Jdi na obsah Jdi na menu
 


08.03. 2014 - Chris Barickman & Daniel Zoss - Brno, Immigrant Pub

KRÁSNÁ HOŘKOST PIVA, MUZIKY (I ŽIVOTA)

aneb

KDYŽ HO MILUJEŠ, NENÍ CO ŘEŠIT

Report / Chris Barickman & Daniel Zoss / sobota 8. března 2014 / Brno, Immigrant Pub

Jsou okamžiky, které netrvají ani ten oka mžik. A pak jsou okamžiky, jež trvají věčně. Trvají věčně proto, že stojí za to, protože se vryjí do paměti, do srdce, do duše. A do prdele (tedy ne img_0950.jpgže se tam vryjí, ale do prdele jako že su už zas ňákej patetickej).

A takovým hyper okamžikem je i každý koncert americko – českého folk’n’rollera Chrise Barickmana a jeho dvorního bubeníka Daniela Zosse.

Až si skoro pokládám otázku, v čem je vlastně ta síla těchto muzikantů? Nehrají přece nic až tak zvláštního, mají jednu kytaru, jedny bicí a hlas, tak sakra kde to je?

Možná čekáte odpověď, ale já sám nevím. Jenom vím, že každé vystoupení Chrise je hotový koncert :-). Koncert drajvu, svěžesti, síly, gejzír emocí, vodotrysk rocku, vodopád rokenrolu, síla, která Vás na tu chvíli sváže a na celý večer odváže.

Dorazil jsem do Immigrantu a ochutnávkovou produkci zahájil svijanským pšeničným. Nádherná stylová sklenice, kterou jsem nevyfotil, povídala cosi o tom, že toto pivo je vyrobeno svrchním kvašením a že má něco společného s hřebíčkem. Tedy doufal jsem že ne s posledním hřebíčkem do rakve, ale ježto píšu tento report, zřejmě tušíte, že jsem doufal správně.

Posléze dorazil Chris a představil mi svou ženu. Chris, tento uvěřitelně příjemný člověk, má nádhernou ženu. Je tak krásná, že jsem jí to musel říct. A taky jsem ji bohužel NEvyfotil. Ale jak asi vidíte nejen dole v galerce, vyfotil jsem mnohokrát Chrise. Chrise Barickmana.

„I’m so lonely, I’m so lonely“, pěl Mistr refrén skladby Even With You Here a já si říkal, že jsem tak strašně sám. Všichni jsme strašně sami. Nezáleží na tom, jestli někoho máte nebo ne, koneckonců každý někoho má, ale jsme strašně sami ve svých hlavách, ve svých pocitech, které za nás nikdo neprožije, které si musíme odžít jenom my sami, úplně sami, ať ty dobré nebo ty špatné; jsme (a jdeme) do hajzlu sami se svými  pocity. img_0964.jpg

Kytara hrála a hrála pro celý svět a nebo jenom pro nás. „Jenom“ pro nás pro všechny, již jsme do toho krásnýho podniku jménem Immigrant Pub ten den „imigrovali“ a udělali jsme moc dobře.

Nevím, jestli byl úplně nejlepší nápad začít pít Matušku, jenomže když ty jeho silný IPY jsou tak chuťově famózní. Ona fantastická ovocná hořkost amerických chmelů krásně podkreslovala Barickmanův americký původ, a báječně dokumentovala pitelnou hořkost nejenom českého života.

War Of The Worlds? Proč ne. Asi největší Chrisův hit hřměl komorním prostorem Immigrantu a - - - . A proč ještě nějaké další „a“? Prostě a jednoduše hřměl a to je všechno.

Chris vyslyšel dlouhodobé přání fanoušků a do svého playlistu zařadil česky zpívaný šlágr The Kofola Song (docela „provokace“ v hospodě, kde mají akorát Cocu :-), v němž důsledně filozoficky kontempluje na téma, že nemá rád přírodu, ale má rád kofolu - videoklip k dispozici zde. Ou, Chris našel Brno a já jsem našel Chrise. Mimochodem, všimněte si prosím, že v závěru klipu má Mr. Barickman stejně inteligentní výraz jako já včera po těch Matuškových IPÁch, ha ha.

S postupujícím časem provozní doby podniku se sice příjemná paní servírka lehce pohoršovala, že jsem usnul, ale ona chudák netušila, že takhle běžně usínám i na koncertech dalších hudebních veličin, jako jsou třeba Tom Jegr nebo Jaroslav Albert Kronek. Jó holt, už tady asi dlouho nebudu, tak si mne kurwa važte, i když spím! :-)))

Výborný zvuk , skvělý drajv, skvostná muzika, zkrátka a zdlouha večer s velkým V. Co říct víc?

Jo vlastně něco jo – už jsem přišel na to, v čem je ta síla Chrisovy hudební produkce, jak jsem se tázal na počátku tohoto reportu. Chcete znát odpověď?

Tak jo - ta muzika má totiž koule.

Tady Dědek.

English version of review for Chris and Daniel:

FANTASTIC, THANX!!! :-)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář