Jdi na obsah Jdi na menu
 


12.05. 2016 - Malashnikow, Henych 666 - Brno, klub M13

OČI PLNÝ BLACKU

aneb

MADE IN HE(LL)NYCH

Report / Malashnikow, Henych 666 / čtvrtek 12. května 2016, od 20.30 h. / Brno, klub M13

Ha, mnoholibozvučná směs nadzemských kolovratů, jak sama sebe označuje kapela HENYCH 666. Principál tuzemskýho black metalu, pan Vlasta Henych, hrál v Brně po pěti letech, a právě proto jsem mu musel - a chtěl! - dát přednost před dalšími dvěma čtvrtečními akcemi, totiž Novou Růží na Melodce a Albandem + Lorettou na nádvoří Domu Pánů z Kunštátu.

Stejně je to šílený – kdysi jsem si z brněnskýho Supraphonu sídlícího na České krátce před revolucí odnášel  elpíčko Rockmapa, kde jsou za sebou skladba TÖRRu a vzápětí KERN - chilližto Vlasta Henych a Jarda Albert Kronek. Tehdy byli regulérně po sobě, Kult ohně 5:03 a V sobotu ne 3:05, img_5230.jpga ve čtvrtek? Tihleti metaloví velikáni se vzájemně prolnuli, vlastně spíše „popřeli“, a já si musel chtě nechtě vybrat.

Support vytvořila třebíčská zajímavá kapela MALASHNIKOW. Zajímavá už svým názvem, slovní hříčkou odvozenou od příjmení frontmana Vojty Malacha, začala do nás kadencí ta-ta-ta-ta-ta-ta-ta sázet jednu perdu za druhou a „donutila“ nás zbystřit ušní pozornost, kdy mne osobně zaujala kupříkladu Květina, rozuměno samozřejmě skladba Květina.  

„Všeobecné veselí“ vyvolal komentář zpěváka k písničce Hmyzí politika, kdy vysvětloval, že tuto kompozici složil pod vlivem...pod vlivem slavného filmu s Jeffem Goldblumem Moucha, který označil za béčkový horor. „Béčkový? Spíš špičkový, ne?“ ozvalo se z publika, aby vzniklá veselá diskuse skončila radostným konstatováním, že se jedná o špičkovou „pohádku“. Mimochodem, taky si pamatujete onu majestátní scénu, kdy si Geena Davis pomaličku svléká punčochu a smysly jenom bouří?

Bouře byla složena nad jiným filmem, nad „filmem“ vodní hladiny v Benátkách, kde vlny fyzické vyvolaly vlny hudební a ejhle, byla na světě právě tato Bouře.    

Pozornost vyžadovala i mezinárodní sestava kapely, když za zvukově rozbouřenými blanami seděl dánský bubeník Lars Jensen (to je jméno asi jako u nás Petr Novák ;-), který si přímo od baterie zapěl jediný song v angličtině, totiž dobře zafungovavší hitovku I Don’t Need. Čímž vlastně nepřímo prozrazuji, že kapela preferuje češtinu, což ostatně i sama komentovala, a já, dosti známý svou adorací jazyka českého v metalu, jsem musel zatleskat, pročež mi frontman poděkoval, pročež jsem měl pivopitelně radost a pročež jsem to s chutí zapil českým, vlastně moravským, vlastně starobrněnským pivíčkem.   

K čemuž velmi rád ocituji příslušnou stať z interview na DWD.CZ (celý rozhovor zde):

Všetky texty máte v rodnom českom jazyku. Vyhovuje vám to takto?
Poslouchám spoustu americkejch a anglickejch interpretů, ale mám někdy trochu problém s českejma kapelama, který zpívaj anglicky. Přijde mi to někdy trochu nepřirozený. Sám necítím potřebu dělat texty v jiném než ve svém rodném jazyce, myslím, že v češtině se dají napsat dobré texty. Výhoda je v tom, že to sdělení je tam srozumitelné. Je trapas, když se česká kapela pokouší zpívat anglicky, přitom výslovnost připomíná spíš svahilštinu. Ale dodal bych, že i my máme jednu skladbu v angličtině, jmenuje se I Don't Need. Tu ale na našich koncertech zpívá náš bubeník Lars Jensen, který pochází z Dánska a ten má adekvátní projev i výslovnos
t.

Ačkolivěk skupina sama sebe označuje po stylové stránce jako rock-grunge, její zpěvák mi strašně moc svým zabarvením hlasu i osobitým projevem připomínal lídry tuzemského punk rocku á la Visací zámek nebo Peťa Hošek z Plexis. Nebylo to ale vůbec nijak rušivé, naopak – působilo to velmi příjemně a svěže, stejně jako celá tahle třebíčsko-dánská sestava, již se budu snažit i nadále sledovat.

A pojďme dál, teďka budeme chvílu vidět „černě“.

Krásnej zážitek s Vlastou mám ještě tak říkajíc před-produkční. Vlasta šel na záchod, já mu tam stál v cestě, a tak říkám „Čau Vlasto, já su Dědek. Před pěti lety jsem psal report z Melodky, ale to si asi nemůžeš pamatovat.“ Načež Vlasta odvětil cosi jako: „No to si pamatuju úplně přesně, vždyť jsem tam hrál jenom jednou.“ -   Nezbývalo mi než Vlastovi vyseknout poklonu za jeho pamatováka, načež on racionálně reaguje: „Sorry, musím chcat“. No, kterak logické, když jsme se potkali u hajzlu. ;-)

img_5282.jpgNicméně chci tím říct, že Henych byl úplně v pohodě, jednak takhle soukromě, jednak na pódiu, působil na mne velmi šťavnatě, svěže, myslím, že si to dost užil, a to i přes nespornou relativně nižší návštěvu. V tomto kontextu si vybavuji rozhovor s Kamilem Střihavkou v Týdeníku Televize z listopadu 2009, z nějž plynoucí faktografii však berte prosím pouze jako ilustrativní:

»Taky si vzpomínám, jak jsme hráli na Rockfestu, a když na nás přišla řada, zbylo už v sále jen 50 lidí. V šatně jsme remcali, že pár písniček vyhodíme, a on (kapelník Libor Máča Matejčik – pozn. red.) nás seřval: "Pokud nebudete hrát jako před vyprodaným sálem, máte padáka!" A toho se držím dodnes.«

 Žádná čtvrteční okolnost nemohla ubrat na geniální hudební produkci , která...

...která odstartovala zonkou z Henychova EP L.P. 2011 Psychonaut, skladbou „My žijeme v Praze“, resp. oficiálně Magické noci, tj. coverem legendárních Plastic People Of The Universe, navíc refrénem chytře zpívanou jako My žijeme v Brně. Legenda zpívá legendu, no začátek jako prase.

Sice jsem správně tušil, že přelomové návratové CD Made In Hell vynecháno nebude, leč tušil jsem to kvůli jiné písni. Že bude Henych hrát Extrémní sport, to jsem fakt netušil. Vydařenej fórek „Když pohřeb – tak do země / když rakev – tak ode mě“ Inu, jediné co nevím, co na to říkaj’ krematoria.   

A aby těch pohřbů nebylo v black metalovým cirkuse principála VH málo, tak se konal i Předčasný pohřeb, he j hej, z dalšího dějinného kousku Institut klinické smrti. Tuhle desku docela miluju (i kvůli fantastickému zvuku) a moc bych se přimlouval za to, aby Henych do repertoáru zařadil úvodní V podzemí. Však když může hrát underground Plastiky, proč by nemohl hrát Under Ground česky řečeno V podzemí. ;-)

Když na stejdž nastoupí Vlasta Henych, je jasné, že musí nastat Armageddon. A to teda nastal. Sice se nehrála přímo tato kompozice, ale to zas nebyl takovej Zlej sen. „Měl jsem / zlej sen / žene mě strach. Měl jsem zlej sen / jako každej den“. Co si budem povídat, vizuálně je to zkrátka Vlasta Henych, ač ti ostatní muzikanti jsou taktéž naprosto, naprosto skvělí. A záměrně je nejmenuji, poněvadž si je jednak můžete přečíst na ofiko stránkách henych666.cz, jednak je vidíte v naší galerce a jednak...hovno – znova!  

Ze dvou nových zonek vštípených do singlu 2016, se hrály obě ;-). Subjektivně musím říct, že jsou velice podařené („Zemřít můžeš jen jednou“ – Jen jednou), leč mne osobně strašně dojímají Oči plný krve – to je tak vydařená pecka, že z toho až skoro seru krev a uzavírám smlouvu s peklem. Totální megamrda světovýho kalibru, totální kladivo, totální válka s kdekým, totální Henychův dech, totální rock n’ roll, fuckt fuckt fuckt fuckt! Život je hnus! - Jenomže čím víc poslouchám i tu druhou prdu, Jen jednou, tím více se mi líbí. Lepší dvě super, než deset mizernejch. Děcka, metal neumíráááá, Henych ho žije dál!

Největší šlágry nejmenované kapely samozřejmě nemohly chybět. Země rotovala o sto šest set šedesát šest, atmosféra cákala jak ten nejlepší nechráněnej sex, pocity jak na horský dráze a já si začínal připadat jak prezident (nebo disident?) black metalu. Odpusťte mi prosím mé možná nepříliš faktografické pocity, ale já to takhle zkrátka cítím, a domnívám se, že report má být především emocionální.  

A propos, ony starodávné šlágry? Již v úvodu koncertu mne slušně zaměstnal geniální Kult ohně (rockmapovský singl č. 2 – „Tak hádej, co z tebe zbyde – olej a kal“), aby mne následně slušně trefila kulka zovaná Válka s nebem. Bože (a toto oslovení považuji v daném kontextu zaimg_5265.jpg mimořádně vydařené, he he), to je snad nejsprostší song v dějinách Tōrru. Vždyť už blití samo je dosti nechutné, nota bene nablití za oltář. A tak jenom marně přemítám, jestli je lepší vyhonit čuráky do vody svěcený anebo vomrdat kněze. No zkrátka doslova prdel. Nicméně jako specifický black metalový „protestsong“ to zřejmě nemá chybu.

Kladivo na čarodějnice, to je trochu jiná, slušnější Brichtova liga ;-). Nechtěl bych být upálenej, udušenej na hranici, a přesto se tyhle věci děly. Nicméně inkvizitoři jsou tady stále, akorát se dneska jmenují jinak. Vzít tak na ně nějaký pořádný kladivo, to by bylo!

Ohnivé jazyky se „emtřináctkou“ žhavily dál, žhavily se ze samotného pekla, vyrobeny kde jinde než přímo tam. MADE IN HELL, důkaz, že i mimo přelom 80./90. let, tj. té největší tsunami vlny tuzemskýho metalu, se může narodit megašlágr, kterej pak bude žít X let (co X, vlastně přesně 666 let, a možná i dýl) dalším pekelným životem a smrtí.

Jó v cirkuse můžete zažít spoustu věcí, třeba cvičený medvědy, tygry a tak dál. Ale žáby s nafouklýma prdelema a kozla Oldu? Tak ty můžete zažít jenom v cirkusu Henych 666! V pěkně sprostým cirkusu!    

Já jenom doufám, že tenhle báječný „CIRKUS HENYCH“, společně s paní Hraběnkou Bathory (závěrečný přídavek Countess Bathory od průkopníků Venom), zahraný namísto z publika křičené a i odtud částečně zapěné Hymny Venci Hrabyni, nepřijede do Brna zase až za pět let. Anebo za šest. Anebo za 666.

„Volám Tě, Vlasto, vždyť Ty musíš se mnou žít!“

Text + foto Dědek.

Jazykozpytná poznámka: Ano, vím, že Made In Henych je jazykově tak trochu špatně, protože správně by mělo být Made By Henych. Jenomže pak by to nebyla tak hezká slovní hříčka, a navíc – vždyť to co je vyrobeno Henychem, vzniklo přece v Henychovi, ne? ;-)

Mějte se pekelně dobře, tady Metal-Line.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář