Jdi na obsah Jdi na menu
 


17.11. 2015 - Tom Jegr & Gang + hosté - Brno, Metro Music Bar

DVOJNÁSOBNÝ KŘEST STVOŘIL SOUZNĚNÍ V PODZEMÍ

aneb

DĚTI TVÉ JSOU SILNÉ, TOME

Report / Tom Jegr & Gang + hosté / úterý 17. listopadu 2015, od 20 hodin / Brno, Metro Music Bar

Psalo se úterý 17. listopadu, něco kolem desáté hodiny noční, solidně zaplněný brněnský Metro Music Bar aplaudoval jako při manifestaci, Gang se vrátil a zahrál ještě další pecky; konal se úspěšný křest dvou nových cédéček Toma Jegra.

Celý večer byl rozdělen na dva základní bloky, odpovídající dvěma novým křtěným CD, ale ve skutečnosti těch bloků bylo víc: první část „byla Zelina“, pak Jégrova akustika, posléze elektrika img_3550.jpgGangu a čtvrtý set tvořily přídavky.

Celý fantastický večer rozpálila sestava Gangu v kombinaci s panem Radimem Zelinou, frontmanem to Old Horses, kteří nedávno vydali skvělý stejnojmenný debut. Jenomže onu první zonku si neposlechnete ani na zmíněném CD, poněvadž se jedná o úplnou novinku: Desperát a karbaník, o níž mi bylo z velmi důvěryhodného zdroje prozrazeno, že pojednává o tom, jak Radim celej život ojebával baby, až ty baby ojebaly jeho. Inu, jak krásná písnička na úvod bluesovýho koncertu.

Následovaly věci z již zmíněné prvotiny Old Horses, To jsem já a Nemám důvod dýl tady stát. Solidní rockountry, nebo chcete-li říznej bluegrass, stříhali Tom Jegr a Radim Zelina, aby se všechno přetavilo v jednu snad nejhranější baladu poslední doby, Dylanovu Not Dark Yet: Ještě není tma (ale stmívá se). Vyjmenovat všechny její interprety ani nejde, no tak si to znova poslechněte třeba na Dylanovkách anebo na koncertě Biomassy.

Blok nového CD Souznění představil Jégra v komorní poloze, na židli a s akustickou kytarou. Na jevišti se postupně jevily další mohutné ikony tuzemské music, které s Tomem nahrávaly jeho nové kotoučky: na basu Petr Vavřík z Buty, na bicí Tomův dřívější spoluhráč Pavel Bříza a jako host a křtitel Libor Mikeš Mikoška z Lidopopu, jehož jsem úplně poprvé v životě přečetl na bookletu Kernu Síla zvyku 2001.

Protože jsme děti anebo Včerejší noc. Tomáš navíc svoje písně na koncertě propojoval se svými zážitky a pocity, takže 4 a půl promile, o nichž se zpívá K ránu, to byla prý hodnota, když Tomáše přijímali do protialkoholní léčebny, bluegrassovka Co dál můžu napsat je vlastně o Bibli; fantastická magická Vize - asi jedna z nejhororovějších Tomových písní všech dob - byla nepřímo věnována aktuálním situacím v Paříži (třebaže složena o mnoho dříve), no a o injekcích v blázinci, o těch už radši dost. A o záchraně života? Byli-li jste, pak víte.

Na koncert se dostavily známé osobnosti brněnského kulturního dění, jako například hudební redaktor a muzikant Martin Kudlička, spoluhráč Mikše z Lidopopu, známý hudební publicista Petr Gratias, kterému Jota nedávno vydala unikátní publikaci Decibely nad Brnem, pan Darek Neuman, spoluhráč Jegra z Charlie The Bomber, Pavel Bača Bačík, bubeník kapely Rusty Nail... anebo taky Dědek, kterej píše tenhle report, ha ha. Ovšem kde byl Franta Goliš Drápal, rockový bůh suď.

Po akustice následující elektrický blok, vycházející z druhého křtěného CD s jednoduchým názvem Tom Jegr & Gang 2015, zvedl ze židle – a v tomto případě doslova – nejen Toma, ale pomyslně též všechny přítomné. Jegr - Maňák – Dofek –Grünwald aneb Gang v klasické plné síle!

