Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nevěřil jsem vlastním očím

15. 1. 2009
NEVĚŘIL JSEM VLASTNÍM OČÍM

Dneska, 15. ledna 2009, jsem si v práci řekl, že v polední pauze vyrazím do své oblíbené "metalové" lokality, čítající Levné knihy na Masarykově a antikvariát na Kapucínském náměstí. Takových lokalitek mám po Brně pár a pravidelně je Obrazekpročesávám, protože se tam častokrát dějí divy. To jsem ovšem ještě netušil, že tentokrát se bude dít megadiv.

(Tedy, já vím, že ode mne není moc chytré o tom antikvariátu takhle veřejně psát, protože kdož jej ještě neznáte, tam třeba začnete taky chodit, a budeme se "muset dělit", ale zase na druhou stranu, být sobec je hnusné.)

Krátce před mým výpadem nečekaně vyšlo jásavé, oslňující sluníčko, což byla jakási první předzvěst "světlých zítřků". Koule sice poměrně rychle zase zašla, ale i přesto jsem se docela s chutí brodil hnědavým chodníkovým hašé, přičemž jednou jsem svižně uklouzl, ale jinak jsem se choval jako stabilní rockový fanoušek.

Prvním úlovkem jsem nepohrdl v Levných knihách, kde dostali 2DVD Bang Your Head!, takovej festivalovej metalovej mix za úchvatných 69 Kč. S kapsou plnou metalu jsem se plazil do kapucínského kopečku, po levé straně s optimistickým pohledem na slavnou hrobku, která možná chtěla naznačit, že si mám koupit něco black metalového...

Ale to již v zadní místnosti antikvariátu nadšeně "listuji" cédéčky, později elpíčky a nakonec singly, které už někdo nechtěl. A najednou se to stalo.

Probírám právě vinylové singlíky, když mezi těmi všemi Helenkami, Dalibory a dalšími popovými třesky se v mé ruce ocitlo logo jedné známé supraphonské edice. Poněvadž v krabici byly kotoučky pěkně nahuštěny, ještě jsem neviděl, o který titul konkrétně jde, ale už teď to bylo věru dost napjaté. Hercna začala rumplovat, a třepající se rukou jsem ten papírový čtvereček povytáhl. Ten pocit, když jsem zvěděl, co držím v ruce, bych přál každému z vás. Chodím po bazarech pilně zhruba deset let, ale na tohle jsem natrefil poprvé (několikrát se mi o takovém okamžiku ovšem zdálo, opravdu). A nevěřil jsem svým očím. Nejprve z důvodu, o co se jedná, pak z příčiny té, za kolik je to k mání. Za směšných DESET KORUN, když cena tohoto singlu byla původně 12 Kčs, a dnes se mezi zainteresovanými příznivci, resp. sběrateli běžně šplhá na 100 korun českých, i víc.

Neprodleně jsem toto zboží vyřadil z nabídky antikvariátu pod svou ochranu, přidal jsem k němu ještě jedno zajímavé CD a mašíroval k pokladně, aby mi můj poklad snad ještě někdo nezcizil. Úspěšně platím, a je můj.

Už jsem SP doma i přehrál, a je ve velmi dobrém stavu. Nepřeskakuje, hřmí moc pěkně, akorát na B-straně v něm jednou vydatně křupne. Ale co byste taky chtěli po více než dvaceti letech, že... Takže Ti, bratře, mohu tenhle singl, který jsi mi před léty ze své sbírky nezištně věnoval, konečně zase vrátit. Víš, celou tu dobu - ač jsem byl sice samozřejmě hrozně rád, že jej můžu poslouchat - jsem měl takovou divnou výčitku, že já ho teď mám a Ty ne, vždycky jsem ho chápal spíš jako Tvůj, než svůj vlastní. 

A musím se přiznat, že tuhle nečekanou koupi vnímám rovněž jako určité znamení, jakousi předzvěst nadcházejících událostí letošního roku. Chcete vědět kterých? 

V tom antikvariátu na Kapucínském náměstí jsem dneska nevěřícně koupil vůbec první singl skupiny Kern z roku 1987 Blízko nás/Oči.

Dědek
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář