Jdi na obsah Jdi na menu
 


Recenze CD The Pant: Out There (2013)

covermaly.jpgZmlsaný nejrůznějšími experimenty, metalovými mutacemi, kombinacemi s všemožnými i nemožnými styly a podškatulkami a žánry a nežánry, jeden nakonec zjistí, že není od věci si propláchnout slechy pořádnou klasikou.

Stará láska nerezaví a starý dobrý hard rock je poctivým gruntem a zdrojem inspirace do dnešních dnů. O to více je třeba vyzdvihnout a ocenit, pokud se v české kotlině zjeví parta, která zcela zjevně čerpá z pevných základů hard rocku a nezní jako béčková kopie některé z legend let sedmdesátých, popřípadě nekráčí po cestičce vyšlapané kupříkladu mistrem Landem. THE PANT se nevydali ani jedním směrem. Jejich přístup je poměrně osobitý, nenucený a spontánní. V podstatě zde máme písničkové album, které je ve svém základu naprosto obyčejné a zdánlivě ničím nepřekvapuje, prdí na veškeré trendy a hrne poctivé řemeslo se zlatým dnem. Opomineme-li klasické stavební prvky a relativně obyčejný výraz, album je výrazově pestrá koláž. Nezůstává u jedné skladatelské formulky a nelze úplně odhadnout, co přijde za chvíli. Přesah k metalovému výrazivu je rovněž slyšitelný, včetně klapotu dvou kopáků a mnohé pasáže jsou poměrně naostro. Vše je však pojato s patřičnou volností, které dává prostor pro nejrůznější odbočky do vod méně stojatých, vše propojeno do organického celku. Asociace s mým oblíbeným norským „Coverdalem“ Jornem Landem se samozřejmě nabízí a je to sem tam slyšet, což není na škodu, ba naopak - výrazově jsou THE PANT poněkud jinde. Úvodem („No Name Girl“) kapela hřmí skoro metalově, vše se rázem klopí do volnější rockové formy se silným zátahem ve středním tempu. Úvodní skladba je vůbec docela „nářez“. „Get Out“ sází na stůl až málem metalový nosný riff, vše se však nese v odlehčenější rockové náladě, refrén mi lehce připomíná ANHTHRAX a skladatelský rukopis Johna Buse, případně jeho domovské ARMORED SAINT v jejich pozdější podobě. „Out There“ se valí kupředu směrem k excelentnímu vrcholu skladby v podobě vhodně do skladby zasazeného sóla ruku v ruce s nosnou melodickou linkou. Titulní skladba, ač vcelku jednoduchá a chytlavá, má v zásobě dostatek pozitivních vibrací na rozvlnění sedacích partií. „Down“ je svým pojetím totální rocková klasika, energetický drink pro každého staromilce a pamětníka, a rovněž důkazem toho, že tradiční postupy nestárnou, stačí trochu muzikantského srdíčka a je vymalováno a nic dalšího řešit netřeba. „Evening Rain“ je v rámci mého skromného rozhledu jedním z vrcholů alba (o propadech zde nepadne ani hláska). Skladba má v refrénu úžasnou sílu, zde bych připomněl mistra Landeho, a jen a pouze z pocitového hlediska. „Here We Go“ a zařazujeme vyšší rychlostní stupeň jedeme bez brzd. Skladba nádherně šlape jak švýcarské hodinky. Ruce nahoru, zapalovače zažehnout !!! „You Are Leaving“ sice není klasickou baladou, nebo chcete-li plačtivým „oplodňovákem“, disponuje výrazně odlišnou náladou a její ambice jsou jasně vyšší a když se vyloupne sólo na saxík, je to prostě mňamka. Další „zmetalizovaný“ kus nese název „I´m No Affraid“ , skladba beroucí si z metalového soudku nejvyšší podíl střelného prachu, aniž by příliš trčela z celkového pojetí alba a spolu se skladbou předchozí další vrchol tohoto kotoučku. Intenzita příliš nepolevuje, „Deep In The Dark“ je sice co do tempa pomalejší skladby předchozí, ale kovové oděvní doplňky zcela neodhazuje, což společně se silnou melodií tvoří další chutnou krmi. Závěr a „Don´t Walk Away“ je na závěr skvělou tečkou. Odlehčenější skladba lehce ve stylu aplikovaného folku se španělským odérem stojí za poslech, celkem bombička, u které se skvěle bavím. THE PANT jsou tu a rozhodně mají co říct. A nejen mé maličkosti.

Medyed

www.thepant.cz
bandzone.cz/thepant

thepant2013.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

The Pant

(Vlaďa, 12. 10. 2013 21:31)

Kluci držte se jste skvělí,Romane zdravím...