Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bastard - Na Start! (2017)

26. 6. 2017

bas_cd.jpgNenechte se někteří klamat, že toto je nové jméno a neomačkaní usmrkanci. BASTARD tu byl, již když jsem jako čerstvě odmaturovaný student vyhlížel nástup na vysokou. Bezejmenné album se tehdy zčásti svezlo na rádoby metalové vlně přístupné širšímu publiku, ovšem nutno zpětně poznamenat, ale hlavně vyzdvihnout, jeho kvality s přehledem převálcovaly domácí hvězdičky, ale jak to často bývá, album zapadlo, což je velká škoda. Další příjemné zjištění, kterého se velice rád chytám, jsou jména „Láďové“ Tomis a Krečmer, kdo pamatujete sestavu DOGY před vzestupem slávy, nemohli jste toto jméno minout, to druhé jste prozměnu mohli najít v sestavě CITRONu, případně BARBARELLY. Takže žádná usoplená ucha, čemuž obsah návratového EPka v plné míře odpovídá. Jako ochutnávka před plnohodnotným albem je „Na Start !“ rozděleno na tři nové pecky a dvě skladby z debutového a prozatím jediného alba. Vybavena sooučasným zvukem propojeným s tradičním rockovým základem kapela rozhodně netrpí syndromem konzervy a už vůbec ne zábavovým odérem. Rockových klišé je tu sice nepočítaně, pokud se Vám zrovna z toho dělá vyrážka, vyrazí se Vám opět. Jinak tento nebojím se říci tento grunt, stotisíckrát použitý a přemletý, je zde využit s naprostou nenuceností a přirozeností, aby chystané album avizoval s potřebnou slinou očekávání, která každého potrefeného staromilce prostě chytne za … to co má dole :). Nebudu nějak zevrubně rozebírat textovou složku Epka, tato sviští mezi obrubníky tradiční rockové lyriky stylu vyvedených pařeb, oďabávání svůdných křivek chtivých dam, nepovedených vztahových záležitostí, prostě nic, co by opouštělo sféru nám ne zrovna vzdálenou, a kde se mnozí s přehledem najdeme. Více toho lze bezpochyby sepsat o instrumentální části. Pánové jsou ostřílenými matadory a nehrozí, že by zakolísali. Jejich „bigboš“ nepostrádá značné vnitřní napětí, kdy muzikantská dušička nestrádá, ba přímo opačně, překuluje se, rochní se v bahýnku tradiční rockové loužičky a slastně vrní. Něco, jako sluncem vybělená letitá vyschlá fosilie na Vás prostě nevybafne, BASTARD umně lavíruje mezi rockovými a metalovými šuplíky, podobně jako tomu bylo na začátku osmdesátek, je s tím rozdílem, že využívá dnešních studiových možností, aniž by tuhle již historii popíral a kterážto je slyšitelná jak nějaký uřvaný hipster sedící na vršku jakési špičaté věžičky. Dokladem toho je hnedle úvodní „Soudný den“, suverénně nejmetalovější věc, s elegancí rozhazující trumfy plnými hrstmi. Hutný dusavý spodek dává vzpomenout na nesmrtelné pojetí klasiky sedmdesátek, na kterém vyklíčil můj milovaný klasický heavy metal. BASTARD zůstává svým pojetím v tomto období, o nic revolučního se nesnaží, „pouze“ hrne to, co umí nejlépe, i „Soudný den“ začíná naprosto klasicky, nic složitého a zdá se být vymalováno, což padá po ani ne půl minutě, forma rázem dostává hravější hard rockovou fazónu a skladba roste minimálně o patro výše, než ve kterém startovala. Následuje „Báječnej plán“, ta se vrací do bezpečného rochniště rockové tradice se špetkou r´n´r, která ovšem šumí jak kvalitní šampáňo a nedovolí skladbě spadnout do recyklace všelibové béčkové zábavy. Poslední z novinek „Měj se fajn“ navazuje na předchozí a rozhodně není u pr..... s dechem, s přehledem odvedené kvalitní řemeslo, které se prodává bez nucení, obyčejnost s nálepkou kontrolora kvality. Další tři položky jsou staré známé z debutu - „Tak to tu je“ - moje stará známá, podle které jsem po letech kapelu identifikoval a oprášil paměťovou stopu, a závěrečná „ Nejsi jediná“, obě lehce balancující na pomezí hard rocku a metalové klasiky, jako připomenutí, že BASTARD ani v první půli devadesátek na to sakra měli a jejich prvotina doteď není nějaký pseudo a nedomrlý pokus, je tomu naprosto opačně a máme je tu znova, a ne vůbec v marné formě.

Medyed

bastard-band.cz
facebook.com/Bastard-398302733700297/
bandzone.cz/_88513

bas.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář