Jdi na obsah Jdi na menu
 


Skupina měsíce/roku - I. ročník (2008) - Květen

12. 6. 2008
Skupina měsíce května

Skupinou měsíce května jsme se rozhodli vyhlásit jihomoravskou kapelu SECOND END, a to za její dva zdařilé počiny: vydala nové CD Tváře, které navíc úspěšně 22. května 2008 pokřtila na vydařeném koncertě v brněnském Favále.  

Report z uvedeného vystoupení jste si již na našich stránkách mohli přečíst, nyní zveřejňujeme recenzi zmíněného čerstvého alba, a doufáme, že v brzké době se nám podaří přinést Vám i rozhovor s touto kapelou.    

Recenze CD Second Endu Tváře


PÁTÁ TVÁŘ SECOND ENDU STOJÍ PRVNÍ V ŘADĚ  

aneb

TAK TOHLE JO


ObrazekRok vydání: 2008
Edice: CD

Vrcholy CD:
hitovky Hra stínů, Za černou zdí, Jen se ptej, Ve jménu slávy, Toužím, Nový den, instrumentálka První v řadě, a další
Propadáky CD: žádné
Zajímavosti CD: vtipný název instrumentálky, zařazené jako poslední

Hodnocení CD: 100 %

CD Second Endu Tváře představovalo pro mne osobně jedno z nejnapjatěji očekávaných alb letošního roku. Důvody? Byl jsem velmi zvědav (a taky jsem měl přiznám se strach), jak se jedna z autorsky nejvýraznějších skupin tuzemské metalové scény na své další dlouhohrající desce vypořádá s odchodem zpěváka, skladatele a textaře Richarda Antonína, osobnosti mimořádného kalibru, muzikanta, který spolu s kytaristou Petrem Ducháčkem vtiskl Second Endu jeho osobitou hudební "Tvář". A nutno prozradit, že SE to zvládl na výbornou.

Cosi napověděl již čtvrtý zářez, EP Promo 2006 Vše co mám, ale na něm jako by se nová sestava k těm nejlepším výkonům teprve rozehrávala. To skutečné "vše, co skupina v současnosti má", je obsaženo na této desce, a není toho věru málo.

Čtrnáct skladeb, z toho jedno intro a jedna instrumentálka, lze celkem jednoduše pomyslně rozdělit na tu polovinu, která je výborná, a na tu druhou, která je vynikající. Skladby jako Hra stínů (s úžasným sekaným riffem, báječně "drkotajícím" pod monumentální klenbou zpěvu), Za černou zdí (s magicky uhrančivým kytarovým nápadem), Jen se ptej (s dynamickou, nádherně vystupňovanou melodikou), Ve jménu slávy (hutná šlapavá věc s famózně rytmizovaným textem) či např. Nový den (majestátní sloky proříznuté "nervózním" refrénem) jsou jedny z nejlepších, jaké kdy český heavy metal přinesl; nicméně album je natolik kvalitní, že si možná svoje favority najdete - třeba až po čase - v těch zbývajících skladbách.

Second End na albu úspěšně a autorsky velmi progresívně rozvíjí odkaz té nejpoctivější školy českého heavy metalu. Navazuje na kultovní tvorbu typu doležalovského Vitacitu, ale rozhojňuje ji do atraktivní podoby odpovídající roku 2008 a svým nezaměnitelným, technicky propracovaným, ale zbytečně nepřekombinovaným soundem vyplňuje prázdné místo v současné tvrdé hudbě, na němž k tomu, aby byla písnička zajímavá, nápaditá a aby zkrátka nenudila, nepotřebuje míchat styly, nepotřebuje přemodernizované experimenty, nepotřebuje šokovat extrémem, protože mu jednoduše stačí schopnost vytvořit silnou melodii s dobrou rytmickou podstatou a textem, kterej rozhodně není blbej - prostě schopnost napsat dobrou písničku.

Skladatelské břímě, pokud nepočítám sugestivní intro, utáhli takřka celé kytaristé Roman Švantner a Petr Ducháček, dvě věci jsou basáka Radka Miklici. Posledně dva jmenovaní se také podíleli na textech (za zmínku stojí kupříkladu Miklicův text Tváře či Nový den), které jsou ovšem dílem zejména zpěváka Standy Boři Peřinky (spolu s Ducháčkem mistrovsky otextovaná Hra stínů, tajemná Peřinkova slova Za černou zdí nebo zajímavá česko-anglická mozaika v Bláznivém světě).
   
A Bořa také zaslouží absolutorium za to, jak desku nazpíval. Ve vší metalové počestnosti střídá výborně hlubší polohy s těmi vypjatějšími, a navíc disponuje tak širokým výrazovým rejstříkem, že máte pocit, jako kdyby v některých skladbách (Bláznivý svět, Stopy) zpívali úplně jiní sóloví zpěváci. Skutečně, zpěv je velmi silnou stránkou této desky, a nádherně graduje např. v souznění s lehce hysterickými kytarami v závěru Jen se ptej.
      
Album jako celek, ačkoli je pestré (najdete na něm rychlé pasáže, hutné valivky, spoustu promakaných kytarových sól i vybrnkávací "statě" - krásně dynamicky je sama o sobě zkomponována např. titulní věc Tváře), je nesmírně vyrovnané a působí velmi kompaktně.

Vyznění skladeb perfektně napomáhá opravdu vynikající zvuk studia s nápaditým názvem Franz Kavkaz, mastering pak v tradičním, takřka mateřském studiu Second Endu Paradox.  

Atmosféru CD podtrhuje dobrý obal, nesoucí se logicky ve znamení titulních "Tváří", snad i na slzavé téma, že všichni v tomhle světě jsme jenom slepí či poloslepí klauni, věznění v soukolí her...
 
Dá se vůbec tomuto albu něco vytknout? Napadly mne jenom dvě drobnosti, a nejsou to ani tak výtky, jako můj osobní pocit, že by to mohlo být jinak. První je technického charakteru, a sice, že intro je hlasitější než následně nastoupivší muzika, což je ale zase na druhou stranu dost originální. A za druhé mám pro Vás, případně i pro samotný Second End malý "organizační" tip: zkuste si skladby pustit v pořadí 14, 12, 5, 6, 9, 4, 13, 3, 11, 10, 8, 2, 1, 7 (první v řadě je zde vskutku instrumentálka).

Tak (tohle) jo. Nelze než shrnout, že toto věru podařené album je z hlediska dějin skupiny více než důstojným nástupcem desky Dobrá rána z roku 2005 a z hlediska budoucnosti českého metalu i žhavým kandidátem na desku roku 2008. A glosa z hlediska přítomnosti? Snad jen, že kdo tohle album nemá, tak jeho rockografie těch skutečně TOP českých desek není v současnosti bohužel kompletní...

Dědek.
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář