Jdi na obsah Jdi na menu
 


06.09. 2013 - Tom Jegr & Gang - Brno, Duckbar

BLUES MUST GO ON... KURVÁÁÁ!!!

Report / Tom Jegr & Gang / pátek 6. září 2013, od 18.37 h. / Brno, Kamenná kolonie, zahrádka Duckbaru

Přede mnou teď ráno leží dvě jízdenky Dopravního podniku města Brna. Jedna má štípnuto v 17:02, a ta druhá 00:57; a všechno důležitý, co se v pátek dělo, je mezi nima. Nejlepší dopravní podnik na světě je totiž družina Gang – cestování s ním je fakt jííízda, která Vás img_0902.jpgdopraví tam, kde přesně potřebujete být – v horoucím pekle a chladivém nebi zároveň.

Pravda, cestovním kancelář s názvem Kudy kam  by působila asi stejně originálně jako cestovní agentura Zabloudil, ale rozhodující je to, že na týhle cestě si můžete poctivě a vzrušeně říct: Nemám klid. S Gangem se rozhodně nenudíte, nemáte klid, máte ten správný, fascinující neklid, kdy Vaše duše radostně křičí „Je to nebezpečný, je to šílenýýýý!“

Páteční cesta začínala v Kamenné kolonii, v nádherné atmosféře zelenavé zahrádky Duckbaru (počáteční písmenko prosím neměnit), kde jsem u stolu seděl zpočátku sám, ale nakonec jsme měli co dělat, abychom se tam vůbec vešli.

Trasa následně vedla destinacemi věru různými – navštívili jsme kupříkladu „pomyslnou“  Golgotu (Král bláznů a „cestou křížem krážem ... s křížem na zádech“), abychom se posléze mávnutím kouzelné Jegrovy struny přesunuli třeba do Brna na Starou 19.

A co by to bylo za zájezd bez patřičné gastronomie, že? Tož jsme teda na těch světových cestách ochutnali vepřový, točený pivo, a taky láhev s jedem (souvislost s ročním smutným „výročím“ methanolové kauzy je samozřejmě čistě náhodná), no pošťourali jsme se v tom zkrátka věru důkladně.

Na cestu jsme si vzali pořádnej kabát, zděděnej dokonce po Josefu Kainarovi („všech devět kapes natrženo / límec už dávno nemá jméno/ na zádech Blázen napsáno má“), a bylo nám tím pádem teplo, i když se na úplný závěr hrál poměrně symptomatický Podzim.

V tomto kontextu musím podotknout, že nejlépe vybavená „na cestu“ byla zřejmě Amneris. Nejenom že měla fantastickou kšiltovku á la Jegr, která jí mimochodem moc slušela (viz fotogalerie), ale když vytáhla z kabelky růžový, nádherně tlustý zimní ponožky, dostal jsem záchvat:  ePIVOleptický. Ano, jak praví klasik, lepší profylaxe nežli curativa.

Ten hard-scénář týhletý jízdy byl dost dobře vymyšlenej, všechno valilo jak mělo, a „vzrušenej“ jsem byl až tak, že – abych parafrázoval Radka Pastrňáka, jehož jméno ten večer také zaznělo – že jsem měl „jednu nohu dlouhou“...

Průvodci na týto dovče byli skvělí, příště už nechcu jiný: stoický Hynek Maniac Maňák, „kamarád s basy“, kerej se ale tentokrát občas pořádně rozhýbal (tak báječně „kymácejícího“ jsem ho snad ještě neviděl, he he), tichý kytarákimg_0955.jpg Přemek Dofek, kterej někdy působí, jako kdyby neuměl mluvit a pozdravit, ale kdybyste ho potkali třeba v Ochutnávkové pivnici, to byste koukali :-), živelný bicman Michal Kusmen Kusák, který Gangu už pořádnej ten pátek dodává obrovskou rockovou šťávu, no a ten poslední, čtvrtej holomek, kterej byl tentokrát jadrnej jak kanál, ha ha.

Tihleti šicí šikovní průvodci nás zavedli i na Ostrovy, a v důsledku toho, že jsme se po těch ostrovech příjemně „ploužili“, Prošvihli jsme nějaký ty Řehořovy lhůty. Čert aby je vzal!

No co Vám mám dál vykládat, dovolená super (z časových důvodů jsme bohužel museli vynechat návštěvu Chicaga), ubytování paráda, v hotelu byl Jukebox sice z roku 2010, ale plnej perfektních pecek, a navíc všechny šlágry dohromady stály pouze 60 kachlí!

Výbornééé zvuk, betélněěě vošetřenééé škopek Kozel a Plzeň, výčep přímo na zahrádce, chlebíky plný nejen sekaný, a nikde pan František ani měšťáci. Hůůůůůů : Blůůůůůů - z.  

„Dlouhý, černý vlasy tvý / se kolem hrdla otáčejí“ – Shaumal měla rozechvějně hnědý, ale Věruš, Jituš a Januš barevně seděly! – aneb V kleci?

Kdo chtěl ten den z jakýkoliv klece utýct, zaplatil si jízdu v magickém Duckbaru. Tam onen večer a tu noc totiž platilo pravidlo, který v žádným jiným místě na světě ten den neplatilo a který se zdá naprosto neuvěřitelný, ale ten shora naznačený holomek, ten jakejsi „nevychovanej“ Tom Jegr, ten ho jako jeden z mála dokáže uvést v život:

Že ač V kleci, tak na svobodě.

Tady Dědek. Fotky Míťas, chvíli Dědek.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

BOBOVI

(Dědek, 24. 9. 2013 21:37)

BOBE, TOBĚ TAKY DÍK. MÁM TĚ MOC RÁD. TADY DĚDEK.

Dědkovi

(Bob, 23. 9. 2013 21:40)

Čau Dědku, tak tenhle report mě dostal... pro mne zatím nejlepší co jsem od Tebe četl...ahoj...

Poděkování

(Dědek, 17. 9. 2013 20:13)

AMNERIS,DĚKUJU.TADY DĚDEK.

Dědku Dědku

(Amneris, 15. 9. 2013 20:38)

budeš li se ještě jednou navážet do mých ponožek (mimoch. byly fialové, nikoli růžové), dostaneš ode mě PŘESNĚ TAKOVÉ k Vánocům a budeš nucen je nosit každý úřední den až do hromnic..:-)

Skvělý článek a skvělý koncert!!!
Děkuju kluci, jste úžasní, "příště už nechcu jiný", jen tomu "kamarádovi s basy" bych přidala trochu víc práce a nějaké to solo..dvě..tři :-)

Jo a čert aby vzal toho blbca, kvůli kterému má Tom problémy. Takový nádherný páteční večer musel skončit k velké a hlasité nelibosti všech návštěvníků Duckbaru, ve chvíli, kdy bylo publikum tak akorát rozjeté a noví hosté stále přicházeli..A to nahánění do hospody bylo vyloženě trapné, neboť zatímco v centru Brna můžete békat do rána, tady se ustupuje nějakému pošahanému přizdisráčovi, kterého já dostat do pazourů, tak z něj neostane mastný flek..Tak!