Jdi na obsah Jdi na menu
 


09.06. 2017 - Rosie, Metalinda, Limetal - Pohořelice

20. 6. 2017

LIMETALINDA

V POHO...ŘELICÍCH

Report / Rosie, Metalinda, Limetal / pátek 9. 6. 2017, začátek kolem 20. hodiny / Slavnosti města Pohořelice – scéna na ulici Stará obec a scéna u sportovní haly  

...a zase ta Cethy! ;-)

S dovolením jsem si zapůjčil titulek slavné komedie 80. let ...a zase ta Lucie!, protože se mi sem zkrátka šeredně hodí. Ano, moje skvělá kamarádka Cethy, neúnavná síla, neúnavná organizátorka mnoha hudebních výletů, naplánuje, zařídí, odřídí, rozveze nás svým dlouhým žihadlem domů, uf. Kdybych měl klobouk jako legenda slovenské rockové muziky Peter Sámel, neváhal a smekl bych. Tento report proto věnuji právě Katce, neboť nám s Jaruškou zprostředkovala fantastický hudební zážitek.

Zdůrazňuji přívlastek hudební, protože do jakého příkopu, lépe řečeno rygólu mne Cethy vyklopila posléze zaparkování, to bych nepřál ani tomu nejobrněnějšímu rytíři. Ano, příroda vždy směřuje k rovnováze, takže šoférka se mohla domnívat, že tu nejhlubší prohlubeň v celý lajně podél silnice zvládnu vyplnit svým mimořádně vyvinutým břišním svalem, což se také málem stalo.

Naštěstí jsem neupadl do příkopu, naštěstí jsem upadl do pomyslného víru vášně pohořelických slavností, jež tedy vskutku stály za to. Dvě pódia vzdálená od sebe sotva minutu, na jednom legenda z přelomu 80. a 90. letimg_2178.jpg a na druhém „začínající kapela“, ha ha. No tohle srovnání jsme si zkrátka nemohli nechat ujít. U sportovní haly navíc regulérní venkovní mobilní tribuna a vevnitř čistý hajzlíky. V Poho všechno!

Kousek od kostela sv. Jakuba (ha, člověk se cítí skoro jako v Brně!) právě hraje kapela, jejíž jméno zatím neznám. Na šlapáku je sice logo RozHudA, ale to ještě nemusí nic znamenat. Na trikách mají kluci jméno Rosie, což už může znamenat cosi víc, ale stejně potřebuji získat jistotu, i proto se ptám jednoho páru, který považuji za místní, a tudíž předpokládám vysokou míru úspěchu.

„No to sou asi ti, co tady mají ten stánek, né - Limetal,“ odvětí mi maník. Pravda, logická úvaha -  začínám tušit, že tady bude dneska veselo. Srdečně se loučím a radši se už ptám jenom u mixpultu, kde mi potvrzují, že logo na trikotech vystupujících odpovídá jejich skupinové identitě – hraje nám ROSIE, což následně potvrzuje i samotný zpěvák při závěrečné představovačce kapely, která pochází až ze Slaného.  

Mile svěží, a hlavně dobře ozvučený bigbít se rozléhá malebným pohořelickým parkem, napravo u baráku nasekaný naštosovaný dříví, nad našimi hlavami venkovský telegrafní dráty a nikdo z přítomných zatím moc nadrátovanej ani dřevěnej. Mezi pódiem a stánky se plážově prochází třeba kytarista Jarda Bartoň z Limetalu (zatím tedy mimo jeviště), zatímco na ony hvězdy na obloze ve večerním skoroletním světle teprve čekáme.  

Shodujeme se v perličce, že zpěvák Rosie vypadá jako můj webmaster Honza, když nosil ještě dlouhý vlasy. Ona podoba je opravdu neuvěřitelná, až se skoro nebojím říct, že na stejdži pěl Honzův dvojník!

Od Rosie mi utkvěla v paměti například písnička Všechno jednou končí, které ve mně svou myšlenkou evokovala Kollerovo „Poslední cigáro, nic není nastálo“, a stejně tak jednou skončil i set týhletý sympatický bandy, jež představovala příjemné naladění na přeběhnutí do prostoru druhého pódia, kde se pomaličku polehoučku na sportovním tom paloučku chystá bratislavská metal-rocková METALINDA. Již dříve se zdravíme s nestorem Peterem Sámelem, kdy v rozhovoru s ním oceňuji, že po letech relativního půstu hraje skupina pravidelně i na moravských polích (za poslední necelý rok Brno: Lány, Kuřim, Buchlovice, dnes Pohořelice, 24. 6. Křenovice u Slavkova, 2.9. Kroměříž...). Jen houšť a houšť, říká Dědek tloušť.

Jak známo, Metalinda má historicky dvě podoby. Ta metalová vyvěrá z prvních tří desek, kdy největší hity z nich tvoří dodnes páteř zejména druhé půlky koncertů, a onu pozdější rockovou, bez níž se vystoupení samozřejmě rovněž neobejdou, paradoxně však naopak ve své části dřívější, přičemž nejinak tomu bylo i ve stmívajících se Pohořelicích vedle sportovní haly.

img_2188.jpgDocela solidním vodítkem playlistu Metalindy je zveřejněný výběr písní na jejím Bandzone profilu, takže kdo případně v „Poho“ nebyl, může si úspěšný koncert v podstatě nasimulovat BZ přehrávkou (bez pořadí).

S Metalindou se celkem bez problémů ocitnete na pár minut v Austrálii, a třebaže pijete pivo a zrovna nic nejíte, ochutnáte i Víno, pizzu, makaróny (že by pro změnu Itálie?), ačkoli je už tma, zapějete si hymnu Slnko svieti nám a na začátku června si zanotujete Maj May. No to víš, že Ťa mám v srdci, moja drahá Metalinda, vždyť na Tvém debutovém LP jsem vyrostl. Někteří metalisti se při hudbě Metalindy sice lehce šklebí - připadá jim krapet měkká - ale já s tím problém nemám. Nemusím poslouchat za každou cenu pořád tu nejtvrdší muziku, koneckonců (abych toto téma odlehčil), ten můj nejmenovaný orgán taky není furt tvrdej, že.

I když se nacházíte v zemi, kde se mluví česky, a před Vámi je kapela, která zpívá slovensky, nedělá Vám problém píseň s anglickou slovní hříčko English is how-know, a jste-li závislí na pivu, případně na kořalce, vzpomenete na dívku Angie, která doplatila na svou závislost na drogách.

Před stejdží se skoro nedá procházet, taneční parket je dost slušně zahuštěn. Zvuk prvotřídní a světelný park paráda, takže se fotí jedna radost a fotky se v aparátu řadí jak hravé duhové kuličky. V jednu chvíli lehce zkouším pozornost místní pořadatelské služby a přes štěrkový práh vstupuji až pod samotné pódium, nicméně sekuriťák má oči nejen pro svoje pěkné kamarádky, ale i pro mne, a slušně mne ihned vykazuje zpět. Nehádám se, poslouchám, vždyť aspoň jeden snímek jsem z bezprostřední blízkosti stihl udělat, takže vítězové jsme vlastně oba – on pozorný člen security a já pohotový fotograf.

Pochopitelně ačkoli si užívám vystoupení Metalindy kompletně, nejvíc se stejně vždycky těším na ty starý metalový fláky, a ani tentokrát mne chalani z Blavy nezklamali. První vlaštovkou byla Zalúbená žaba, známá to klipovka z druhého alba, s mladičkou „lastovičkou“ Aňou Geislerovou, aby v závěru vystoupení burácely songy jako Zlatým trianglem ověnčený Jan Amos Džínový (pamatujete? -„Slobodný je free / a obloha sky / mier sa povie peace / a láska love“), metalová hymna Kovový král, magická textová hříčka Slnko nevychádzaj a nekompromisní shakespearovský Jago.

Na Metalindě je věru vidět, že svoje výroční 33 ROCKOV TOUR si náramně užívá, a my Moraváci děkujeme, že i u nás. Nedávno jsme tady měli v rámci výročí 33 let existence Tublatanku, teď si plnými rockovými doušky užíváme Metalindu.

Ježíš Kristus v oněch letech zemřel, Metalindě tohle myslím nehrozí, naopak žije plný život a naplno si jej užívá. Zaplaťpámbu za to.

Musím uznale pokývat hlavou, že ačkoli se vystoupení Metalindy protáhlo až přes jedenáctou hodinu, pořadatelé měli všechno pod programovou kontrolou a LIMETAL začal hrát teprve v okamžiku, kdy přítomní zájemci stačili po skončení jednoho koncertu z placu před sportovní halou přikvačit ke stejdži v parku Stará obec, takže nikdo nepřišel ani o jediný metalový tón. Bravo!

Zatímco Metalinda slaví 33 let, Limetal by mohl oslavovat tak zhruba pouhou desetinu týhle dávky. Přestože se však jedná o „mladou, začínající kapelu“, na svém kontě už má koleček jako výživný zahrádkář, včetně regulérního debutu – pokud počítám správně, tak nevyjímajíc singly, těch kotoučků je už celkem pět. Pět? Tři – dva – jedna – teď!

Stejně jako začíná CD Limetal, startuje i pohořelicko-hranická heavy metalová sláva: brutálně dobrý song Amerika drtí ušní bubínky, v nacpaném hledišti chybí akorát Kryštof Kolumbus, no a ty přítomné Marie myslím taky nebudou zas tak úplně svaté ;-). „Rvu se v mořích za svá práva / blízko je Amérikáááá / čeká nás jen sláva která / hvězd se dotýkááá“. Tak vida, hvězdy hned v trojí podobě: skromné metalové hvězdy na pódiu, hvězdy hned v úvodním textu a nebeské hvězdy již konečně i nad našimi hlavami.  

Z debutového alba se samozřejmě hrála i řada dalšch pecek, s důrazem na koncertně úderné skladby, takže reagující diváctvo si mohlo smlsnout třeba na odpichové rokenrolovce, která má tenhle žánr i v samotném názvu, Sex’n’roll, s tím, že někteří  přítomní jedinci začínali na place s pokročilejší hodinkou provádět i první část citovaného názvu, totiž sexuální preludia, do toho zněl Posel špatných zpráv aneboimg_2228.jpg třeba hitovka Mayday či důrazná Stará garda, ilustrující, že ačkoli skvadra samotná je mlaďounká, účinkující hudebníci již mají za sebou dávky souměřitelné s Metalindou.  

Tentokrát naopak nedošlo na magickou Karolínu, tak jsme si „chybějící“ úryvek setlistu dorovnali posléze alespoň v autě z cédéčka. Mimochodem, ta úplně závěrečná fotka v naší galerce, ten závěr skrze čelní sklo automobilu na noční silnici, to není screen z úvodních sekvencí Lynchovy Lost Highway, to jsem prosím fotil já ze „sedadla smrti“ na trase směr Brno. Policisty, kteří nás kousek za Pohořelicemi, vědouce že tudy pojedou kočáry ze slavností a ne všechny budou možná úplně střízlivé, jsem raději nefotil. A dopadlo to dobře, neboť na místě, kde neměla být ani kapka ethanolu, také skutečně žádná nebyla - alkoholtestery zkrátka nelžou.

Milé písničky z debutu byly špikovány vzorky z dalších limetalovských kotoučků, jako například moje zamilovaná Vlasákova hudební znělka s původním názvem Tvá odvrácená tvář, nyní se symbolickým textem Jury Šperla Pravdu ukáže čas, anebo Rock’n’roll démon z CD Citronu Bigbítový pánbůh (2010), který se na singlu z roku 2016 dočkal unikátní podoby duetu již na věčnost odchodšího Standy Hranického s Fany Michalíkem, sestaveného unikátní kompilací starých nahrávek Standova hlasu s novým zpěvem Fanyho. A v pátek to bylo jenom 3 dny po 6.6., kdy se Standa Hranický narodil.  

Limetal má už dnes díky obrovské autorské invenci svých členů (skládají úplně všichni včetně bubeníka) dostatek vlastních skladeb, ale přesto si rád vystřihne i cover United od Judas Priest, již ve starodávných osmdesátkách Michalem Bukovičem  přejmenovaný na V tu ránu. A tak zatímco původně pochází tato rytmická koncertní věcička z alba British Steel, tedy britská ocel, v podání Limetalu se jedná o ocel ostravskou-hranickou, ovšem nabroušenou o nic méně.

Stejný slovní základ názvů obou hlavních hvězd večera mne inspiroval ke slovní hříčce, již vidíte v titulku tohoto článku. Propojil jsem oba názvy, stejně jako se muzika obou kapel nádherně propojila v pohořelické noci, kde nikdo divácky nepohořel, naopak, metalová srdce zahořela jako mohutné vatry nad horizontem a pátečním hudebním zážitkem hoří možná ještě i dnes. Ohni, se mnou pojď!

Text + foto Dědek.

Poznámka k fotogalerii: Fotku č. 2189 připojuji pouze jako kuriozitu svého fotografického neumětelství (typický "klaunský nos"), ale sranda musí bejt. Věřím, že i Peťa Sámel to pochopí...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář