Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nemetalové okénko: Paní Irma

7. 8. 2010
ObrazekNejen metalem živ je člověk. V dnešní sobotní ROVNOSTI (které šéfuje můj spolužák z gymplu Tomáš Herman – musel jsem se holt pochlubit :-), vyšel fantastický rozhovor s nejdéle sloužící praktickou lékařkou v ČR, paní MUDr. Irmou Němečkovou. Této paní je úctyhodných 97 let, vypadá tak zhruba o dvacet let mladší, ordinuje 70 let, ordinuje na invalidním vozíku a ordinuje furt!  
 
Atmosféra rozhovoru, z níž je patrné, že tato osoba svoji práci neuvěřitelným způsobem miluje, mne zasáhla natolik, že jsem se rozhodl citovat pár výroků paní Irmy, protože to opravdu stojí za to.
 
„Obávám se, že s kolegou Julínkem bychom si v mnohém nerozuměli. Já nevěřím, že české zdravotnictví zachrání stále větší přítok peněz. Pokud na druhé straně nezačnou fungovat důkladné kontrolní mechanismy, aby bylo naprosto jasné, kam se peníze investují, proč a co se s nimi děje.“ ...

„Pacienti, které léčím, rozhodně nejsou zdravější než dřív. Řekla bych, že se máme až příliš dobře a nesvědčí nám to.“

„Je pravda, že finančně není práce lékařů zdaleka ohodnocena tak, jak by být měla. Když srovnám mediky například s právníky.“ ... „Ale já se přiznám, že jsem do medicínské praxe nedokázala nikdy řadit na první místo finance. I když jsme s manželem provozovali soukromou praxi, nezapomínali jsme na určité sociální cítění. Snažili jsme se pomoci i těm, o kterých jsme věděli, že nám za péči nezaplatí, protože nemohou.“

Na otázku: Vzpomenete si ještě na svůj nejnáročnější případ?

„Na jeden takový případ si vzpomínám, bylo to někdy v roce 1948 nebo 1949. Byla strašná zima, jela jsem k ženě, která rodila, bylo to asi tři kilometry od Světlé. Žena už měla dvě děti, porod šel dobře, ale najednou se ukázalo, že lůžko nejde ven. Ta žena byla zkušená rodička, krvácela, a věděla, že je něco špatně. Začala se loučit s dětmi a já věděla, že jde doslova o minuty, do nemocnice jet nešlo. Udělala jsem proto něco, co jsem do té doby znala jen teoreticky. Podařilo se mi přirostlou placentu odloupnout a zastavit krvácení. V šest hodin ráno jsem jela domů na saních, šťastná, že to tak dobře dopadlo. Takové okamžiky jsem na medicíně milovala. Za války jsem ošetřovala ruského parašutistu, dostala jsem za to po válce hodnost kapitána, měla jsem větší hodnost než manžel, byť jsem neuměla ani vojensky pozdravit.“

Celý rozhovor je k dispozici zde.

Náš web vřele doporučuje!
Zdraví Dědek. 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář