Jdi na obsah Jdi na menu
 


Brute - Henchmen (2017)

br_cd.jpgPředchozí opus „Pillory“ nastavil kvalitativní laťku natolik vysoko, že patřičně navnaděn jsem očekával nástupce, který to nebude mít ani v nejmenším jednoduché. Neuběhla ani tolik dlouhá doba a srážka s realitou ťuká na vrátka. „Henchmen“ ve všem podstatném navazuje na excelentního předchůdce. Ale nebyli by to BRUTE, aby svůj těžkotonážní sofistikovaný mlýnek na nucený výsek zase o kousek neposunuli – vstříc mrtvolnější atmosféře v kombinaci s větším prostorem pro nenucené melodické prvky a kytarové vyhrávky (ucho popařovo je těžko postřehne :-))). Technické parakotouly jako jeden z nejvýznamnějších opěrných bodů BRUTE nikam neustupují, spíše začínám mít neodbytný pocit, který směřuje k postupující technické preciznosti, které není cizí na moment zvolnit a střihnout si atmosférickou pasáž, kterážto jateční atmosféru alba nenarušuje a navíc pasuje do konceptu BRUTE jak ulitá. Z tradičních hodnot bídně nezhynula ani jedna, je tu i rovněž tradiční intro, a dále to už všichni znáte. Akorát i když to všichni znáte, není to úplně totéž. Zvuk, mám pocit, že zmohutněl a nabral na ponurosti, do které jako do bezedné propasti zatracení propadají i již zmíněné melodie a atmosférické momentky, které atmosféru nikoliv odlehčují, ale spíše zdůrazňují.

Svými kořeny jsou BRUTE ukotveni v devadesátkách kdesi za louží, kde leží takový ocásek severní Ameriky (nějaká Florida, neznáte ???), a obecně můžeme prohlásiti, že ta US šablonka je slyšet nejvýrazněji, ovšem jako podkladový beton již dávno opraveného a komplet zrekonstruovaného kluziště. BRUTE, ač vybaveni úzkým tvůrčím prostorem, zní, jako by nebyli omezeni vůbec ničím a jako by tento styl vymysleli oni sami…no není tomu tak, nicméně BRUTE mají svůj vlastní rukopis, stačí se pozorněji zaposlouchat do výstavby riffů a stylu hry kytary a není moc o čem přemýšlet, ba co více, je bezpochyby slyšitelné, jak kytara album od alba roste, nalézá další škvírky a skulinky, kam vyrůst a dál se vydat. Žádný překotný progres za každou cenu, kdy nakonec selžou brzdy, upadne volant a jeden si může vsadit, že si rozmastí klapajznu o první strom. Postupná evoluce po malých krůčcích, přirozený vývoj, věrný odraz tváře a především skladatelské formy kapely, to je strastiplná stezka, která sedí BRUTE nejvíce.

A jak to vlastně dopadlo??? Máte strach, že starší bráška byl ošklivý, tomu mladšímu utekl a nepočkal na něj? Ale kdeže, milé děti, starší bráška měl co dělat, aby ho ten mladší nepředběhl, a tak si tak běželi, klusali, uháněli, až si ten starší všiml nezdravého, maniakálního, krvelačného a nelítostného výrazu v jinak milé a nevinné tvářičce mladšího brášky, a když se mu cosi zalesklo v ručičce, nebyla to milé děti duhová kulička, byl to nůž na porcování masa, který jejich tatínek pravidelně brával s sebou, když několikrát do týdne odcházel kamsi noční ulicí. A tak i ten starší vyndal ten svůj nožík, vzal mladšího brášku za ručku, a vydali se kamsi do světa za masíčkem. A jestli se nešťastnou náhodou neřízli, porcují to hlava nehlava dodnes :-))).

Medyed

bandzone.cz/brute
facebook.com/brute.esdm/

brute_promo.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář