Jdi na obsah Jdi na menu
 


05.12. 2015 - Zetör, Averze, Asmodeus, Kryptor - Brno, Melodka

DVAKRÁT MĚŘ, ČTYŘIKRÁT THRASH!

aneb

VOX POPULI, VOX ASMODEI?

Report / Mámo, podej brokovnici, přijel Heavy Metal Fest Vol. 1: KRYPTOR, ASMODEUS, AVERZE, ZETÖR / sobota 5. prosince 2015, po 19. hodině / Brno, Melodka

Ha, to je teda název fesťáku – Mámo, podej brokovnici, přijel heavy metal. Trochu mi to připomíná jakousi střelnější variantu legendárního hitu skupiny Barel Rock - „Rock na vsi“: „Když k nám přijel heavy metal / kameny jsem po nich metal / s přiznivcima dechovky / pral jsem po nich plechovky.“ Mno, nářez to byl sice v sobotu na Melodce pořádnej, leč žádný nervózní důchodce se naštěstí se střelnou zbraní nezjevil.

Nezjevilo se ovšem ani nijak velké množství fanoušků, nějakých těch pár desítek jaxi příliš nekorespondovalo se skutečností, že do Brna přijely dvě veličiny thrash metalového žánru – jedna z kdysi nejpopulárnějších kapel svého stylu, hudebně stále bravurní pražský Kryptor, a „andělskými křídly“ opatřený klatovský Asmodeus, s vynikajícím projektem Past na Davida Kleinera. Je pravdou, že představit pomyslně cenu Anděl právě na Mikuláše, to je prostě čertovsky divoká dramaturgie!

A propos, dramaturgie. Chápu, že název heavy metal lze chápat v širším i užším slova smyslu, tj. jednak jako označení pro celý metal včetně jeho subžánrů a jednak jako subžánr samotný odlišný od thrashe, blacku atp., a pevně také věřím tomu, že proto byl zvolen,  za účelem představování celé šíře metalových uskupení. Na druhou stranu je ovšem fakt, že jako název pro prvotní akci s víceméně thrash metalovýmiimg_3887.jpg soubory působil poněkud zavádějícím dojmem.

Jinak byla „brokovnice“ rozdělena na dvě části – první tvořily relativně mladé soubory, oba brněnské, zatímco druhou půli naplnili metaloví kmeti, starodávní harcovníci, oba mimobrněnští. Co naopak všechny brigády spojovalo, byla čeština, aneb óóó, mé srdce plesalo nad Vámi!

Celou přehlídku rozřízli strojaři z komplexu ZETÖR, kapely s krásně brněnským jménem.  Je zvláštní hříčkou „osudu“, že zrovna v den konání koncertu vyšel v brněnském deníku Rovnost článek a žebříček, které firmy hodnotí Brňané jako hospodářsky nejpřínosnější pro své město. A na čtvrtém místě skončil Zetor, zatímco skupina Zetōr nebyla ten den v pořadí čtvrtá, ale vskutku první. V metalu oblíbená přehláska má sice evokovat zjevně spíše Motōrhead než Tōrr (Zetōr/Motōr), každopádně však kluky odlišuje od znění obchodní firmy pro světově proslulé traktory.

Pozor, sympaťáci ze Zetoru (dál už to ale píšu fakt bez přehlásky, protože jí mám plné zuby) nejsou sice zdaleka ještě tak slavní jako tuzemské traktory, ale zase na druhou stranu jsou nepoměrně rychlejší, ha ha. Jejich řízný, byť ne klasický thrash metal, spíše takový motōrheadovsky laděný thrash and roll, splnil nevděčnou úlohu úvodní produkce, hrát tento žánr ve trojce není nijak jednoduchou záležitostí, což platí obecně o jakémkoliv metalovém stylu, ale o thrashi zkrátka dvojnásob.

Nicméně byste chlapci měli určitě doplnit informace na Vašem Bandzone profilu – na to, že jste jej založili v roce 2011, se tam toho o Vás teda fakt moc nedozvíme. Hudba není jenom hudba (ano, stříleli jste do nás svoje broky jeden za druhým), hudba je i marketing, bez něj to v branži prostě nejde! Polepšete se!

img_3924.jpgDruhou vystupující skvadrou byl pořadatel, totiž brněnská AVERZE, která vznikla někdy v roce 2011, takže toho za sebou taky moc nemá, ale nějaký ten rok na scéně už přeci jen zaručuje, že chuť do hraní zde je a mohla by ještě nějakou dobu zřejmě vydržet.

Kluci, kteří do nás stříleli svoje broky jeden za druhým, mají na svém kontě (nikoliv však asi bankovním) debutovou desku Nikdy nevěř davu!, což na Melodce mohlo vyznívalo lehce příznačně, poněvadž jak už jsem shora naznačil, davy se tam tedy rozhodně nesešly. Každopádně pokud vynecháme komornější klubovou hudební produkci, tak pro velké metalové fesťáky to bude myslím zajímavý hit, svým sloganem jistě až lehce pikantně filozofický...

To ale ještě chlapce možná čeká Krev, pot a slzy, než se třeba do Wembley dostanou. No ale co, vždyť třeba Iron Maiden taky začínali doslova v blátě... A takový Winston Churchill, s nímž je ono slavné heslo primárně spojeno, to ve své době rovněž neměl vůbec jednoduché.  

„Averzin“ thrash, s přesahy do jiných kotců hudby jako takové, jistě nezklamal, a na otázku, jak jim dupou králíci, musela přijít jediná odpověď – totiž že dupou. Slušná návnada na hlavní hvězdy večera, slušný support, tj. slušná podpora.

Stejně jako že Lucifer je vlastně anděl, byť padlý, i klatovský ASMODEUS má v sobě kousek Boha (Deus – Asmodeus); a Anděla taky, ale o něm už bylo řečeno dost, a tož pojďme na koncert.

Asmodeus v čele s nestorem a lídrem Milošem Beštou nám do Brna premiérově přivezl program postavený na Pasti Davida Kleinera, a to udělal moc dobře. Maje citované CD solidně naposlouchané, moc jsem se na jednotlivé flákoty těšil, a Asmodeus řezal a řezal jako ten nejpoctivějšíimg_3943.jpg řezník na světě. Oh, když já tyhlencty thrash metalový řízečky tuze rád!

Já, David Kleiner, Noc krále Davida anebo Oko za oko inteligentním způsobem demolovaly Melodku a můj kamarád Kolda si koupil CD. Když jsem se ho s jistým časovým odstupem ptal, jak se mu „Kleiner“ líbí, odpověděl mi na svůj zvyk nebývale vážně: „Dobrý, fakt dobrý, čéče.“ A tohle když můj kamarád Kolda řekne, tak se třese David Kleiner, Deus i Asmodeus.

Klatováci do nás stříleli svoje broky jeden za druhým, popíjeli jsme brněnskééé škopek a libovali si v libových flákotách. Já si koupil debutové album Prosincová noc blíže neurčeného roku (jak neurčenýho, šak 2015, nééé?), nádhernej modrej vinyl  vydanej v pěti stovkách výlisků, mám číslo 87, což je neuvěřitelně fatální záležitost, poněvadž roku 87 byl Asmodeus založen. Mazéééc! Ještě jednou obrovské poděkování krásné paní manažerce, která na mne počkala a pak mi dala, rozuměno dala, resp. prodala onen vinyl.  

Co jsme poněkud zkritizovali, byl zvuk. Na Melodce bývám zvyklý na výborný, řezavý, čistý sound, leč tentokrát mi zvuk přišel zahlušený a nepříliš čitelný. Shodlo se nás na tom individuí víc, ale abych byl objektivní, redaktorka z jiného webu (odkaz na související report níže) měla zcela odlišný názor. Což je ovšem naprosto pochopitelné, jelikož ženská ouška bývají tradičně čistší než ta mužská.

David Kleiner už to má za sebou a na stejdži se to začíná hemžit saďourama z Prahy. Po kratičké pauzičce KRYPTOR opět v Brně a jedééém!

Co psát o žijícím fantomovi tuzemskýho thrash metalu, kterej prodal 1 000 kusů svýho CD Best Of Fuck Off!!! a příští rok si zahraje na prestižním Masters Of Rock? Fantom žije? Jóóóóó!!!

Masters Of Old School Sadistic Thrash Metal nás samozřejmě vyklepli megamrdama typu Klášterní tajemství (Jen si to zkuste, „bez sexu“!), Rychlost vítězí anebo Marquis de Sade (jen si to zkuste!). Michal Paroh Roháček v úvodní části koncertu ustál dokonce jistý incident, který jsem sice přímo neviděl, ale zřejmě spočíval v tom, že jej jistý rozdováděný kolohnát, kymácející se těsně pod pódiem, udeřil svou šermující prackou do rtu. Vše naštěstí dobře dopadlo - sice se to img_3989.jpgnemělo stát, ale Paroh si určitě při oné příležitosti uvědomil, že smrt je samozřejmost, život nikoliv. ;-)

Síla Kryptoru je podle mého osobního názoru v tom, že je jedinečný – počínaje svébytným označením hraného stylu, nekompromisní říznou, byť melodiku nepostrádající muzikou, vyhraněnými tématy textů a celkovým charisma své produkce a svých živých vystoupení. A propos, když jsme u oné nekompromisnosti muziky – marně přemýšlím, jestli vůbec Kryptor kdy natočil nějaký ploužák? Zato jeho doboví konkurenti Arakain, Debustrol či Asmodeus  jej ve své sbírce mají. Ale to není pochopitelně boj proti ploužáku, he he, to je pouze na východní frontě boj!

A na východní, totiž moravské, tzn. brněnské frontě boj stále pokračoval, Kryptoráci měli slušně namaštěný hlavně a stříleli do nás jeden brok za druhým, saďourský pecky se valily jak vlna tsunami na Labi, a došlo logicky též na přídavky – Hooligans z dvojky Time 4 Crime anebo lehce pozapomenutá Domina rozehřměly stadionovou Melodku a my řvali jako tuři, jako tuři co zuří než zduří.

Děkujeme, pane Kryptor, děkujeme. Společně s Asmodeus i dalšími kapelami (poděkování skupině Averze za pořadatelskou práci) jste na Melodce založili slušnej řeznickej krám, ba spíše jatka, řev jak sviňa, no prostě randál jak prase a tak dál. Tlačenka to sice onen večer zrovna nebyla, ale to přece není jediný zabijačkový produkt, že?

A co důchodci? Hmm, zdáli se tu noc většinou klidní. Třeba můj otec slastně spal a Kryptor ho vůbec nezajímal. A ten jedinej neklidnej, kterej už nervózně v půl osmý nahmatával brokovnicu, se nakonec taktéž uklidnil, když předtím divoce řičel:  

„Utíkej, mámo, utíkej, střílejó do nás broky - z hlavní těch svejch gytár!“

Text + foto Dědek.

BONUS - report na MUSICWEB:

musicweb.cz/reporty/brno-navstivili-dablove-na-akci-mamo...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Drobná oprava

(Dědek, 26. 12. 2015 5:59)

Děkujeme za upozornění - v reportu jsem zřejmě v důsledku již pokročilého stádia radosti ;-) zaměnil kryptorácké songy Hooligans a Maniac (Fucker) z téže desky Time 4 Crime. Takže jako přídavek byl právě Maniac, Hooligans se hráli v průběhu. Díky všem za pochopení, v závěru akce to bylo již lehce náročné ;-))). Tady Dědek.