Jdi na obsah Jdi na menu
 


05.09. 2015 - David Koller - Fotbalový stadion za Lužánkami

ZA LUŽÁNKAMI SKÓROVAL KOLLER.

Aneb

LU LU LU LUŽÁNKY!

Report / David Koller / 5. září 2015, po 14. hodině / Fotbalový stadion za Lužánkami

David Koller to ve Švancarově Koloseu za Lužánkami rozpálil šlehou Chci zas v tobě spát, a mně se nechtělo spát, mně se chtělo tancovat. A tak jsem se roztancoval při zvuku ne-metalové img_2797.jpgmuziky, stejně jako spousta dalších ne-metalových příznivců.

Teda – roztancoval. V mém případě tanec znamená podupávání si pravou nohou a lehké kymácení se z levé strany na pravou. Nicméně nutno podotknout, že David Koller je opravdu geniální muzikant a přitom Člověk. Normální tričko i gatě. Na každou písničku jinou kytaru, občas bez kajtry, občas za bicíma, jež mu přepustil jeho syn Adam, chvíli zase bubenicky buší do světové činelové značky Zildjianu, chvíli chvíli chvíli...

„Nic není nastálo / poslední cigáro“ hřmí lužáneckým amfiteátrem, Lea kouří, krásná holka má za krkem roztomilýho klučíka, kerej ještě nekouří, trávník pod našima nohama je báječně zelený a útočník Koller střílí jednu branku  za druhou.

Třeba góly z poslední desky ČeskosLOVEnsko (kde jeho ústa jsou ženským přirozením), Gypsy Love anebo Recidiva. Jo, jo, cigánečky, jsou krásný, když jsou mladý, a jsou vášnivý. A to i když jsou kupříkladu  v gypsu. Gypsy Love, wow (ahoj, Gábi, nikdy nezapomenu na Tvoje bosé letní nožky! – „Chtěl jsem jen říct / že už Tě nepustím“). A propos, i recidiva se přeci připouští.

Ale nemusím přece furt mluvit pravdu. Mám chuť lhát: „Že jsem úpřimnej / Trochu závislej / Před sebou jsem čistej“. A bylo nebylo. Za devatero horama a řekama a na jednom stadionu. Hard rocková mrda „Jednou ti to musí zapálit, že jsem tě neměl rád.“ (Na mě zapomeň)

David Koller je geniální v tom,  že umí z hovna uplést bič – slova jednoduchá (pozor, nikoliv ale primitivní!) dokáže přetavit v hit. No a kolik je slov, skoro tolik je pak hitů.

img_2796.jpgDýchali jsme Davida Kollera, a on dýchal taky, a dýchal do trumpet. Znám řadu žen a spoustu jejich krásných jmen – ale neznám žádnou Lucii. Jó sorry, jednu vlastně jo. Je krásná, vášnivá, plynoucí, dynamická, skvělá. Je to Lucie. Sex je její a Sex je náš. Amerikáááááá!

Oficiální název dřívější naznačené skladby, pocházející  z vynikajícího debutového alba, je Troubit na trumpety. Tož hráli jsme už na x kytar, bouchali do Zildjianu (cosi jako Lajka z I.P. Pavlova), řinčeli na tamburíny, ale trumpety tady ještě nebyly. Nicméně myslím, že se nám to líbilo.

A věru fakt se nám to líbilo. Pamatuju si, když jsme u těch Lužánek, že kedysi na zápase Zbrojovky s Olomoucí 2:0, ještě za Peti Uličnýho, byl dole v kotli buben a nahoře trubka. Stačil první poločas a ti dva, ač se vůbec neznali a ač je dělil kilometr tribun, se sehráli jako orchestr. David Koller nás zpečetill, že se máme rádi a taky se mít rádi budem.

A měli jsme rádi Cider, ať už klasický jablečný nebo ten Red Berries, grilovanej bok a hermelín taky, kvanta lidstva na trávníku, mobilní záchodky i chemický umývačky, Portless, Marka Ztracenýho, díry v džínách Leony, díry v duších a díry v tomhle zasraným, ale přesto nádherným světě.  

„Mám v hlavě naše dny?“ - Mám v hlavě tenhle den.

Text + foto Dědek.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář