Jdi na obsah Jdi na menu
 


21.10. 2016 - TJG akustický projekt - Brno, U kouřícího králíka

JAK SI PODUPÁVAJ’ BLUESROCKOVÍ KRÁLÍCI

aneb

KDYŽ SE Z JÉGRA A RADIMCE KOUŘÍ

Report / TJG akustický projekt / pátek 21. 10. 2016 / Brno, U kouřícího králíka

Motto:

Zápis z Knihy přání a stížností naší magistrátní jídelny, kde občas upečou králíka, a kam chodí i jistý právník, pan Mgr. Zajíc:

„Králík byl výborný. Zajíc.“

Vystoupím ze šaliny jedničky a hledám králíka. Kouřícího králíka. Škoda že nejsu zkouřenej, asi bych viděl tisíc zajíců nebo králíků, a tak vidím jenom jednoho „králíka“ kouřícího trávu, naštěstí však vzápětí spatřím toho Kouřícího králíka, vlastně pardon, U Kouřícího králíka.img_0411.jpg

V tomto klubu se ocitám poprvé v životě, a to i přesto, že se z jeho komína kouří už pěkných X let a že zde hráli třeba i Bluesberry nebo Fleret. Sličná servírka se mne ptá, zdali mám rezervaci. Smutně vrtím hlavou, tož usedám na baru, což se ovšem vzápětí ukáže jako ten nejlepší logistický čin, neb mám hned po ruce nejen toužebné pivo, ale i magické ženy. A na Jégra vidím jako z Ču-mu-lang-my. Jó, Jégr je holt totální vrchol! :-)

Nevím, jestli proto, že králík mívá červené oči, je celý Kouřící králík vybarven do červena, Radimec v kovbojským klobouku působí jak na ohnivým Divokým Západě, Hynek Maňák jak přepadenej NEJ NEJ zálesák, Tomáš Jégr je ostříhanej Vinnetou a Radim Grünwald se svými bubínky vypadá jak totální indiánskej šaman. Chilližto jasný je jedno - třebaže chybí stříbrný jezero, dnešní večer rozhodně odhalí poklad!

I když, pokud by někdo fakt potřeboval to stříbrný ózero, střibrnou tequillu asi taky na baru měli. Já jsem si dával výborný pivečko, tuším že Dalešice.

Pan Tomáš Jégr vydal v loňském roce dokonce 2 CD, jedno normální a jedno abnormální, totiž prý akustické. Upřímně řečeno, já bych to teda od sebe moc nepoznal (obě mi připadají tak trochu jemná, oproti dřívejším Jegrovým hard polohám), ale prej je to tak. A základ akustického koncertu stál samozřejmě na Tom (!) akustickém CD.

Jenomže nejenom na něm. Tím že s Tomem hraje rovněž další výrazná sólová osobnost, pan Radim Zelina zvaný Radimec, s nímž jsme si stačili ještě před samotným začátkem produkce příjemně popovídat ;-), se nám koncert i report dostává do velmi zajímavé obojetné polohy.

Faktografie v tuto chvíli není až tak důležitá, jednak proto, že tenhle report píšu snad „půl roku“ po jeho skonání, a taky proto, že mne na baru strašně „rušila“ jedna dívka ve žlutém tričku, která byla ještě víc vzrušující než Hynkova ňadra s logem Michelangela.

Ale tak já vím, trošku té faktografie musí být. Magická temná přetemná Vize od Jégra anebo náš známý Desperát od Radimce. Jóó, taky nějakej cover á la Tom Petty (že by snad Free Falling), taky img_0409.jpgRobert Křesťan & Druhá tráva, a - spokojeni, stačí?!?

Občas se na mne usmál nejenom Radimec, ale i hosté od stolu přede mnou (viz naše dozajista krásná barevná fotogalerie, v níž si prosím všimněte i Jégrovy krásné široké rodiny, již jsem měl tu čest vyfotit), což ale nebylo zdaleka všechno.

Když totiž samotný koncert skončil, zdaleka všechno ještě nekončilo. Následovala totiž fantastická afterparty s Radimcem, při které na svoji akustickou kytaru vykouzlil  snad všechno Dobré. Kouřící králík dokonce přestal kouřit, otevřel hubu a ani nechroustal mrkev, jenom zíral. Zíral a stříhal ušima do rytmu těch zonek, který dokázal Radim vyzářit na těch „blbých“ kolik strun. Ještě ňákej Tom Petty, a taky Robert Křesťan: Pojďme se napít!

A opět ta žlutá. Tentokrát ovšem krásná dívka pro změnu ve žlutých kalhotách (ne tričku). Znova  fantasticky krásná, tak krásná, až i blues brečelo. Navěky mám vzpomínku její „duše“ prostřednictvím fotografie, fotografie, která je v naší fotogalerii.

Zněla modrá, a zněla žlutá, a zněl  i dusot píp, z nichž zurčely škopky jak utržený z ... pípy, zurčely moky, zurčely pocity a zurčela veškerá přání. Všechno bylo krásné, světelné zářivé, až do té doby než ... vypli elektriku.

Což by ještě až tak nevadilo, pokud by se člověku nechtělo čůrat, že. I odešel jsem vstříc oněm útrobám such, abych zpět přišel mok. Na mok. Jó holt, ani svícení mobilem by nestačilo. A tak jsem „zmok’“, třebaže nepršelo, ale poctivě vytřel toaletu toazimním papírem do sucha.

Rozsvítili přesně v okamžiku, kdy jsem se vrátil, onen (ne onan!) mok. Inu, dělal jsem jako že nic a postupně u baru uschl. Vlastně neuschl, pančto jsem vypil ještě několik vynikajících piv, zazpíval si několik vynikajících písní a posléze se po vynikající trase přes Úvoz vydal ke svému vynikajícímu, snad ne doznívajícímu domovu.

A věřte mi, že ač jsem nekouřil, byl jsem docela zmrzlej jako králík.

Text + foto Dědek.

P.S.: Ono taky, Co dál můžu napsat, když je po Včerejší noci už skoro K ránu.

Koukněte do galerky, tam je VŠECHNO...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář