Jdi na obsah Jdi na menu
 


14.07. 2016 - Tom Jegr Acoustic Project - Brno. Metro Music Bar

TOMOVA VIZE

aneb

MOŽNÁ PROTO, ŽE JSME POŘÁD DĚTI...

Report / Tom Jegr Acoustic Project / čtvrtek 14. července 2016, od 22 hodin / Brno, Metro Music Bar

Kdybych byl dítě a chodil na Toma Jégra dnes, asi bych se chtěl jmenovat Jerry. Nedokážu si totiž představit lepší bluesrockovej titulek než Tom & Jerry. Kdo zažil totalitu, asi si pamatuje výjimečnost týhletý ochranný známky, kdy ve vlastních rukou img_5482.jpgkaždej sešit s těmahle dvěma byla totální vzácnost, animovaná modla, ikona, čurina a já nevím co ještě. No uznejte, bluesovej comics, co chcete víc? ;-)
(Nicméně sice ne Tom & Jerry, leč v letním Metru zněl bigbít jako malovaný. A o tom, že jsem došel takřka „zmalovaný“, raději až v závěru.)

A teď ještě jednou: v letním Metru vystoupila brněnská modla, ikona a kocour Tom Jegr. Se svým akustickým programem vycházejícím z loňské cédéčkové poloviny nazvané Souznění. Ona předpona „Sou-„ je vůbec taková zajímavá: třeba soukolí, souzvuk, soulad, sou...loženky, to vždycky říkal Peťa John Uličnej vyloženým šancím, ze kterých buď padl anebo taky třeba nepadl gól.

Z Jégrových fláků padá gól prakticky vždycky. Na muzice oproti sportu miluju jedno podstatné: že nikdo neprohrává. Nikdo nesoupeří, všichni hrajou na stejnou bránu. Na stejnou strunu.

Tož si pojďme lehce představit mužstvo, resp. sestavu:  v bráně osvědčený gólman Radim Grünwald, v obraně neúnavný drtič Hynek Maniac Maňák, v záloze šikovný Radimec, chilližto Radim Old Horses Zelina a jakožto sólovej útočník - Tomáš Jégr.

Nebudu vám v této reportáži popisovat všechny střely na bránu, to si koneckonců můžete přečíst v rámci naší zdařilé fotogalerie, kam jsem vyfotil playlist, leč vězte, že program byl nadmíru pestrý. Tom je zkušenej muzikantskej „hard-covník“, a tak ví, že postavit set na jediný desce by bylo zbytečně smutný. Takže čtvrteční magická noc čítala nejen fláky ze Souznění, ale též vzorky z Tom Jegr 2015, z CD Je to nebezpečný!, snad i z Jukeboxu 2010, ba dokonce z kultovního debutového kotoučku Charlie The Bomber Jenom půl – zněly impozantní Ostrovy.

Ostrovy... možná jsme všichni vlastně takový malý ostrovy v tomhle slzavým údolí, ostrovy, který by chtěly někam plout, ale nemůžou, protože jsou ostrovy.  

Každý Tomův koncert, každá jeho střela je jedinečná. Já sice v poslední době z osobních důvodů 3 vynechal, ale o to jsem se po tý pauze dočkal vřelejšího přijetí. Ještě se nehrálo, a už první aplaus! ;-) Inu, moc rád jsem se přivítal s těmito chlapci, moc rád jsem s nimi poseděl u jednoho stolu, i pod kloboukem cowboye Radima Zeliny a tak dál a tak dál.

Vrátnej, taková mrazivá šílenost z CD Je to nebezpečný!, věc, která zaplaťPámbu není šlágrem, ale vždy výjimečná. Už jsem toho o ní napsal moc a moc, takže se nebudu opakovat, jak vznikla, čili proč ji Tom složil a proč jednou do jednoho klubu přišel v obleku, což nebývá jeho zvykem. Tahle věc mne vždycky usadí, a v hlavě rozjede scény, kolik času mi vlastně ještě zbývá a proč. Proč překročení silnice. Proč překročení řeky. A proč překročení Všeho.

Spojení Toma s Radimcem přináší nové rozměry Jégrovy tvorby. Jako kdyby se navracel ke kořenům, jako kdyby se navracel k tomu, co hrával jeho otec Joe Jégr, v tom mu pomáhá country laděnej Radimec Zelina. A proto se hrála třeba i Včerejší noc, kde Tomáš zpívá cosi o tom, že je prej dědeček starej. Tož Tome, to sedí, panč já su Dědek starej, he he.

A desperát. Chilližto nejenom produkce Jégrova, ale též Radimcova, pocházející jak z debutového alba Old Horses L.P. 2014, na němž Tom Jégr také hostuje, leč rovněž tvorba zatím oficiálně nezaznamenaná. Góóól!

Přípravkem první jmenované složky jest úvodní kompozice vydaného alba „starých koňů“ To jsem já, elixírem doposud nevydaným pak Desperád. Vlastně Desperát. Ony ty pravopisné varianty mají svoji nespornou logiku, panč tequilové pivo Desperados se fakt nepíše Desperatos. A poněvadž desperátimg_5494.jpg taky rád, pak je určitě správně desperád. ;-) Mimochodem, víte, že ta zonka je prej o tom, jak Radimec celej život ojebával baby, až ty baby ojebaly jeho? ;-) Hmmm, asi mám důvod dýl tady stát.

Prosím Vás, přátelé, kdyby Vám náhodou třeba Dědek říkal, proč se nehrála geniální Vize, vůbec ho neposlouchejte. Samozřejmě že se hrála, což mi fakt můžete věřit, neb to mám přímo od kapely. ;-) (Ano, Hynek mi na můj stupidní alkoholický dotaz velmi klidně odpověděl.) No holt každý útok na branku není proměněn. ;-)

Na vysvětlenou dodávám, že čtvrtek byl pro mne výživný, ježto do večerního Metra jsem přišel již se slušným stavebním základem sedmi starobrněnských desítek. Naštěstí zatím jenom desítek. To jsem ovšem jaksi opomenul, že letní koncíky v Metru začínají až v deset – čili taktéž v „desítku“. Takže na těchto základech jsem mohl stavět, a tak jsem stavěl pro změnu starobrněnské jedenáctky. Ehm ehm, po skončení koncertu jsem začínal mít docela jasný pocit, že některé hrané songy si zkrátka úplně přesně nepamatuju (viz Vize). (Vyřazen z kádru.)

I přesto jsem si vystoupení parádně užil, poněvadž tzv. „okno“, jak známo, je až posléze – zatímco v tu dobu víte všechno. Klasicky solidní metrovský zvuk, letní návštěva a na závěr – teda pokud se pamatuju a pokud mi vyfocený playlist „nelže“ – Tom Petty (bylo to Free Fallin’?) – způsobily, že jsem za přítomnosti kamaráda Koldy úplně zapomněl na jednu věc.

Na to, že...

...rozpadá se pevná věž, co dva tisíce let tu stojí.

P.S.: Ale Tom Jégr, ten za to fakt nemůže. Naopak.

Text + foto Dědek.

Poznámka autora: Faktografickou stránku tohoto reportu berte prosím s ohledem na výše zdůrazněné okolnosti s příjemnou rezervou.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář