Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tortura - Heretic Pride (2016)

4. 5. 2017

hpt.jpgTORTURA není název ojedinělý, kdysi tento název nesla ještě jedna parta, která by se dala nazvat jako pohrobek ASESSORu, po této kapele zůstalo jedno studiové album a účast na kompilaci ULTRAMETAL II., a slehla se po nich zem. Tahle TORTURA má s tou první společný jen ten název, který ji nikdo předhazovat nebude,  již z důvodu více, než dvacetileté časové propasti mezi oběma kapelami. Dalšího společného příliš nemají, snad jen přibližně podobné žánrové hřiště.

TORTURA, o které bude řeč, je zahalena do černočerné temnoty, inspirace skandinávským black metalem v podobě z poloviny devadesátých let je více, než slyšitelná. Třeba budu za tupce a neználka, ale black metalových kapel tohoto založení v našich končinách zase tolik není, pokud pominu STÍNY PLAMENŮ, s nimi spřízněné TROLLECH, SATOR MARTE a osiřelé MANIAC BUTCHER, pak už je to mravenčí práce (kterou si dát není pro mě nijakým utrpením, ba naopak). Když pak čirou a šťastnou náhodou natrefím na další černokněžníky, jedná se o můj malý soukromý objev, jako bych našel na zahradě archiv gestapa, nebo ještě lepší – v garáži rozebranou Jantarovou komnatu :D :D :D.  Hned na začátku asi touto větou utnu všechna očekávání všem progresivcům, „Heretic Pride“ žádnou avantgardou není, je asi tak stejně moderní jako trendovost DEEP PURPLE pro dnešní náctiletý dorost. Ortodoxní pojetí druhogeneračního black metalu, vycházejícího z nesmrtelného odkazu mistra Quorthona, si neláme hlavu s pojmy typu progresivita a prudký kreativní vývoj, zde dostávají maximální prostor podprahové vibrace, emoční vrstva a výsledná atmosféra, jak jsem se před lety dočetl a můj výraz to ani náhodou není – tzv. „Vnitřní démon“, kterážto dvě slova definují maximálně zhuštěně podstatu syrového black metalu. Ta syrovost a naježenost sice nenadchne spoustu těch, kteří vyposlechnou, ale někteří zachytí „démona“ a pranic není argumentem, že black metal v této podobě (diskuze co je a co už black metal není, se vedly a vésti budou) je extrémní hudební konzervou, fosilií, která se dvacet let nikam nepohla. Řada kapel se z toho základu vzepjala k obdivuhodnému uměleckému růstu, aniž by zasmrádla komerčním parfémem. Ti další si hráli své poctivé černé řemeslo a neměli potřebu nějakého vývoje, pro  menší, tu větší zástup svých věrných. TORTURA hrnou tohle konzervativní černé řemeslo, které v jejich podání má vše, co bych já ve své nedokonalosti od černého kovu očekával. Když už jsem zmínil „vnitřního démona“, tento funguje od prvního taktu po poslední vteřinu. Sympaticky vyšlo i střídání mateřštiny a angličtiny bez rizika roztětí „Heretic Pride“ na dvě poloviny fungující samostatně, album je tradiční black metalový monolit, ovšem žádná beztvará hluková koule ani bezpohlavní vyleštěný digitální prefabrikát. Zvuk se jedním slovem vyvedl, někomu možná může trošku scházet více ostrosti a zvukové kousavosti, ale to je silně subjektivní záležitost. Slyšet je vše, jasně a nepřebuzeně, ta zdánlivá zvuková nenápadnost albu sluší jak psovi uši. Přidejme k tomu instrumentální zdatnost a promyšlenou strukturu skladeb, a máme tu velmi solidní black metalový počin, nejen pro ty, kdo mají ušní radary nastaveny citlivěji na temné tóny.

Asi někteří z Vás teď dumají nad tím,  že jste se nic bližšího o „Heretic Pride“ nedozvěděli. To je schválně. Rozbory jsem si odpustil naprosto záměrně, nechť „Heretic Pride“ na každého z Vás jednotlivě vypustí své rarachy a dopřeje Vám vlastní pocit.

Medyed

http://bandzone.cz/tortura
facebook.com/TorturaCZ/

tor.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář