Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ultrametal

ultrametal1-back.jpgPokud chceme hovořit o historii českého metalu, přesněji řečeno o jeho extrémní tváři, nelze opomenout nebojím se říci fenomén kompilace „Ultrametal“. Tento status sice převážně požívá především jeho první díl, což ovšem na druhou stranu význam této třídílné kompilace nikterak nesnižuje. Fenoménů vedle „Ultrametalu“ tu máme hnedle několik, první dva díly „Rockmapy“ obsahují rovněž nemalou porci metalových kapel, nesporný význam je nutno přiznat i kompilaci „Death Metal Session".

„Ultrametal“ je společně s dalšími samplery unikátním dobovým dokumentem mapujícím podobu české metalové scény první půle let devadesátých, její již tehdy zřejmou originalitu ve vztahu k velkým kapelám světové metalové scény, jejichž otisk na výrazu tuzemských seskupení je samo sebou pozorovatelný a očekávatelný. Je ovšem s odstupem dvaceti let více, než potěšující konstatovat, že na základě inspirace stylotvornými jmény vzniká veskrze původní tvář a rukopis, který postupně dostává jasnější kontury na plnohodnotných studiových albech kapel, jejichž skladby se na jednotlivých dílech „Ultrametalu“ objevily.

Význam „Ultrametalu“ a výše uvedených samplerů v době vydání zkraje devadesátých let spočívá především ve faktu, že pro řadu dnes již českých metalových klenotů znamená první důležitý krok od více či méně na koleně natočených demosnímků k oficiálním nahrávkám a jejich vejítí v širší známost u posluchačské veřejnosti. Kapely zastoupené na jednotlivých vydáních „Ultrametalu“ až na několik výjimek točí posléze své albové prvotiny, které jsou neopomenutelnou součástí české metalové historie a kultovními záležitostmi nejen pro pamětníky těchto památných časů. Výčet dílů „Ultrametalu“ se uzavírá s dílem nesoucí číslo 3, který navzdory své zajímavosti co do hudební pestrosti a znatelnému odklonu od metalového extrému směrem k větší otevřenosti dalším rockově – metalovým subžánrům znamená především pro mě vcelku logický konec této série. Dále by se o „Ultrametalu“ dalo v pravém slova smyslu hovořit jen stěží. Trendy se valí jeden za druhým stylem ne nepodobným horské dráze a metal je na pozici módního trendu je střídán vlnou grunge, kterou za jednu jepičí generaci střídá komerční punk (taky nevydržel dlouho). Klima příhodné pro metalové samplery se poměrně brzy mění a s ním i prakticky ustává i jejich vydávání. S ohledem na vše vyřčené bych v podstatě mohl skončit u prvního dílu, který nepochybně svým významem převyšuje díly následující, nicméně díly následující jsou natolik zajímavé, že by byla přinejmenším škoda se o „Ultrametalech“ 2 a 3 šířeji nerozepsat. Obsahují totiž rané záseky kapel, které na podobě českého metalu mají rovněž nezanedbatelný podíl, třebaže se v některých případech přímo nejedná o extrémně metalový směr a tehdejší podoba zúčastněných kapel má z dnešního pohledu značně raritní rozměr, o kterém pohovoříme dále, kde si dovolím podrobněji rozvést jednotlivé skladby zúčastněných umělců (:-).

ULTRAMETAL

rok vydání: 1990, Monitor

DEBUSTROL: Antikrist, Protest
KABÁT: Za trest, Má jí motorovou
MORIORR: Termonukleární jatka, Vendeta
MASTER´S HAMMER: Zapálili jsme onen svět, Géniové
FERAT: Warning You, There´s Only A Little Time
V.A.R.: Proti vizím, Poslední sen

ultrametal1-front.jpgPrvní díl „Ultrametalu“ je dnes již pro jedny zapomenutá záležitost pro sběratele ratit, pro (doufám, že značně početnější) druhou skupinu se však jedná o jeden z nejvýznamnějších českých metalových samplerů vůbec. Své první oficiální nahrávky zde zvěčnila budoucí velká jména českého metalu pod studiovým „dozorem“ Miloše DODO Doležala, který nahrávce vtiskl úměrně době vzniku velmi slušný zvuk. Tento sice nerozlišuje jednotlivé kapely, které pak znějí téměř totožně. Mohu se tak pouze domnívat, zdali za to může nahrávání všech kapel na jednu aparaturu společně s limitovaným rozpočtem na nahrávání, v tomto případě nedisponuji přesnými informacemi. Fakt, že výrazově je každá z kapel někde jinde, relativní nedostatek uniformního zvuku dostatečně upozaďuje. Velmi povedený je obal, zvláště pak obálka vinylu zásluhou většího formátu je převelmi efektní a jak by ne, obaly od Františka Štorma z MASTER´S HAMMER patřily k velmi zdařilým a toto je jeden z nich. Já jsem bohužel držitelem pouze kazetové mutace, kde motiv obalu tolik nevyniká (i když to žádná hrůza v žádném případě není) a  na rozdíl od vinylu chybí loga kapel, což jsem tehdy jako milovník graficky vyvedených a obtížně čitelných log s přílišným povděkem nekvitoval. Dobrým tahem je volba dvou skladeb od každé kapely, pro teoreticky nepřipraveného posluchače toto schéma celkem dobře sloužilo k prvotnímu seznámení s kapelou (mou existenci nevyjímaje).

Desku otvírá dvojice tehdy již kultovních skladeb neméně kultovního DEBUSTROLU. Málokterá kapela měla tehdy takový tah na bránu. Inspirace SLAYER sice nejde přeslechnout, ale všedrtící drive a zápal pro muziku je natolik přesvědčivý, že veškeré možné neduhy zadupává do prachu zapomnění.Texty „Antikrista“ a „Protestu“ nejsou v žádném případě žádnými lyrickými skvosty a dovedu si živě představit, jak se při jejich tvorbě Kolins a spol. královsky bavili. Pokud bych srovnal tyto skladby s jejich verzemi na demu, které vyšlo později na CD, vyhrává demo verze, má zkrátka větší švih. Svůj podíl na tomto rozdílu má i pozměněná sestava, která točila příspěvek na „Ultrametal“ – Melmuse, který odešel do Törru, nahradil Trůka, který hraje prostě jinak a na výsledku je to slyšet.

KABÁT, který se mimo jiné objevil i na ROCKMAPĚ č.2, je z dnešního pohledu onou raritní záležitostí především pro dnešní fandy KABÁTŮ, jejichž tehdejší tvář má s tou dnešní společné pouze jádro sestavy kapely a tematiku textů. Thrashmetalový KABÁT velmi záhy vstřebává klasicky rockové postupy a s druhým albem je přeměna dokonána. Mě se tahle tvář KABÁTU jako neortodoxních thrashových rarachů velice líbila a tvořila zajímavý protipól všech těch antikristů, ohňů pekelných. inkvizitorů a konců světa. „Za trest“ dokonce existuje i ve vizuální podobě, kterýžto klip byl vysílán i v tehdejší televizní hitparádě TRIANGEL. „Má jí motorovou“ se pak objevila i na stejnojmenné albové prvotině.

MORIORR jako jedna z prvních českých death metalových kapel se se zvukem srovnává dosti ztěžka. Potenciál obou skladeb je zvukem desky dosti zatlačen do pozadí a výsledek příliš nepřesvědčuje. Alespoň v případě MORIORRU chtělo nechat zvuk „ochořet“ a dodat mu potřebný mrtvolný odér. Takto zní „Termonukleární jatka“ a „Vendeta“ jak rýmička a ne jako pořádná deathmetalová morová rána. Jinak dvě velmi slušné skladby, kterým zvuk příliš nepomáhá.

MASTER´S HAMMER pro mě představují srdeční záležitost  a lví podíl na této skutečnosti má právě jejich účast na prvním díle „Ultrametalu“, kdy jsem se s nimi setkal prvně, což bohatě stačilo na uhranutí, které přetrvalo až do dnešních neradostných dnů. „Zapálili jsme onen svět“ a „Géniové…“ (doteď mi unikala jedna zajímavost – „Géniové…“ jsou na obalu uváděni zkráceně, na středovém kruhu vinylové verze je tato skladba uvedena jako „ Géniové vcházejí bez pohřbu“, toliko postřeh kolegy Dědka – děkuji) jsou jen vrcholem prvního dílu „Ultrametalu“, ale i ční hrdě i v kontextu tvorby Mistrova kladiva jako takové. Atmosféra skladeb těžko hledá konkurenci i díky použitým syntezátorům a tympánům, které jsou sice dosti v pozadí a jejich přítomnost příliš slyšet není. Dílo zkázy dokonává skřehotající hlas samotného pekla František Štorm, jehož hlas byl a je jedním z nejvýraznějších rozpoznávacích znaků kapely. Těžko v případě Mistrova kladiva psát o dílčí originalitě. MASTER´S HAMMER jsou originál v každém rozměru, přesahujícím hranice České kotliny.

FERAT se na „Ultrametalu“ představuje jako tehdejší tuzemská thrashmetalová špička. Narozdíl od ostatních zúčastněných volí anglickou lyriku, kterou posléze na debutovém albu střídá čeština. Obě skladby jsou překvapivě technicky vyspělé a pro mě byly tehdy velkým překvapením. Ono se na druhou stranu ale není čemu divit, kapelou prošlo hned několik zvučných jmen, kupříkladu Daniel Krob, Alan Reisich, Radek Kroc či Radek Sladký.    Celkem paradox vzhledem k faktu, že FERAT není jméno nijak obecně známé – škoda, přeškoda.

V.A.R. na rozdíl od FERATu sází na přímočarou energii, která této kapele jde o samého počátku do současnosti, které se dočkala, až na jednu změnu v začátcích, ve stejné sestavě. Vynikající tečka na závěr, která mě nutila „Ultrametal“ pouštět znovu dokola. V.A.R. v obou skladbách prezentují poměrně jednoduchý úderný thrash, který si nepotrpí na přílišné kudrlinky a klade důraz na sílu a primární energii. Texty „Proti vizím“ a „Posledního snu“ jsou typické pro dobu vzniku a jsou pravověrně stylové. Vize zmaru a apokalypsy je ostatně pro extrémní metal jedním z typických témat. V.A.R. jako v pořadí na „Ultrametalu“ poslední zastoupená kapela přispívají k již tak vyrovnané kvalitativní bilanci sampleru. Zbyl nám jen ten zvuk, nad kterým můžeme vésti spory, polemizovat, hodnotit jak by, co kdyby… A to si myslím můžeme pustit z hlavy.

ULTRAMETAL vol II.

rok vydání: 1992, Monitor

KRABATHOR: Preparing Your End
TORTURA: Terror Of The Night, Torture
CHIRURGIA: Jazz Club Tonight, Funeral Of My DRAM
DARK: Deadly Koitus, Father Font – A – Mort
ASMODEUS: Tenkrát na Západě, Muka existence
DAI: Monk, Drink Black Water

ultram2_jpg.jpgBýt druhým může znamenat mnohé. Již jen to, že nejste první, je to sice na bedně, ale ku zlatu ještě něco schází. Dvojka „Ultrametalu“ již zdaleka nemá ten kultovní status, jako jednička. Nic na tom nemění zjištění, že druhé pokračování je kvalitou plně srovnatelné s prvním, zvuk je o třídu lepší a každá zúčastněná kapela má svůj vlastní zvuk. „Ultrametal“ má tvář obalu prvního dílu a tak další dva následovníci stojí v jeho stínu a není to způsobeno horší kvalitou náplně. Jednička se trefila do správné doby vydání, kdy i extrémní metal byl k vidění a slyšení ve větší míře ve sdělovacích prostředcích a byl po něm větší hlad. O rok později se doba již začíná měnit. Z metalu už není taková senzace a strašák zároveň a zčásti i z tohoto důvodu je druhé pokračování „Ultrametalu“ více pozapomenuto. Nutno poznamenat, že jeho hudební obsah si toto vůbec nezaslouží. Na této desce totiž můžeme zaslechnout počáteční formu legendy KRABATHOR (skladba z první desky, takže je to již forma fáze druhé), DARK (později DARK GAMBALLE a postupná přeměna z vynikajícího patologického death metalu na veleoriginální uskupení s vlastním patentem na tvorbu) a další vynikající kapelu ASMODEUS, kterou netřeba příliš představovat. Kapely TORTURA, CHIRURGIA a DAI sice nepromluvily do historie tak výrazně jako ty dříve zmíněné, ovšem na „dvojce“ rozhodně nejsou za chudé příbuzné.

O úvod se stará KRABATHOR, jehož skladba „Preparing Your End“ je k nalezení na debutovém albu „Only Our Death Is Welcome…). Hlavním rozdílem oproti „jedničce“ co do nahrávacího procesu je, že jednotlivé skladby nebyly nahrávány pouze pro účel této kompilace. Právě tahle věc je vytažena z natočeného regulérního alba, což je případ v podstatě všech zúčastněných kapel. „Preparing Your End“ představuje „promakanou“ etapu KRABATHOR, více členité skladby, rytmické změny, oproti fázi následující pomalejší skladby.

TORTURA je pro mě výjimečné uskupení. Je jakýmsi death metalovým potomkem ASSESORU a pokud se pozorněji zaposloucháte, pokrevní linii nelze přeslechnout. TORTURA, obdobně jako ASSESOR si kráčí vlastní cestou a není snadné ji proniknout pod kůži a rychle porozumět. Zprvu jsem TORTURU považoval za narychlo spíchnutý neuspořádaný maglajz nevalných kvalit, se kterým se nemá cenu marnit čas a energii. Čas se ovšem vyplatí. „Terror Of The Night“ a „Torture“ na zúčastněnou konkurenci nijak neztrácejí a přidávají navíc punc originality.

CHIRURGIA je pro mě vážení jedna velká neznámá. Kromě dvou věcí, které jsem vyposlechl na „dvojce“, o nich nemám mnoho dalších informací. Kromě chorobně death metalového projevu jsou se v hudbě této party  objevují i netradiční prvky („Jazz Club Tonight“), poměrně originální je i vokál, který namísto smrtelného chropotu spíše brumlá a chladně deklamuje.

Vyškovský DARK jako přední česká death metalová kapela mnoho komentářů nepotřebuje. Propracovaná a technicky vytříbená zvrácená brutální patologie dovedená k absolutoriu na debutovém albu „Sex ´n ´Death“ je nedoceněným tuzemským klenotem. Po tomto klenotu zažehl motory generátor pohánějící kupředu kompletní přerod kapely na astrální bytost DARK GAMBALLE, v jejímž případě padají veškeré žánrové definice a kapela definuje svůj vlastní styl, který se jen velmi obtížně srovnává s čímkoliv podobným.

ASMODEUS a jejich megazásek „Tenkrát na Západě“. Těžko k tomuto klenotu říci něco, co již nebylo vyřčeno. Společně s „Mukami existence“ tu máme vzorek ze supervynikající „Prosincové noci“, jejíž obsah korunuje jeden z nejlepších českých metalových obalů vůbec. Skvělé skladby, skvělá kapela, která dokázala naprosto nenásilně a přirozeně zapracovat do své hudby nové elementy a přitom nevyrvat kořeny zapuštěné „Prosincovou nocí“.

DAI je pro mou osobu podobný případ jako CHIRURGIA. Známa mi je jejich existence, avšak znám pouze tyto dvě skladby, nacházející se na „dvojce“. Tradiční death metal  s thrashovým přesahem se na rozhodně „dvojce“ neschovává v koutku. Death metal byl zkraje devadesátých let na vrcholu popularity a nejinak tomu bylo i v českých zemích. Je v každém případě potěšující, že řada kapel funguje doteď a že se nejednalo o pouhé surfaře na trendové vlně.

ULTRAMETAL vol 3.

rok vydání: 1993, Monitor

KRUCIPÜSK: Ratata, Záhrob, Máma pila, Brácho vem mě ven
ANARCHUS: Don´t care, In The Mirror
JOY: Tak sorry, Boží mlýny, Seš supr       
DETROM: The Shoes (Kill The Doctor), Tattoo, Indolence

ultrametal-3.jpegTřetí pokračování „Ultrametalu“ již má se samotným názvem jen málo společného. Ultra to není a metal málem taky ne. Nelze však tvrdit, že obsah kompilace je nějaký kvalitativní odpad. Věnuje se jen a pouze kapelám, které hrají stylově nevyhraněnou hudbu více či méně z metalu vycházející, která kolem půle let devadesátých začala vystupovat do popředí a stávala se pomalu „moderní“. Bourání stylových škatulek přineslo spoustu vynikající hudby a skvělých alb, kapelám jako FAITH NO MORE nebo WALTARI zajistilo nesmrtelnost a jak to ani jinak býti nemůže, přilákalo spoustu nýmandů následujících módní trend. Český vzorek crossoveru na tom není vůbec zle. KRUCIPÜSK je domácím pojmem a jejich alba jsou tradičně zárukou kvality a originalitou těžko hledají protivníka. ANARCHUS (později pozměněni na ANARCHUZ) zanechali rovněž poměrně výrazný otisk na domácím poli a vzkříšeni k životu opět působí. Jedno z prvních jmen na domácí scéně, které se stalo synonymem průniku stylů navzájem, byli DETROM, jejichž existence bohužel netrvala příliš dlouho. JOY je kapelou, která je pro mě absolutně neznámým jménem a která je oficiálně zvěčněna pravděpodobně pouze na „trojce“. Vydat takovou kompilaci pod hlavičkou „Utrametal“ je docela troufalý počin. Koncepčně je ku svým předchůdcům moc nehodí, hudební náplň „trojky“ je odlišná až příliš s minimem styčných bodů. Vidím to na využití známého názvu ve prospěch prodejnosti desky. I přes tuto nectnost se jedná o zajímavý sampler s kvalitní náplní. která stojí za poslech i po letech a má nespornou hodnotu jako dobový dokument.       

Pokud jsem především v případě „jedničky“ a zčásti i „dvojky“tvrdil, že uvedla v širší známost budoucí velká jména českého metalu, lze toto obecně  říci i o „trojce“. Zde je ovšem vazba na metal jako takový přece jen volnější. „Trojka“ obsahuje rané skladby KRUCIPÜSKu a ANARCHUS(Z)u, kteří bezpochyby patří v rámci svého kolbiště (ANARCHUZ) v tuzemské špičce a v případě party pana Hájíčka jde doslova o totální originál, kterých na české scéně příliš mnoho není. JOY a DETROM se ukázaly jako minimálně nadějná uskupení, která příliš rychle mizí ze scény na to, aby svůj potenciál náležitě rozvinuly.

Medyed

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

comment

(Zdenek, 16. 6. 2012 8:09)

Ahoj,
skvělej článek. Díky moc. Netušil jsem, že vůbec vyšla 3. část Ultrametalu.

Re: comment

(Medyed, 18. 6. 2012 22:15)

Díky díky,
to já netušil zhruba do loňska. Nicméně existuje a není to vůbec špatný počin, i když pod hlavičkou Ultrametalu - no, dalo by se diskutovat.