Dnes už dobře tuším, že dotyčný plastík obsahuje hned několik kompozic, které se zřejmě stanou koncertními šlágry - za všechny favority bych jmenoval vynikající pecku Kamenka, pojmenovanou jak známo po brněnské Kamenné kolonii, rozprostírající se na magickém návrší nad řekou Svratkou, kterážto kolonie tvoří navždy neoddělitelnou součást Tomova života a v níž jsme opakovaně zažili nezapomenutelná vystoupení Gangu na zahrádce tamějšího Duck Baru (viď, Amneris?), anebo svižný počin Zabouchlas mi před nosem, oběžto kompozice s texty talentované Xenie Psotové.

Dalším výrazným, relativně dosti melodickým songem je Proudí do moří, v níž se o hudbu i text podělili dohromady Tom s Xenií, nepřehlédnutelné jsou i kousky Jimmi jde či Operace, opět prokazující, jak jsou vlastní životní prožitky proimg_3588.jpg blues rock inspirující.  

Sympatickým doplňkem daného bloku, stejně jakožto doplňkem CD, byly tři přearanžované fláky ze slavného debutu kapely Charlie The Bomber Jenom půl, které Gang na svých koncertech pravidelně hrává: Láhev s jedem, Nositel řádů a vin a Prošvihlý lhůty. Upřímně řečeno, kterej moravskej muzikant si může dovolit dělat covery sebe sama a přitom být zajímavej, he?!?

Jo a abych náhodou nezapomněl, anžto nešlo jenom o hudbu  - součástí celé akce musel být pochopitelně křest obou placek, takže v inkriminovanou chvíli na stejdž nastoupil jejich producent Jarda Škvarna, již bez nástrojů se vrátili Petr Vavřík a Mikeš, a „šplíchací rodeo z kraje Champagne“ mohlo vypuknout. Mimochodem, zkuste si v naší fotogalerii coby perličku všimnout, jak hned po křtu basák Hyněk Maňák promptně uzmul nedopitou láhev sektu, kterou nejprve pevně třímal a posléze si ji postavil do bezpečného prostoru ke svému odposlechu. Hmm, asi se jednalo o mimořádně dobrou značku, ha ha.   

Po nezbytné koupeli čerstvě narozených Tomových „děcek“ putovala obě metodou vrhu do publika, aby se mohlo hrát dále. Manažer sympaťák Viktor Piler poctivě všem zájemcům po celou dobu prodával vydaná, a od určitého okamžiku vlastně již pokřtěná CD, a přitom stačil Tomovi pod nohy podávat zodpovědného nealkoholického Birella. Zábava pokračovala, diváctvo se bavilo, pivo teklo proudem a koncert jasně ukazoval, kdo je v Brně - a nejen v Brně - bluesovým principálem. No cirkus to byl v tom podzemí fakt pořádnej!

Každý, kdo na Jegra pravidelně chodí, ví, že tělocvičné úkony typu skoky, kleky, lehy nejsou pro tuhle rockovou ikonu žádným problémem; nicméně kliky jsem Toma na koncertě ještě dělat neviděl. Tato exhibice již dávno tradičně polonahého Jégra ovšem nebyla samoúčelná, neboť v písni Včerejší noc se zpívá: „Musím oholit svůj ksicht / prej jsem dědeček, starej / Ale svých padesát kliků / dělám denně, jó jsem dobrej.“ Hele, Tome, ale moc se nechvástej, počítal jsem to a těch kliků teda rozhodně nebylo padesát, maximálně dvacet! ;-)

Ačkoliv je podzim, atmosféra v Metru byla natolik rozjařená, že zákonitě došlo na několik přídavků, bez nich by to zkrátka onu noc nešlo: za všechny jmenuji svoji milovanou Starou 19, určitě jeden z největších Tomových šlágrů, a dál třeba Jdu dolů, s lyrickou kytarovou vyhrávkou a výrazným veršem „máme to za pár i s celou planetou“.

No tak jestliže to máme s celou planetou fakt za pár, potom je strašně dobře, že jsme ještě stihli tenhleten báječný double-křest dvou Tomových dětí, na kterém pochopitelně nechybělo ani nějaké to Tomovo dítě skutečné (no to „jedno“, které znám, ten sympatický tmavovlasý teenager, ten si koncert opravdu užíval a pařil snad jak při bodu varu).

A propos, ve skladbě Smíření se v refrénu zpívá mimo jiné „Dítě tvé je slabé“...

Po úterním dvojnásobném křtu Tě mohu, Tome, ujistit, že děti Tvé jsou silné.

Text + foto Dědek.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář