Jdi na obsah Jdi na menu
 


Skupina měsíce/roku - I. ročník (2008) - Březen

9. 4. 2008
SKUPINA MĚSÍCE BŘEZNA

ObrazekSkupinou měsíce března se náš web rozhodl vyhlásit brněnskou kapelu Eagleheart, a to jednak za jejich skvělé album Moment Of Life a také za velice vydařený koncert na Melodce. Obě události jsou zjevně naprosto kladné a zejména deska MOL představuje mimořádně kvalitní přínos české metalové muzice.

Recenzi CD i reportáž z Melodky jste si již na našich stránkách mohli přečíst, nyní vám přinášíme krátký rozhovor, který nám Eaglehearti ochotně poskytli.

Na otázky odpovídali Zdeněk a Mike.


Začněme s nadsázkou: máte radost z titulu Skupina měsíce března, kterou vám náš malý regionální web Metal-line udělil, anebo vás štve, že to nepřišlo do někoho renomovanějšího?

Zdeněk: My jsme nadmíru spokojeni, že se nám takové pocty být skupinou měsíce vůbec dostalo. Navíc články na vašem webu, které jsem měl možnost číst, se strašně pěkně čtou a připadají mně mnohem smysluplnější než na „větších“, nebo jak vy říkáte renomovanějších webech a o to víc si toho vážíme.

Mike: Samozřejmě, že máme velkou radost. Je mi úplně jedno, jak je kdo renomovaný, hlavně, že se líbí naše hudba.


Je za vámi vydání vynikajícího alba Moment Of Life. Máte představu o tom, kolik nosičů se jej za ten měsíc od vydání zhruba prodalo?

Mike: Díky za pochvalu. Nemáme přesné informace ohledně počtu nosičů, které prodal náš label Metal Swamp, ale celkově to bude asi něco mezi 100-130 ks.


Kytary jste nahráli ve studiu Džoro Enčeva. Jak se vám s tímto kytaristou Titaniku spolupracovalo a to se mu vaše muzika tak zalíbila, že vám vystřihl sólo do poslední skladby Life Goes Fast?

Mike: Já se s Džorem znám víc než 5 let, seznámili jsme se skrz kytaru. Šel jsem k němu párkrát na lekci a od té doby jsme v kontaktu, takže jsem měl velkou radost, že jsme vyhráli pobyt právě ve studiu, kde dělá zvukaře. Na tom sóle jsme byli domluvení už dopředu, že mu tam najdeme nějaký místo, kde si něco vystřihne. Viděl nás už párkrát předtím, takže věděl do čeho jde. No a pokud jde o tu spolupráci ve studiu, tak Džoro je Bulhar, tzn. že je docela temperamentní a občas trochu špatně snášel, když jsem já nebo Martin po pátým pokusu nějakýho sóla řekl, že bych to zkusil ještě pošesté, pač to dokážu zahrát líp:o)) Ale asi bych na to taky takhle neměl moc nervy:o) Na druhou stranu nás Džoro ve studiu dokázal někdy pořádně nakopnout, takže nám to hrálo líp. Taky nám hodně radil, byl kreativní. Třeba závěrečná arpeggia ve skladbě Don’t Turn Your Head jsem nahrál až na jeho popud a mám tu pasáž dneska opravdu rád.


Kromě toho, že jste měli týden studia zdarma, jste si také řadu nahrávacích dní zaplatili. Prozraďte, kolik vás natočení první dlouhohrající desky stálo z vlastní kapsy?

Zdeněk: On je u nás problém tu kapsu vůbec naplnit,aby se z ní něco mohlo dávat ,pač někteří z nás v kapele teprve studují a proto je to trochu složitější. Ale dohromady nás to stálo mimo tu výhru přes 25 000.


Nyní absolvujete turné ke své nové desce, přes týden však býváte doma. Dovolte dost drzou otázku: tvoříte a máte už alespoň nějaké základy nových věcí pro další desku?

Mike: No, přes týden jsme doma, ale to je zase škola nebo práce, takže toho času pořád moc není. Já mám zatím hotovou jednu věc, která je hodně komplikovaná a zároveň extrémně rychlá. Momentálně se ji snažíme nacvičit, ale zatím to nejde moc rychle. Jinak mám pár nových nápadu, ze kterých určitě vzniknou nové skladby Eagleheart. Můj problém je, že skládám hodně pomale, ale počítám, že s něčím taky přijde Martin, Vojta a Wagner, kteří se snad tentokrát zapojí do skládání víc než na Moment Of Life.


Kapele se daří, posluchači vaší tvorbě rozumějí. Na dosavadních CD zatím zpíváte výlučně anglicky, opravdu nehodláte naplánovat nějakou skladbu v češtině, aby vám posluchači rozuměli ještě lépe?

Zdeněk: Já osobně té čestině moc nefandím,připadá mě,že to tu kapelu nějakým způsobem změkčuje,nebo staví do jinačí polohy,nevím jak se přesně vyjádřit

Mike: Češtinu zavrhujeme od začátku a máme k tomu spousty důvodů. Jednak není natolik zpěvná jako angličtina, která se do power metalu hodí daleko víc a dodává hudbě jakýsi punc větší profesionality. Aspoň já to tak cítím. Nedávno jsme se s Vojtem bavili, jak by asi zněly helloweenské Keepery v němčině, to by byl konec:o) Chceme jít stejnou cestou jako všechny ostatní evropské kapely v tomto stylu. Samozřejmě, že je u nás i pár kapel, které dokáží složit do této hudby i dobrý český text, ale my takové ambice nemáme. Krom toho se mi jako textaři v angličtině daleko lépe vyjadřují myšlenky a pocity. Čeština mě moc obnažuje. A pokud jde o tu srozumitelnost, tak v dnešní době, kdy je angličtina na každým rohu, to nevidím jako problém. Naopak, angličtina je mezinárodní jazyk a zvyšuje nám tak naši pramalou šanci prosadit se nějakým způsobem i venku.


Jedinou otázkou bychom se rádi vrátili k miniCD Black Sun. Kdo je ta krásná žena na obalu, která se odvážně nechala "zbarvit do modra"?

Mike: Jo, tak to nikdo neví. Tomáš Šenkýř, autor obou našich obalů, našel tu fotku někde na netu, trochu ji upravil a použil. Doufám, že z toho nebude nějakej průser:o)

Zdeněk: Ta žena je vytvořena virtuálně,takže jí ta modrá určitě nevadí :-)))


Živé hraní vás asi dost baví, soudě podle toho, jak vypadáte při koncertech vesele a spokojeně. Pro kolik lidí nejvíc jste kdy hráli, a pro kolik nejmíň?

Zdeněk: Živá vystoupení jsou pro nás takovou odměnou za práci na zkušebně a proto si je vždy snažíme co nejvíc užít a opravdu nás hodně baví.Těžko říct jakej největší počet fans se pod podiem sešel, někdy o tom ani nemáme moc přehled, ale super to bylo třeba na finále Demoparády rádia Student, kde bylo kolem 450 lidí, nejměnší bych tipl tak na 30-40 lidí

Mike: Koncerty nás baví ze všeho nejvíc, pač se můžeme pořádně vyblbnout a užít si jako kapela, i s fanoušky. Taky bych tipnul tu Demoparádu, ale to nejmenší publikum bylo určitě kdysi dávno v Pohořelicích, kde jsme hráli asi pro 5 kamarádů:o))) Hned v závěsu bude asi první Zlín, kdy jsme měli předskakovat Kern, kteří nakonec ani nehráli:o)


Koncert na Melodce se vydařil. Zažili jste někdy lepší koncert?

Mike: To si netroufám říct, Melodka byla skvělá a určitě patří mezi mých TOP 5, společně s Flédou a většinou koncertů na Favále. V Brně je to vždycky nejdivočejší, skvěle tu funguje ten koloběh energie mezi kapelou a fanoušky.

Zdeněk: Na Melodce to byla naprostá paráda, skvěla atmosféra jak koncertu, tak samotného křtu CD, ale stejně tak sem si užíval třeba i zminovaný večer na Flédě, nebo nějaké koncerty ze série Metal Blast, když to prostě funguje mezi kapelou a publikem, tak není co řešit.


Taky něco k vám jako k lidem. Máte jako kapela nějakou hospodu, do které chodíte společně pařit, a kterou, anebo jste pořád zalezlí ve zkušebně?

Zdeněk: Abych se přiznal, tak komplet celá kapela se v hospodě slezem jen zřídka a pokud ano, tak třeba v Paterlordu. Ale čaštěji se určitě vidíme na té zkušebně, i když i tam někdo občas vynechává

Mike: My chodíme pořád, jen Zdenálovi moc neříkáme:o))) Ne, je fakt, že nejčastěji se všichni vidíme na zkoušebně, ale jinak prakticky každý víkend někam zajdem společně s bandou kamarádů a přítelkyň. Ale je fakt, že jen zřídka je tam všech 5 členů kapely.


Tři členové kapely studují vysokou školu. Vědí o vašich hudebních aktivitách profesoři a líbí se jim třeba vaše hudba?

Mike: U mě o tom pár profesorů ví, ale nevím o tom, že by nás někde slyšeli.


A co vaše rodiny? Protáčejí doma pořádně vaše desky?

Zdeněk: Jo jo občas si položí cdčko jako podložku pod květináč:-))Ne naši třeba když hrajem v Brně se dojdou i mrknout na koncert,takže nějaká podpora tam je, v tom co děláme

Mike: Naši už tolik ne, protože tu desku slyšeli asi 1000x předtím než vyšla, když jsem na ni doma hledal různé detaily, které je potřeba změnit nebo vylepšit:o) Ale chodí dost často na koncerty, hodně mě v hudbě podporují.


A na závěr jednu otázku lehce filozofickou: jaký má vůbec smysl působit právě jako aktivní hudební skupina, když život není nic než pouhý okamžik?

Zdeněk: Právě, že život je pouhej okamžik, tak si ho člověk musí co nejvíc užít a my si ho užíváme díky hraní s kapelou a všeho kolem ní, cestování na koncerty, živé vystupování, nahrávat CD a předávat tím lidem své pocity. Prostě nás tohle baví a maximálně naplnuje, bez tohoto by byl můj život hodně ochuzen

Mike: Přesně tak. Zítra už tady nemusím být, takže chci ten okamžik nějakým smysluplným způsobem prožít než skončí. O tom jsou i texty na Moment Of Life. Každý by měl dělat to, co ho naplňuje, v čem se může projevit, vyjádřit a seberealizovat se. My jsme si vybrali tuhle cestu, to je to, co nás baví, co chceme dělat.


Ještě jednou velké díky patří kapele Eagleheart za poskytnutí rozhovoru.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Poděkování

(Mike - Eagleheart, 9. 4. 2008 15:25)

No, my taky děkujeme za rozhovor a ještě jednou za poctu být kapelou měsíce:o) Mějte se!