Jdi na obsah Jdi na menu
 


13.02. 2015 - Tom Jegr & Gang - Brno-Líšeň, restaurace U Fidela

„GUERILLA“ U FIDELA

aneb

GANG V ROCE 2015

Report / Tom Jegr & Gang / pátek 13. února 2015, od 20.30 h. / Brno-Líšeň, restaurace U Fidela

Brněnská městská část Líšeň by se dala s trochou nadsázky nazvat jakousi „kubánskou detaší“ – mají tady spoustu klasických totalitních komplexů, v nich restauraci Havana anebo U Fidela, v nabídce mimo jiné karibské rumy, a občas se v místních periferních končinách zjeví v noci nějaký odhodlaný Che Guevara.  

Tentokrát se v hospodě U Fidela zjevil rock-hard-bluesový Tom Jegr  & Gang. Místní končiny z dřívějška docela znám, ale v hospodě U Fidela jsem ještě nikdy nebyl. Sympaticky řešený, docela velký podnik (chilližto takové „Castro-Gastro“) disponuje samostatným, odděleným sálem, v němž pravidelně probíhají hudební produkce. Není zde img_1204.jpgovšem žádné pódium, kapely hrají v úrovni hostů, a místnost také postrádá jakýkoliv koncertní světelný park, svítí se prostě – no jako v hospodě.

Absence pódia mi až tolik nevadila, publikum při koncertech sedí u běžných stolů a tudíž každý vidí docela dobře (nota bene já, když jsem seděl úplně vepředu, že?), ale ona světelná „bezbarevnost“, ta mne tedy docela drásala. Hudba Jegrova Gangu je totiž velice barevná, a barvy světel k ní zkrátka patří. Byl to každopádně trochu jiný zážitek, nicméně pokud jde o barvy všeho druhu, již ve středu 18. 2. 2015 jsme si spravili chuť na společném koncertu Gangu and Old Horses.  

Neúnavnou hudební snahu Gangu na poli okrajového žánru lze možná přirovnat k latinsko-americkým guerillovým bojůvkám, kvalitativně jde však o naprostou špičku ve svém oboru. A když už jsem shora lehce haněl světla, musím naopak pochválit výborný, vyvážený zvuk, v němž byly dobře rozeznatelné všechny nástroje včetně mimořádně čitelné Maňákovy basy, a rovněž Jegrovo-Dofkovské ďábelské kytarové variace, jež se tentokrát rozprostíraly na relativně obsáhlých instrumentálních plochách, v aranžmá, která na deskách nenajdete a zažít je můžete jedině na živých koncertech. To vše podporováno spolehlivým, ale hravým spodkem rytmické Grunwaldovy bicí základny, no ale základna Guantanámo to naštěstí nebyla.

Zatímco pan vrchní mne na úvod potěšil informací, že na čepu je výborná slavkovská nefiltrovaná dvanáctka, Gang nás na úvod potěšil symptomatickou skladbou Král bláznů, za níž následoval tradiční průřez Jegrovými kotoučky, vyjma druhé desky Charlie The Bomber Šťastný dny přijdou, z níž Gang nehraje nic. A tak jsme mohli slyšet vzorky z Jukeboxu 2010, kde si ve skladbě Žízeň Tomáš neodpustí riff svých oblíbených AC/DC ze slavného šlágru Back In Black, starodávné rockové hitovky z debutu Charlie The Bomber Láhev s jedem či Prošvihlý lhůty anebo poctivou bluesovku  Staromládenecká či oživlý Písek, opět z Jukeboxu, taktéž jako megapecka Stará 19. A samozřejmě též „nebezpečné věci“ ze zatím posledního Jegrova počinu Je to nebezpečný!, například Blíženec anebo Můj kabát, složený na lehce pozapomenutou báseň Josefa Kainara.

Lídr Gangu Jegr si koncert užívá, jeho prsty tančí po hmatníku šťavnatě stejně jako orgastické grimasy v jeho tváři, a třebaže má k dispozici „pódiově“ velmi úsporný prostor, vždy si najde místo na svoje skoky a kleky, poněvadž ten hlavní prostor – a ten je neomezený – je dán hudbou samotnou. No a za zmínku stojí i Jegrovy tématické slovní img_1258.jpgvsuvky, takže když už jsme u té politiky, tak abychom nezůstali jenom u Fidela, poslán do prdele byl (a ne poprvé) i jeden známej ruskej Vladimír.

Když započítám i přestávkový čas, Gang hrál dvě hodiny a zaslouženě sklízel celkem slušný aplaus přítomných. Je skoro až neuvěřitelné, že v dnešní době coverů a revivalů dokáží lidé spontánně a bouřlivě zatleskat tuzemské původní autorské muzice s výhradně českými texty a navíc na poli hudebního žánru, který rozhodně nepatří k těm nejmasovějším. Svým způsobem dobrý. A občas byla mezi lidma i čurina, třeba když Maňák v závěru, již v rámci vytleskaných přídavků, odložil baskytaru a začal vytahovat jiný nástroj, a kdosi z publika zvolal cosi jako: „Ha, kontrabas!“  Nutno podotknout, že zvolání to bylo spontánně uznalé...

Na druhou stranu musím prezentovat i tón, který někdo může považovat za kritický, ale já bych jej označil svým účelem spíše za konstruktivní: ano, Gang svůj playlist obměňuje, na pátečním koncertě zazněla třeba nová hravá instrumentálka, ale nejsem si zcela jist, zda Jegrův postoj ohledně „odmítání“ některých skladeb není přeci jen poněkud kontraproduktivní. Jistě, znám důvod, proč Gang naživo nehraje Jenom půl (složitá aranž), ale kde jsou famózní a dříve hrané - byť třeba s „čárlíky“, furt je to geniální Jegr & spol. - šlágry jako Chicago, V kleci, Mississippi blues, Spálený city, Změna je život anebo Koukám nějak to nejde (čestně musím říct, tato poslední na plylistu byla, avšak nakonec na ni nedošlo)? ...škoda též operativního vyškrtnutí řízných Kudy kam či Šťourám se.

To jsou dle mého osobního názoru songy, jež by neměly nikdy – a to i s vědomím nutnosti playlistových obměn - chybět. A návdavkem bych si třeba strašně rád poslechl vynikající Homeless blues, které jsem naživo slyšel snad jen kdysi krátce po vydání Jukeboxu...

Tohle všechno jsou ale samozřejmě jen mé čistě subjektivní náhledy, které nic nemění na tom, že každé vystoupení Gangu je obrovský zážitek, nádherná porce barevné přebarevné muziky se zajímavými texty, naprosto precizně odvedená poctivá práce...koncerty Jegra mám nejen v reportech, ale především v paměti a možná ještě více v srdci.

Valentýnský víkend, svátek zamilovaných, jeho předvečer pátek třináctého. Hospody plné nabídek s valentýnskými menu pro dva, já jsem však na sobotu čekat nemusel. Skvělé „valentýnské“ menu nám totiž předestřel Gang již o den dřív; není nad to být zamilovaný do dobré hudby.

Pakliže končívají pohádky, říkává se něco jako a „zazvonil zvonec a pohádky je konec“. Anebo taky „a jestli neumřeli, tak tam žijí spokojeně dodnes“ (co ty na to, Fideli?).

U Fidela, díky bílým stěnám posetým rozličnými fotoobrazy a fotoportréty, stále spokojeně pošilhávají čtyři kluci z Liverpoolu po české tenisové krásce Barboře Záhlavové Strýcové, na cestách časem se tam ale můžete potkat i s kapelou Empire anebo bubeníkem Arakainu Lukášem Doksanským (Fidel chyběl).

Já jsem se tam v pátek potkal především s Gangem, a Fidel mi vůbec nechyběl. :-)

Text + foto Dědek.

img_1261.jpg

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář