat na společné bicí rampě v garáži ve Slatině. Když Mára po skončení koncertu Chrisovi líčil, že jsem byl vlastně jakýsi jeho učitel na bicí, snažil jsem se to sice poněkud korigovat, ale samozřejmě mne to těšilo. O to víc, že Mára odbubnoval koncert opravdu skvěle, což se podepsalo na bravurním výkonu celé skvadry (soustředěný čtenář jistě bystře odhalil, že pravým účelem vychválení bubeníka bylo přihřátí si vlastní polívčičky). Stejně jako zvuk, jemuž také nemohu nic vytknout.

Kromě frontmana a bubeníka se sluší představit taktéž „strunaře“, tzn. kytaristy Vaška Martínka a Honzu Pololáníka a taktéž basáka Milana Říhu. Jejich kytarová hra byla moc hezky svěží, a pokud bych to měl k něčemu přirovnat, působilo to na mne, jako když mačkáte šťávu z pomeranče: stav, kdy se vám prostě sbíhají sliny. Anebo, jelikož pomeranč je relativně sladký, zatímco tato muzika byla chuťově přeci jen říznější – jako když děláte šťávu z grepu. Jo!

Ovoce stromů rajských jíme, zní název filmu Věry Chytilové. Kdo byl na Melodce, najedl se rajského ovoce dosytosti, a mne osobně tohle podání muziky „věru chytilo“. A zřejmě jsem nebyl sám, protože kapela musela přidávat, a poněvadž už všechno z 15-skladbového playlistu odehrála, Chris poslal do publika papír s playlistem, aby si diváctvo samo určilo, co že to ještě chce. A že se hrála znova Whole Lotta Rosie jenom dokazuje, že report z tohoto koncertu na náš metalový web opravdu patří.  

Ano, Mr. Barickman poslal do publika list – playlist. Hlavně ale poslal všem pomyslný vzkaz, že i mix-revival se dá dělat velmi originálně. Tak, že nenudí, proudí, proudí do vás a baví. Jistě – hlavní devizou je obrovské Chrisovo charisma (zkráceně tomu říkám slovní hříčkou „Chrisma“), ale to jsme znali už předtím.
Dneska to není jenom Chris. Dneska je to celá planeta.

Planet Energy?  -  Planet Monday!

Text + foto Dědek.

bandzone.cz/upanddown
facebook.com/planetmonday

Profi fotky z koncertu - facebook.com/media/...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář